Domů     Na šéfa jsem šla žalovat manželce
Na šéfa jsem šla žalovat manželce

Dovoloval si stále víc. Pořád jen poroučel a nařizoval. Pro nikoho neměl hezké slovo. Nezbylo než si jít na šéfa stěžovat. Musela jsem si přece nějak poradit.

Do práce jsem chodila čím dál míň raději. Někdy bych snad ani nevstala z postele, kdyby to šlo. Jenže, musela jsme se snažit!

Posledních pár let před důchodem bych nerada strávila coby nezaměstnaná, nebo někde v neznámém prostředí a mezi lidmi, s kterými si nerozumím.

V práci jsem měla klídek

Ještě před rokem mi bylo v zaměstnání fajn. Ne, že bych svoji stereotypní práci nějak milovala, ale s ženskými jsem si rozuměla a také, proč to nepřiznat, nenadřela jsem se.

Seděla jsem s ostatními pěkně v teple a nandávala do krabiček či papírových obalů takové snídaňové směsi. Občas na mě vyšla řada a já míchala oříšky s vločkami, exotickým ovocem, rozinkami, nebo vším, co zrovna naše mini laboratoř vymyslela.

Vše v nejvyšší kvalitě. Vzduch voněl po vanilce, my si hezky s kolegyněmi povídaly, a občas si i pustily nějaké písničky.

O pauze jsme se šly vydýchat na dvorek před halou, kde pro nás tehdejší pan šéf nechal udělat lavičky a dokonce pořídil i ovečku, místo sekačky trávy. Prostě pohoda!

Nový šéf byl ras

Jenže, všechno má svůj konec a tak i naše idyla vzala za své. Starého šéfa vystřídal mladý, jeho syn. Hned v den svého nástupu nás varoval, že nám skončí pohoda. „Nemyslete si, že si mě omotáte kolem prstu, jako tátu!

Já umím být přísný!“ vyhrožoval a na jeho otci bylo vidět, že je mu za synáčka trapně. Nechal ho vystudovat v zahraničí, ale dobrým móresům ho tam nenaučili. Oblečený chodil v drahém obleku a kravatě.

To jeho tátovi, který naši malou fabriku vybudoval, stačily obyčejné rifle a triko. Také, v tom vedru, co by nosil! Nic ze sebe nikdy nedělal a my ho měly s ženskými opravdu rády. Jeho synkovi už bylo skoro ke čtyřiceti, ale choval se jako huberťák.

Míval záchvaty vzteku kvůli maličkostem a občas byl drzý, že by zasloužil pohlavek!

Bál se jen svojí manželky

„Paní Zdeno, jak to do té krabice sypete, máte snad chromé ruce?“ zařval mi jednou za zády, až jsem málem spadla ze židle. Potom mě zase dloubnul do zad, abych se narovnala. Měl to být žert!

Kolegyni Aničce vyčinil, že má dlouhé nehty a Růžu zase zhvízdal, že přibrala. „Doufám, že nám tady neujídáte! Vypadáte, jako byste snědla kilo ořechů za dopoledne!“ kroutil nad ní hlavou. Přitom sám měl pořádný pupek, ale u něho to bylo v pořádku.

To jen na nás pořád něco viděl! To břicho měl díky péči svojí ženy. Pekla mu samé dobroty, kterými se každé dopoledne cpal. Nosil si je v růžových krabičkách! Ona se tvářila jako učiněný andílek, ale byla to pěkná dračice. Chodila ho kontrolovat skoro denně.

Nás, jeho podřízených, se vyptávala, co dělá a zda někam neodjíždí. Vždycky když odešla, dělaly jsme si legraci. Možná doma přece jen dostane náš pan šéf výlupek na pamětnou!

Výhrůžky se mu vymstily

„Zdeno, co to zase vyvádíte! Asi vás přeložím na vrátnici!“ vyhrožoval mi, když mě přistihl venku kouřit. Bylo to zakázané, přiznávám. Ale když někdo kouří už skoro třicet let, tak jen tak nepřestane, to dá rozum! Měla jsem té šikany právě dost.

Rozhodla jsem se s šéfem zatočit! Postěžuji si jeho ženě a uvidíme, co se bude dít! Když ta jeho stíhačka přišla, byla jsem připravená jí vše povědět. Ale nepustila mě ke slovu. Jen pokřikovala a vznášela dotazy: „Tak kam dneska ten můj jel? A byl pryč dlouho?

Co je to za mladou ženskou, co jsem potkala na chodbě, o té mi neřekl!“ Pusa jí jela jako namydlená a potom se otočila na podpatku a byla ta tam. Měla jsem na ni vztek skoro tak velký, jako na šéfa!

