Domů     Kvůli majetku chtěla obětovat vlastního syna
Kvůli majetku chtěla obětovat vlastního syna
6 minut čtení

Protože v našem domě žili v poslední době převážně starší lidé, byl tu vždy klid. Tedy až do chvíle, kdy se sem přistěhovala velmi podivná ženská, která mi byla už od pohledu nesympatická. A to jsem ani nevěděla, čeho všechno je ta divná osoba schopná.

Ta ženská se mi zdála podezřelá, hned jak se do toho vedlejšího bytu nastěhovala. Na to, že byla skoro stejně stará jako já, chodila příšerně zmalovaná, a oblékala se, jako by jí bylo dvacet. Navíc byla příšerně afektovaná.

Když jsme se potkaly na chodbě, zdravila mě tak nahlas, že se ohlíželi i lidi před barákem. Podle hadrů, co měla na sobě, jistě nebyla žádný chudák. Přesto v obchodě škudlila každou korunu, a sotva vypadla od pokladny, už si nákup přepočítávala podle paragonu.

Tvářila se, že nemá ani na jídlo

A že by si občas dopřála něco lepšího, tak to ani náhodou. V nákupním košíku mívala jen pár rohlíků a občas ten nejlevnější margarín. Zato jsem ji dost často viděla, jak k těm několika maličkostem přihodila láhev vína.

A protože se v našem městě vždy všechno brzy rozkřikne, dozvěděla jsem se, že ačkoli se ta ženská tváří, jakože nemá ani na jídlo, tak v Praze vlastní obrovský činžák.

„No jo, takový bejvaj nehorší,“ uzavřela své zpravodajské okénko moje dlouholetá kamarádka Jaruška. A ještě poněkud tajuplně dodala, že ta ženská má syna, který bude taky asi pěkně povedené kvítko. Tak to jsem jí mohla potvrdit.

Musela jsem zavolat policii

Chlápka, o kterém Jaruška mluvila, jsem totiž dost často v našem domě potkávala. Jenže na rozdíl od své povedené matičky, se tenhle člověk ani neobtěžoval pozdravit. Vždycky, když zaplul do vedlejšího bytu, slyšela jsem pak pěkně hlasitou hádku.

Sice nevím, o co v těch rozepřích šlo, jisté je ale to, že byly čím dál častější. Ti dva se zkrátka štěkali jako psi, sotva byli chvíli pohromadě. A patrně nezůstalo jen u toho. Jednou jsem z jejich bytu nejprve slyšela ostrou hádku a pak rány.

Jakoby někdo snad kácel nábytek. To už jsem nevydržela, a zavolala na policii. Když ti hoši přijeli, a pokoušeli se dostat do bytu, dostali od mé sousedky ještě vynadáno. Ať už se ten ten dělo mezi ní a synem cokoli, o asistenci policie rozhodně nestála.

Hádali se kvůli domu

Tenhle incident pochopitelně nezůstal beze svědků. Během několika pár dnů nežilo naše městečko ničím jiným, než událostmi okolo mé podivné sousedky. Brzy se také začalo šuškat, že hádky mezi ní a synem způsobil právě ten prokletý činžák v Praze.

Ti dva ho totiž vlastnili napůl a už několik let se dohadovali, jak by s ním měli naložit. Zatímco má sousedka si chtěla dům ponechat, vždyť jí také zajišťoval velmi slušný pravidelný příjem, tak její syn trval na prodeji.

Už dlouho si žil na vysoké noze, a nadělal dluhy, které nedokázal splatit. Bylo jen otázkou času, než po tom krásném domě skočí exekutoři.

Nechtěla prodat za žádnou cenu

A právě v tomhle okamžiku došlo k prvnímu fyzickému napadení mé sousedky.

Na jednu stranu jsem chápala, že se ta ženská nechce vzdát dědictví po manželovi, ale na druhou stranu jsem si říkala, že kdyby ten barák prodala, a svého povedeného syna vyplatila, mohla mít jednou provždy klid. Nechápala jsem, že jí ten dům stojí za to.

Vždyť s ním měla jen samé starosti. „To já na jejím místě bych se té barabizny zbavila, a pak si ty peníze pořádně užila. Viděla bych za ně celý svět,“ básnila Jaruška a já jí dávala za pravdu. Vždyť k čemu je vám majetek, když vám přináší jen samé trápení. Ovšem moje sousedka to tak neviděla.

Stýkala se s pochybnými lidmi

Jak jsem se později dozvěděla, rozhodla se, že barák udrží za každou cenu. Dokonce i kdyby měla překročit hranice zákona, a to tím nejodpornějším způsobem. První podezření jsem měla, když jsem viděla, jak u jejích dveří stojí fakt podivný muž.

