Věřila jsem, že i já mám právo na lásku, i když se s tím druzí lidé nesmíří!
Dlouhá léta jsem učila na střední škole. Nechci se moc chlubit, ale myslím, že jsem patřila spíš k těm oblíbenějším profesorkám. Snažila jsem se být vždy spravedlivá, nevybíjet si na studentech nějaké své osobní problémy a ocenit, když se někdo snažil.
V každé třídě jsem si vždy našla pár oblíbenců. Jedním z nich byl i Viktor.
Nešťastné manželství
Bylo mi tehdy krátce přes čtyřicet let. Byla jsem vdaná, ale naše manželství nebylo šťastné. Děti jsme neměli, pokoušeli jsme se o početí potomka čtyři roky, než jsme to s Mirkem, mým mužem, vzdali. Smířila jsem se s tím, že se matkou nestanu.
S čím jsem se ale smířit nehodlala, bylo to, že bych celý zbytek života strávila po boku někoho, ke komu jsem cítila stále méně a méně lásky. Věřila jsem, že někde na světě na mě ještě čeká někdo, s kým prožiji krásný vztah.
Nikdy bych ale nevěřila, že ten muž bude o tolik mladší a že ho nejprve čtyři roky budu učit češtinu a angličtinu.
Vzájemné sympatie
Viktor mě zaujal už v prvním ročníku. Od svých vrstevníků se na první pohled lišil, působil vyrovnaněji a moudřeji. V obou mých předmětech bez problémů vynikal, a když jsme rozebírali různá literární díla, měl vždy chytré otázky nebo poznámky.
Líbil se mi i jako muž, ale samozřejmě bych považovala za nesmysl navazovat důvěrnější vztah s klukem, který by mohl být mým synem. Musela jsem si ale přiznat, že tak nějak platonicky jsem se do Viktora zamilovala.
A protože žena pozná, když se někomu líbí, věděla jsem, že můj student prožívá něco podobného.
Maturitní večírek
Jak se blížily maturity, byla jsem celkem ráda, že už se tohoto svého pečlivě skrývaného tajemství zbavím. Viktor odejde ze školy a já už ho neuvidím. Dopadlo to ale úplně jinak. Maturitní večírek skončil naprosto neplánovaně.
Hodně jsme si s Viktorem povídali, hodně jsme pili alkohol – a výsledek byl šokující. K ránu mě propašoval na internát, kde bydlel a tam jsme se intimně sblížili.
Bláznivě zamilovaná
Viktor mi přiznal, že je do mě zamilovaný. Já jsem se z toho, co se stalo, nejprve těžce vzpamatovávala.
Pak jsem si ale uvědomila, že na světě jsme jen jednou a ptala jsem se sama sebe, proč bych neměla mít právo na lásku – i když je takhle nerovná a společensky asi nepřijatelná. Mezi mnou a Viktorem byl věkový rozdíl téměř čtvrt století.
Rozum mi říkal, že takový románek nemůže mít dlouhé trvání a že to nebude fungovat, srdce se ale nenechalo přesvědčit.
Trpký konec
Viktor nastoupil do práce. Dál jsme se tajně scházeli, až to jednou prasklo. Vyslechla jsem si svoje. Manžel zuřil. Kamarádky ve mně viděly paničku, které se zachtělo mladého zajíčka. Moji rodiče, kteří tehdy ještě žili, mi do očí říkali, jak se za mě stydí.
Nic z toho mě ale nepřesvědčilo, že bych měla vztah s Viktorem ukončit. Když pak manžel podal žádost o rozvod, souhlasila jsem se všemi podmínkami, které si kladl. Věděla jsem, že jsem společensky znemožněná.
Ze školy jsem raději odešla dobrovolně a našla jsem si jinou práci. Nakonec jsme já i Viktor usoudili, že bude lépe odstěhovat se do jiného města. Prožili jsme spolu tři krásné roky.
Se svým mladým partnerem jsem dokonce i otěhotněla, ale o dítě jsem předčasně přišla. Konec byl trpký, ale dal se očekávat. Viktor se zamiloval do stejně staré dívky a já zůstala sama.
Ale za to, že mi život poskytl alespoň trochu životního štěstí, jsem dodnes vděčná!
Eva D. (56), Morava