Šla jsem žalovat

Naštěstí jsem věděla, kde ty dvě hrdličky mají uklované bydlí. Ve vilce za městem, s pěknou zahrádkou a bazénem! Zazvonila jsem u krásných kovaných vrat. Otevřely se samy, jako nějakém filmu.

Cesta lemovaná růžemi, pečlivě zastřižený trávník a nádherná fontánka. Pod nohama mi křupaly růžové kamínky. Vydala jsem se směrem k domu. Na prahu už stála žena pana šéfa. Oblečená v nějaké drahé teplákové soupravě a bílých teniskách.

Na hlavě měla růžovou čelenku a tváře červené jako rajská jablíčka. Asi zrovna sportovala v té svojí tělocvičně. Šéf o ní vždycky mluvil, jak chodí zvedat po večerech činky, a veslovat na trenažéru. Přitom hned za barákem měli nádherný rybník! Tak mohl veslovat do aleluja, ale to by nebylo ono!

Zprvu mi nevěřila

Paní se tvářila udiveně. Možná rozladěně, ale naštěstí i zvědavě. Napadlo mě, že není už tak mladá, jak se mi jevila. Možná byla i o dost starší než šéf! „Co mi nesete za novinky?“ ptala se a já byla ráda, že mě vůbec poznala.

V zaměstnání jsme totiž všichni museli nosit takové bílé čepice na hlavách a vypadaly v nich trochu jako mimozemšťané. Já navíc, abych viděla na ty ořechy, měla vždycky i brýle, které jsem hned po směně sundávala, protože mi moc neslušely.

Ani mě nepozvala dál, ale nevadilo mi to. Hned u jejího prahu jsem jí sdělila důvod svojí neočekávané návštěvy. „Jdu si stěžovat na vašeho muže!“ řekla jsem hned v úvodu. Proč chodit kolem horké kaše? Odměnou mi byl její nevěřícný výraz.

Myslela hned na nějaké harašení. Sexuální obtěžování, což jí vzhledem k mému věku nepřipadalo moc reálné. Já si hned uvědomila, na co myslí a vyvedla ji z omylu: „Ne, nejedná se o nic takového. On je na mě i stejně postarší kolegyně hrubý!

Svého muže zkrotila a já mám klid

„Mluví s námi jako s nějakými služkami. Žádná úcta, natož vděk! V našem věku už bychom si zasloužili trochu toho slušného jednání. Správný manažer by tohle měl mít v malíku!“ Tvářila se překvapeně. Potom se dokonce začala divit: „Můj Jarda a tohle?

Doma je jako beránek. Splní každé moje přání. Netroufá si odporovat!“ Pokrčila jsem rameny. Co na to říct? Chvíli jsme obě mlčely, i když každá z jiného důvodu. Já jsem nechtěla odejít jen tak. A ona asi přemýšlela, jak se k problému postavit.

Nakonec se na mě usmála. Měla krásně vybělené zuby, toho jsme si hned všimla! „Víte co, už si nedělejte starosti. Já mu domluvím! Od zítřka budete mít vy i vaše kolegyně klid! Jen jedno mi musíte slíbit.

Kdyby začal vyvádět a koukat po nějaké ženské, dáte mi vědět!“ natáhla ruku a plácla si se mnou. O jejím slibu jsem nepochybovala. Druhý den byl pan šéf jako beránek. A ty další taky. Do práce jsme se začala zase těšit. Do důchodu pospíchat nebudu. Vždyť mi nic nechybí!

