Ještě před rokem jsme byli skoro ideální rodina. A pak stačila jedna zdánlivá maličkost a vše se během pár dní změnilo. Dnes se nenávidíme.
 Náš syn Karel byl vždy chloubou celé rodiny. Není divu. Nejenom, že jsme si na jeho narození museli pěkně dlouho počkat, navíc jeho první roky byly provázené samou smůlou a nemocemi. Naštěstí ze všeho vyvázl bez následků a brzo bylo jasné, že je to mimořád

Někdo stárne do krásy, někdo ne. Hodně záleží na tom, jak se sami snažíte. A ono je opravdu hodně důležité nerezignovat a udržovat se co nejdéle je to možné.
 S manželem jsme prožili hezký život. Narodili se nám dvě děti, postavili jsme domek, něco jsme si na stará kolena našetřili. Vždycky jsme si dokázali udělat čas jeden na druhého i na své koníčky. Na důchod jsme se těšili, představovali js

Měla jsem léta své oblíbené oblečky a doplňky. Úbytek sil jsem přičítala věku a zdravotní problémy dědičným dispozicím. Odvážná změna mě ale uzdravila. Celý život jsem milovala zelenou a žlutou barvu. Kdykoliv jsem si měla vybrat oblečení, doplňky nebo cokoliv do domácnosti, zvítězily nad ostatními. Cítila jsem se spokojená v ložnici, která měla dvě stěny zelené a dvě žluté a do toho kraloval tma

I když se naše Drahuše snaží sebevíc, podle zetě není nikdy nic dobře. Je to workoholik posedlý svou prací. A stejné nároky má i na dceru a své děti. Naše Drahuše je Rudolfova manželka 16 let. Mají dvě děti, třináctiletou Dominiku a osmiletého Davídka. Drahuše je velmi chytrá. Neoprašuje sice červený vysokoškolský diplom jako její muž, dokáže však všechno, co si usmyslí. Ráno vozí děti autem do n

Nikdy bych nevěřila, jaké schopnosti to zvíře má. Byl to naprosto výjimečný a jasnozřivostí nadaný tvor. Začali jsme věřit, že musel být kdysi člověkem. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na vesnici, jsem si dlouho uchovávala selský přístup ke zvířatům. Nikdy jsem je nepovyšovala na úroveň člověka. Když jsem se dozvěděla, že jedna z našich léčitelek, kterou nebudu jmenovat, vlastní bílého králíka

Všechno zlé je k něčemu dobré. Jirka mi řekl, že žádného Valentýna slavit nebude. Bylo mi to líto, a tak jsem přiměla kamarádku, ať si se mnou někam vyjde. Restaurace praskala ve švech, tak jako vždy, když je svátek zamilovaných. Abych pravdu řekla, bylo mi trochu líto, že mě Jirka nikam nepozval. Ale měla jsem svou hrdost. Přesto jsem, když jsem spěchala zimním večerním městem, sem tam hodila oč

Moje zdraví mě zradilo. Najednou jsem byla odkázaná na pomoc druhých. Nevěřila jsem, že tomu bude někdy jinak. Pomohl mi léčitel. Už jako dítě jsem chodila na speciální cvičení a na konci základní školy jsem byla se svou páteří v lázních. Vyšetření ukázaly, že mám pootočenou krční páteř a v nepořádku ploténky. Po třicátém roce života jsem přestávala občas cítit pravou nohu, nemohla jsem rychle ot

Kuba byl můj nejmilovanější vnuk, o kterého jsem se hodně starala. Před třemi lety jsem si ho nastěhovala k sobě domů. Loni ale přišel o práci a chce, abych ho živila. Už tři roky žiji s vnukem ve společné domácnosti. Až dosud nebyl žádný problém, dobře jsme spolu vycházeli, byla jsem šťastná, že nemusím po smrti manžela opouštět byt, na který jsem byla zvyklá. Kubovi je dvaatřicet let a je bez p

Možná i vy jste se dostali do situace, kdy vám nadřízený v práci dělá ze života horor. Jak se v takové situaci zachovat? Nechávat si šlapat po hlavě asi není to pravé ořechové. Jestli se říká, že na každého vepře se vaří voda, pak v tomto případě to platí dvojnásobně. Jako mladá holka jsem nastoupila do renomovaného vydavatelství jako redaktorka módního měsíčníku. Byla jsem šťastná, že jsem dosta

V malé krušnohorské vesničce byl katastrofální nedostatek vhodných ženichů. Vypadalo to, že mi opravdu ujel vlak a že už se nikdy nevdám. Tehdy jsem pracovala na národním výboru, tedy pardon, na obecním úřadě, kde jsem dělala našemu starostovi poskoka anebo, chcete-li, holku pro všechno. Za pár korun. Starosta byl stará škola, komunista jak řemen. Tenhle chlapík po listopadové revoluci roku 1989