Manžel měl pro ni vždycky slabost a dával mi ji za vzor. V jeho očích byla tou krásnější, chytřejší a taky schopnější! Podnikala a vydělávala spoustu peněz. Rozhodla jsme se toho využít!
Zprvu mi to nevadilo, když jsem z manželových úst slyšela na svoji švagrovou slova chvály a obdivu. Vlastně jsme s ním i souhlasila! Manželka Matějova bratra byla opravdu moc hezká a schopná. Vyučila se kadeřnicí a za pár let si založila firmu. Prodávala nejrůznější vlasové produkty, nůžky a kdo ví, co ještě. Netrvalo dlouho a začalo se jí dařit lépe, než si zprvu sama dokázala představit.
Manžel ji obdivoval
Nebylo divu, že jí sláva začala stoupat do hlavy. Pořídila si luxusní auto, barák a taky pár vycpávek na svém už tak pěkném těle. Silikony jí ale slušely a chlapi po ní šíleli i přes to, že stihla porodit tři děti. Ani ke stáru se moc nezměnila. Byla to prostě kočka a já na ni dost žárlila. Také aby ne, když o ní můj Matěj pořád básnil. Ničím jsem se mu nemohla zavděčit! To ona byla šikovná, to ona dokázala všechno zařídit… Ať jsem udělala cokoliv, ona to uměla lépe. Jednou na návštěvě se začala chlubit. Ukázala mi kabelku za dvacet tisíc a taky krém asi za pět. Tisíc, ne stovek! Její vytahování nebralo konce. Připadala jsme si jako ubohá Popelka! Jen mi nasypat hrách s čočkou na přebírání. „Přeháníš, Zlatko, s tím žárlením. Vždyť má švagrová pravdu! A jak pěkně voněla…“ neudržel se manžel cestou z té návštěvy a ve mně tiše bublal vztek. Musela jsem přidat do kroku, abych nevybuchla!
Stále se jen chlubila
Při příští návštěvě, která se odehrála k mojí lítosti hned další týden, protože manželův brácha slavil narozeniny, jsem si všechno u švagrové tajně vyfotila. Kabelku, lodičky i ten její krém! Parfém jsem ke své lítosti nenašla, ale v koupelně byly vystavené takové krásné flakonky s pěnou a mýdlem. Linula se z nich nádherná vůně a já dostala nápad. Nápad tak rafinovaný, až jsem se sama pro sebe musela usmát! „Co tady děláš? A proč se směješ?“ divila se švagrová, která mě v koupelně přistihla. Jen jsem obdivně zavrtěla hlavou. Jako že se na ty její cetky nemohu vynadívat! „No, taky to stálo! Dovoz přímo z Paříže! To je vůně, viď?“ obdivovala sama sebe a já si pomyslela: „Ty budeš koukat, holčičko!“ Na další návštěvu jsem se těšila. Ve velké kabele, pořízené zvlášť pro tuto příležitost, jsem si nesla laciný krém, ještě lacinější aviváž a kabelku. Z místní tržnice. Kopii té její pravé, superdrahé!
Celá se osypala
Nebylo těžké rychle přesypat obsah té její do té mojí. Drahou jsme uschovala ve své kabele a pokračovala v plánu. Vyměnila jsem švagřin krém za svůj laciný a totéž udělala i s těmi francouzskými flakonky. „Budeš se mýt v aviváži, potvůrko jedna nafoukaná!“ pomyslela jsem si spokojeně a dala jí pusu na rozloučenou. Manžel mě pochválil. „Bylo už načase zakopat válečnou sekeru!“ konstatoval spokojeně. Ani ho nenapadlo, že já ji teprve teď vykopala. Uběhl skoro měsíc, než se uskutečnilo další rodinné setkání. Švagrová se tvářila jako kaktus.„Ten můj krém je nějaký zkažený. Už ani nevoní, jako kdysi! Udělala se mi po něm nějaká vyrážka…“ stěžovala si a její lamentace byla pro moje uši jako učiněný balzám. Těšila jsem se, na co si bude stěžovat příště. Chystala jsem se jí vyměnit malovátka, pudr a řasenku. Oči si bude šminkovat krémem na boty!
Zlata D. (59), Brno