Zdena R. (59), Brno

reklama
Související články
5.6.2023
Mezilidské vztahy jsou velmi komplikované a člověk se v nich často sám nevyzná. Ani já netušila, co manželova nevěra rozpoutá. Kamarádka se na mě dlouze zadívala. „Pořád to ještě nechceš radikálně řešit? Co tě na tom tak baví?“ Nedokážu jí na to vlastně odpovědět. Prostě mě baví být v utajení. Manžel sice něco tuší, ale neví nic. Zatím. Zrada bolela Vracela jsem se právě z práce, otevřela
2.6.2023
Když jsem poznala Dana, byla jsem už nějakou dobu sama a jeho zájem mi lichotil. Vlastnil kavárničku a já si u něj ráda poseděla. V ždy jsem měla pocit, že spolu lehce flirtujeme, ale brala jsem to dost na lehkou váhu, protože byl o pár let mladší než já. Brzdila jsem se, přece jen, co by tomu řekli lidi, říkala jsem si. Když mě pak pozval na večeři, docela mě to překvapilo, ale k mému překvape
2.6.2023
Zase jsme se nepohodli. Na zahradě prostě nemůžeme být s manželem spolu. Doma nám to funguje, ale na čerstvém vzduchu to trochu drhne. Kyslík nám nejspíš leze do hlavy, mozek se okysličuje a manžela hned napadají věci, které mě za chvíli začnou vytáčet. Jako ten jeho nápad, že starý ořešák půjde k zemi. Má k tomu tisíc důvodů, proč ten krásný strom chce pokácet. Ani jeden není rozumný, bráním j
1.6.2023
S Rudolfem jsme chodili osm let. O svatbě nepadlo ani slovo. Došla jsem k názoru, že si mě nikdy nevezme. Někdo jiný by ale mohl... Připochodovaly za mnou jako komando pomsty. Babička, máma, sestra. Tvářily se přísně. „Chceme ti promluvit do duše,“ řekla sestra. A jéje! Bylo mi jasné, že se ta věc týká Rudolfa. „Je to kvůli Rudolfovi?“ broukla jsem. „A kvůli komu jinýmu asi?“ zaúpěla má sest
30.5.2023
Když jsem si Martina brala, už jsem tušila, že ten člověk je tak trochu pecivál. Tedy ne, že by byl líný, to vůbec. Jen nerad kamkoli jezdil. Pracoval vždy jako ďas, a to nejen v práci, odkuď nosil prémie, pochvaly a diplomy, ale i kolem domku, který měl po rodičích, řádil jako černá ruka, tedy myslím v tom dobrém slova smyslu. Sekání trávy, to je základ, ale pak neustále něco opravoval a vylep
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
epochanacestach.cz
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
Srdečně Vás zveme na veselou pohádku O Jezerní královně a vodníku Tutínkovi, která se odehraje v předsálí, zahradách v barokních Grottách ploskovického zámku. Barunka a princ Jan se mají tajně už dlouho rádi, ale Barunka je jen chudá schovanka. Pan král o jejich lásce neví a pozval na zámek bohatou, ale rozmazlenou nevěstu – princeznu Veronu.
Pověsti hradu Valečov
enigmaplus.cz
Pověsti hradu Valečov
Lidé na skalním hradě Valečov na pokraji Českého ráje využívali jak skalní prostory či pukliny hradu, tak kombinace zděné zástavby a dřevěných přístřešků. V pískovci byly vybudovány i sklepy, zásobárn
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
epochaplus.cz
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
Zvyšování daní, rostoucí inflace, zkrátka ekonomika je dnes ožehavé téma. Na přetřes ale přicházelo už od starověku – dokonce i ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě k historicky první zaz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
tisicereceptu.cz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
Zdravý a lehký těstovinový pokrm rozhodně existuje. Vyzkoušejte fusilli s orestovaným prsíčkem. Suroviny 2 kuřecí prsíčka 1/2 nadrcené sušené chilli papričky (lze vynechat) 2 stroužky česneku
Voda nad zlato i ve střední Evropě
21stoleti.cz
Voda nad zlato i ve střední Evropě
Bez vody by to nešlo, tedy, alespoň co se týče pozemského života. Vodní koloběh je přitom na naší planetě jemně vyladěn a jakýkoliv zásah do něj může způsobit problém. Jenže probíhající klimatické změ
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
iluxus.cz
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
Hodinky DS Action Diver od značky Certina se vynořují z temných hlubin oceánu a jsou nyní k dostání v černém provedení. Jako pravé potápěčské hodinky mají voděodolnost 300 metrů a jsou ideálně vybaven
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
epochalnisvet.cz
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy. Jasno
Ženský křik mě paralyzoval
skutecnepribehy.cz
Ženský křik mě paralyzoval
Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronájmu. Když jsem tam jednou zůstala sama, zažila jsem něco, na co bych ráda zapomněla. Společně s kamarádkou Mirkou jsem bydlela v pronajatém bytě. V poklidu jsme tam žily asi dva roky. Majitelem bytu byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět
Po svatbě s ním Rolins netouží
nasehvezdy.cz
Po svatbě s ním Rolins netouží
Rok a půl je zpěvačka Dara Rolins (50) šťastná po boku fotbalisty Pavla Nedvěda (50), otázky na svatbu jí už ale nejspíš lezou krkem. Nedávno se totiž nechala slyšet, že po svatbě s fotbalovou lege
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
nasehvezdy.cz
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
Vdala se! Ale odmítá ukázat manžela. Lucie Polišenská (37) , o níž se ještě donedávna psalo, že je sama jako kůl v plotě, je pěkná tajnůstkářka. Hvězda seriálu ZOO se v tichosti provdala, a navíc
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Kapr pečený v alobalu
tisicereceptu.cz
Kapr pečený v alobalu
Zkuste si rybu tentokrát upéct v alobalu. Příprava je sice trochu náročnější, ale výsledek vás potěší a na obal ze strouhanky si nejspíš ani nevzpomenete. Ingredience 4 porce kapra 100 g másla