Byl zanedbaný a taky evidentně pod vlivem alkoholu. Sotva se dotkl zvonku u dveří, už ho má sousedka vtáhla dovnitř. Pochopitelně nevím, co si pak ti dva povídali. Jedno je ale jisté, o nic nevinného rozhodně nešlo.

Toho muže jsem pak v našem domě viděla ještě několikrát, a nikdy jsem z něj neměla dobrý pocit. A to jsem ještě nemohla tušit, že až se tu objeví příště, bude to za asistence policie.

Sousedku vyvedli v poutech

Přitom to odpoledne bylo jako každé jiné. Koukala jsem se doma v televizi na svůj oblíbený seriál, když jsem najednou slyšela křik a obrovské rány. V tu chvíli jsem zapomněla na ostražitost a podívala se kukátkem ve dveřích na chodbu.

Ta byla plná maskovaných policistů. Další pak vzápětí vyváděli z vedlejšího bytu sousedku a jejího podivného návštěvníka, oba v poutech. Tu noc jsem nespala, a pochopitelně po telefonu rozebírala tu zvláštní událost se svou kamarádkou.

Protože Jaruška měla známé všude, a jednoho z nich prý dokonce na kriminálce, brzy jsem se dozvěděla pozadí onoho incidentu.

Ostatně, už druhý den zaznělo z televizních zpráv, že žena z našeho města byla zatčena, když ve svém bytě předávala zálohu nájemnému vrahovi.

Sám se udal na policii

Tedy, on to vlastně nebyl ani žádný vrah. Spíš obyčejný zlodějíček, který si chtěl přivydělat nějaké peníze. Proto slíbil mé sousedce, že za určitý obnos zabije jejího syna. Sotva však na ten strašný kšeft kývl, dostal strach.

Věděl, že není schopný vraždy, tak se šel raději sám udat na policii. Vyzbrojem odposlouchávacím zařízením pak dorazil k té ženské na schůzku, kde měl převzít zálohu. Dál už to všechno bylo v režii strážců zákona. Svou sousedku ani toho muže jsem už neviděla.

Jaruška později zjistila, že oba čekají ve vězení na soud. A že zatímco ten chlápek patrně vyvázne, tak tu strašnou ženskou čekají dlouhé roky vězení.

