Svému štěstí jsem šla naproti. Obeslala jsem spoustu seznamek a nakonec se na sociální síti seznámila se sympaťákem. Psali jsme si denně a věděli o sobě úplně všechno. Jen jedno jsem musela zatajit. Svůj velký nos! Nesnášela jsem samotu a ještě víc svoji prohru. Manžel mě opustil kvůli starší a ošklivější ženě. Možná to zní dětinsky, nebo rovnou úplně směšně, ale mě to vadilo víc, než kdyby si na

Pomáhat zvířatům je moc hezké a záslužné. Když ale začala dávat dcera přednost svému útulku před vlastními dětmi, museli jsme zasáhnout! Dcera byla na zvířátka vysazená už od školky. To si tenkrát přinesla živou myšku, kterou odchytla přímo na chodbě. Myška byla roztomilá a dcera nedala jinak, než že se bude o ni starat. Moc jsme tomu s manželem nevěřili, ale překvapila nás. Byla zodpovědná a sta

O svatbě ve velkém stylu jsem snila celé roky. Když jsem se konečně dočkala, zmocnil se mě strach. Jediným řešením byl útěk! S přítelem jsem žila už dlouhých sedm let. Za ty roky jsem ho poznala dokonale. Jako každý měl nějaké ty mouchy a drobné chybičky, jenže, kdo je nemá! Kladné vlastnosti ale vždycky převážily. Radost jen na chvíli „Ráda bych si tě vzala, Viléme,“ nadhodila jsem občas. Můj

Stálo mě to mnoho úsilí, než jsem si našla spolehlivého přítele. Sestra mi ho začala závidět a rozhodla se, že mě o něho připraví. Musela jsem se o něho poprat! Se sestrou jsme obě vdovy. Dělí nás od sebe jen jeden rok a vždycky jsme si byly blízké. Skoro jako bychom byly dvojčata! Ne povahami, ale podobou. Obě drobné blondýnky s očima modrýma jako len! Ve škole si nás kdysi občas i pletli! V pub

Osm let jsem se trápila tím, že se můj partner do rodiny nehrne a že mě jednou opustí. A tak jsem se prostě rozhodla, že se ho už ptát nebudu. Tato šílená myšlenka se mi zrodila v hlavě během mých čtyřicátých narozenin. Máma se mě ptala, kdy už konečně bude babičkou, kdy se s Robertem vezmeme. Ptala se takovým tónem, jako bych snad za to mohla já! Jenže opak byl pravdou… Robert nejevil o rodinn

Nejsme si podobné, ale přesto nám to už dlouho prochází. S kamarádkou si vyměníme identitu a předstíráme, že jsme ta druhá. Vlastně se to přihodilo úplně náhodou. To když měla jít moje nejlepší kamarádka na nějaké zkoušky. Nařídili jí to v práci a půl roku studovala jen po internetu. Poslali jí text, ona se ho naučila a zodpověděla pár otázek, které jim poslala. Myslela, že je to všechno, ale ou

Když mě můj drahý manžel umřel, myslela jsem, že je to už konec. Konec všeho. Neměla jsem ani ponětí, co budu na tom světě sama dělat. Rychle ještě zavřít cestovní tašku, hodit batoh na záda. Helena už netrpělivě houká před domem. Jedeme na tři dny na Šumavu. Za krásnými divokými zvířaty. Tak moc se těším. Opatrně pokládám batoh s fotoaparátem na sedačku vedle sebe. Nikdy by mě tohle v životě nen

Za sebou jsem měla krátké manželství ještě ze studentských dob. I navzdory věku a špatným zkušenostem jsem stále čekala a věřila, že někdo pravý ještě přijde. Nebyl to princ na bílém koni, i když podle pranostiky na něm často jezdíval. Jmenoval se Martin a seznámil nás společný známý v létě na grilování. Martin mnoho lidí na oslavě neznal. Stejně jako on, i já jsem přišla sama. Skončili jsme v

Asi nemusím dlouze vysvětlovat, že pěstuji marihuanu. Vyrábím z ní podle babiččina starého receptu účinnou mastičku, kterou zásobuji všechny svoje kamarádky. Kdyby to prasklo, budu mít problém. Hodně jsem se vyděsila, když jsem se pátrání po tom, co by mi hrozilo, trochu víc věnovala. Původně jsem si říkala, co by si na mě kdo vzal. Šedesátnice, učitelka přírodopisu v důchodu… Ale pak jsem si roz

Na hřbitov jsem chodila pravidelně. Až do chvíle, kdy jsem tam narazila na rozzlobeného ducha, jsem si myslela, že se jedná o místo, kde je klid, ticho a mír. Stalo se to loni na dušičky. Stejně jako každý rok, tak i loni jsem se k večeru vydala na hřbitov, abych zapálila svíčku u hrobu svých zesnulých rodičů i nebožtíka manžela, který odešel na věčnost před pěti lety. Jela jsem autobusem, a pro