Zázraky se někdy dějí

Total
1
Shares

Plnit přání dětem a vidět, jak jsou pak šťastné, je úžasný zážitek, který překoná snad všechno ostatní v životě.

Mám sedmiletého vnoučka Tadeáše. Je to milý a hodný kluk. Moje dcera se bohužel se svým manželem rozvedla, když byly Tadeášovi čtyři roky, a zůstala na jeho výchovu sama. Já se jí samozřejmě snažím pomáhat, jak to jde, jsem totiž v důchodu, a tak si na něj čas vždycky, když je potřeba, udělám.

Nasadila jsem mu brouka do hlavy

Stalo se to před loňskými Vánoci, Tadeáš onemocněl, a tak jsme ho jako obvykle vzala k sobě, aby dcera mohla chodit dál do práce. První dny mu nebylo nejlíp, tak jen ležel v posteli a já mu četla pohádky a vyprávěla různé příběhy. Mimo jiné taky o Ježíškovi, jak byl chudý a jak za ním po jeho narození chodili lidé s dary a on od té doby nosí dárky dětem. To ho velice zaujalo, tehdy na Ježíška ještě věřil, poslouchal a ani nedutal. Pak se mě zeptal, proč nosí dárky jen dětem, když dospělí je také dostávají, a tak jsem mu v rychlosti řekla, že dospělí si dávají dárky sami, aby jim to nebylo líto, a šla vařit oběd.

Nejkrásnější Vánoce

Když se Tadeáš uzdravil, dcera si ho zase odvedla domů. Uplynuly asi dva týdny, když mi volala a ptala se, jestli jsem vnukovi neříkala něco o Ježíškovi. Už jsem na to v tom předvánočním shonu málem zapomněla, ale pak jsem si vzpomněla, a řekla jí, že ano. A ona mi řekla, že za mnou přijde a něco mi ukáže. Byla jsem dost zvědavá, marně jsem přemýšlela, co to může být a jakou souvislost to asi má s mým vyprávěním. Nakonec jsem se dočkala. Dcera přišla a podala mi dopis, který Tadeáš napsal Ježíškovi. Do té doby dával za okno dopis pro Ježíška s obrázky, ale tehdy jako prvňák už docela uměl psát. V dopise stálo (hrubky jsem opravila): „Milý Ježíšku, já letos nechci žádný dárek. Ale můžeš dát dárky mamince a babičce? I když dospělým dárky nenosíš. Aby si je nemusely kupovat samy, protože nemají moc penízků. A jestli mi chceš taky něco dát, pošli mi nějakého tatínka. Hodného. Děkuje Tadeáš.“ Zůstala jsem jako zkoprnělá. No jo, já Tadeášovi přece říkala, že dospělým dárky nenosí… A on se teď kvůli nám chce raději svého dárku vzdát. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ale co teď? Jak to udělat, aby si Tadeáš myslel, že nám dárky opravdu přinesl Ježíšek? A co s tím tatínkem? Nakonec jsme se s dcerou domluvily, že si k Vánocům koupíme něco úplně jiného, než byly obvyklé praktické šály, ponožky nebo čepice, aby to vypadalo, že jsou opravdu od Ježíška. Na Štědrý den byl Tadeáš celý napjatý a nemohl se dočkat večera. Sehrály jsme to s dcerou opravdu dobře, Tadeášovi radostně svítila očička. A když si vybalil svůj dárek, našel v něm autíčko a dopis od Ježíška, který psal, že je hodný chlapec, takže dostává dárek a po tatínkovi že se mu poohlédne. Takhle šťastné Vánoce Tadeáš snad do té doby nezažil. A protože je to hodný kluk, „Ježíšek“ mu ani ne do roka našel i toho nového tatínka.

Helena (67), Kokořínsko

Také se vám může líbit