Hana N. (63), Berounsko

Související články
3 minuty čtení
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy nejsou určené k tomu, aby obstály v každé zkoušce. Začalo to nenáp
3 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že by bylo lepší, abych se přestěhovala do domova důchodců, byl to šok. Dcera tvrdila, že chce, abych měla péči a společnost. Mně to ale znělo jako zdvořilé balení rozhodnutí, které už padlo bez mého souhlasu. Můj byt byl plný vzpomínek, drobných předmětů, které jsem sbírala celý život. Každý měl svůj příběh a já je měla opustit, jako by to byly věci bez významu. Když js
3 minuty čtení
Když jsem se rozvedla, myslela jsem, že vše zlé je za mnou a čeká mě zbrusu nový a krásný život. To bych ale nesměla spát s mužem své kamarádky. Ztratila jsem skoro dvacet let s mužem, který za to nestál. Mé manželství bylo naprosto marné. Gustav byl děvkař, lhář a k tomu ještě budižkničemu. Jeho neschopnost i chování jsem tolerovala jen kvůli dětem. Dnes vím, že to byla velká hloupost. Nakonec
3 minuty čtení
Nikdy to nepochopím. Měli jsme k sobě důvěru a on mi 25 let neřekl zásadní věc. Zatajil mi potomka, kterého vídal. Potkala jsem ho, když mi bylo padesát. Nikdy jsem nevěřila, že v tomto věku může přijít někdo, kdo mi úplně obrátí život naruby. On byl klidný, moudrý a zároveň plný energie. Byla to láska, která nepřišla přes noc, ale postupně se vkrádala do každého dne. Strávili jsme spolu 25 let
6 minut čtení
Už nemám pro co, a hlavně pro koho dál žít. Je tak těžké přijmout, že vám navždy odešel smysl vašeho života. Mé současné dny jsou plné vzpomínek, maličkostí a rutinních setkání. Bydlím v domově důchodců, kde žije spousta dalších seniorů. S některými chodím na kávu, s jinými na delší procházky, povídáme si o všedních věcech, o zdraví, o počasí nebo o zážitcích z minulosti. Na první pohled může v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vztah Batulkové s přítelem je už minulostí?
nasehvezdy.cz
Vztah Batulkové s přítelem je už minulostí?
Herečka z nekonečného seriálu Ulice Dana Batulková (67) nejspíš neprožívá nejšťastnější časy. Proslýchá se totiž, že se jí nedaří ve vztazích, a to jak s dětmi, tak s partnerem. Údajně to má skřípat
Kraj ticha, bílých stop a poctivých chutí
epochanacestach.cz
Kraj ticha, bílých stop a poctivých chutí
Český les v zimě patří k málokterým místům, kde se i v hlavní sezoně dá zažít opravdové ticho. Kraj na západě Čech se v prosinci mění v útočiště všech, kdo chtějí na chvíli vyměnit ruch města za zimní krajinu, čistý vzduch a pohyb, který zahřeje. Hlavním lákadlem jsou bezpochyby běžky. Místní síť tras vede hlubokými
Kdo byl praotec Čech? Co říká moderní věda o staré legendě?
epochaplus.cz
Kdo byl praotec Čech? Co říká moderní věda o staré legendě?
Praotec Čech patří k nejznámějším postavám našich pověstí, ale kdo skutečně stál u počátků českého národa? Současná věda se snaží oddělit legendu od reality a přináší mnohem střízlivější obraz, než jaký známe z tradice. Co tedy o praotci Čechovi víme – a co zůstává jen působivým mýtem? Kdo to byl, muž, jehož jméno dodnes nese
Lidé zřejmě poprvé rozdělali oheň o 350 000 let dříve, než se myslelo
21stoleti.cz
Lidé zřejmě poprvé rozdělali oheň o 350 000 let dříve, než se myslelo
Je známo, že lidé využívali přírodní oheň, vzniklý například v lese po úderu blesku do stromu, před více než milionem let, ale až dosud nejstarší důkaz úmyslného zakládání ohně lidmi pocházel z doby p
Nansenovým pasem nepohrdl ani král
historyplus.cz
Nansenovým pasem nepohrdl ani král
V ledové pustině jsou měsíce jen sami dva. Právě se pustili do opravy kajaku proraženého mrožími kly, když zaslechli štěkot psů a lidské hlasy. Blíží se k nim nějaký muž. „Vy jste Nansen, že?“ oslovil příchozí jednoho z nich. Málem se dostali až k severnímu pólu. Bylo to však nad síly a možnosti norského polárníka Fridtjofa Nansena (1861–1930)
Peugeot vstupuje do světa kinematografie
iluxus.cz
Peugeot vstupuje do světa kinematografie
Peugeot potvrzuje svůj vstup do světa francouzské kinematografie. Tímto krokem navazuje na svou tradici a renomé spočívající v inovacích, eleganci a výjimečném dědictví. Francouzská kinematografie
Invest Gate Funds, Hovory W a Josef Fousek
epochalnisvet.cz
Invest Gate Funds, Hovory W a Josef Fousek
Křest poslední knihy Josefa Fouska postavil na pódium řadu známých tváří. Kniha vyšla ve spolupráci s rozhlasovým vydavatelstvím Radioservis, a samozřejmě i v rámci projektu Podzim s láskou a humorem, jehož partnerem je i Český rozhlas a pod jehož záštitou už několik let probíhají i oblíbené Hovory W. Generálním partnerem projektu je už od jeho
Nejlepší Vánoce podle hvězd
nejsemsama.cz
Nejlepší Vánoce podle hvězd
Naplánovat Vánoce tak, aby si je užili všichni, není snadné. Každý má totiž trochu odlišné představy. Jak si znamení zvěrokruhu představují svou adventní idylku? A čemu se raději vyhněte, aby byly vaše svátky ty nejkrásnější? Beran (21. 3. – 20. 4.) Nenuťte ho vysedávat s cukrovím u pohádek. Jeho ideální Vánoce zahrnují sporty a dobrodružství, nebo aspoň adrenalinové nákupy na poslední
Fotografie z Rizalovy střední školy vyvolává otázky. Co zachytil objektiv?
enigmaplus.cz
Fotografie z Rizalovy střední školy vyvolává otázky. Co zachytil objektiv?
V roce 2015 se na Rizalově střední škole v Metro Manile na Filipínách objevil případ, který spojil místní folklór s digitálním věkem. Incident spustila fotografie pořízená na školních toaletách, na kt
Salát do zásoby
tisicereceptu.cz
Salát do zásoby
Když je sezona, neuškodí připravit zásoby také na zimu. Můžete přidat i jinou zeleninu. Potřebujete 3 kg rajčat 1 kg okurek 3 červené papriky 3 zelené papriky 4 cibule 1 palici česneku hrs
Po letech mne podrazila!
skutecnepribehy.cz
Po letech mne podrazila!
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy