Asi nemusím dlouze vysvětlovat, že pěstuji marihuanu. Vyrábím z ní podle babiččina starého receptu účinnou mastičku, kterou zásobuji všechny svoje kamarádky. Kdyby to prasklo, budu mít problém.
Hodně jsem se vyděsila, když jsem se pátrání po tom, co by mi hrozilo, trochu víc věnovala. Původně jsem si říkala, co by si na mě kdo vzal. Šedesátnice, učitelka přírodopisu v důchodu… Ale pak jsem si rozklikla několik odkazů a zatrnulo mi. Rostlinek nemám doma rozhodně víc než pět, to by mi pořád mohl projít, ale zase ještě další schovávám na zahrádce v Krkonoších. A to už je risk. Obsah THC mají víc než 0,3 %, jinak by to moje mazání nebylo dostatečně účinné. Asi by mě nezavřeli, celý život jsem řádně pracovala a nemám nejmenší škraloup. Snad ani za špatné parkování jsem nikdy nedostala ani pokutu. Ale kdo by chtěl mít oplétačky se soudem a navíc se dostat do řečí po celém městě.
Vědí to o mně
I když mám podezření, že už se to o mně stejně ví. Žádosti od kamarádek, jestli bych neměla krabičku pro nějakou jejich kamarádku nebo někoho z rodiny se množí. Nabádám je, aby nikdy nevykládaly, od koho to mají, ale znáte ukecané babky. Nakonec povíme, i to, co nevíme. Obávám se, že to dřív nebo později praskne a dokonce jsem si říkala, že si dám letos v létě pokoj a jeden rok nezasadím nic ani na zahrádce. Ale když jsem o tom s holkama mluvila, úplně se vyděsily, kde budou takovou mastičku shánět. „Pořád jsou s tím nějaké problémy,“ tlačila na mě i Ilona, která mojí mastí léčí starou maminku.
Nejsem konkurence
„Měla bych s tím přestat,“ namítla jsem Iloně. „Ono je to vošajstlich. Znáš lidi, nakonec budu i sedět.“ Na trhu je už legálně mnoho přípravků s marihuanou, dají se koupit v lékárně nebo ve specializovaných obchodech. Něco je volně k prodeji, něco může předepsat lékař. Recept na moji mastičku, které říkáme Prababiččin zázrak, ale legalizovaný není a zákony kolem výroby kosmetiky a léčiv bych nikdy nedokázala všechny splnit. Už jsem pátrala, co by to obnášelo, ale to si ani nedovedete představit. Předpisů a povinných kontrol jsou stovky. Já s tou svou trochou bych stejně nemohla nikomu konkuruvat. A také ani nechci, chi pomáhat lidem. Ostatně kromě marihuany by v Prababiččině zázraku vadily i další ingredience. Husí sádlo například, to by bylo hned na ráně.
Recept jsem našla ve starém sešitě, který zdědila po své mamince moje vlastní babička. Všechny ženy v rodině se jmenujeme Kateřina a nikdo nám nikdy neříkal žádnými zdrobnělinami, to jsme si dokázaly vždycky prosadit ve škole i s partnery. Zkrátka jsme Kateřiny. Už desítky let se o nás říká, že máme „zelené ruce“ a je pravda, že každá květina, o kterou se staráme, po čase rozkvete. Dokonce i ty, které vypadaly, že zahynou, se v naší péči vzpamatují. Kolegyně ve sborovně se tomu vždycky obdivovaly a chodily si ke mně pro rady, jak pěstovat to, či ono, churavějící květiny mi fotily nebo rovnou nosily, abych si je vzala domů. Jako do nemocnice. Nedokážu vysvětlit, kde se ve mně ta schopnost být ve spojení s přírodou bere, ale považuji ji za dar. Babička a prababička ovšem zašly ještě daleko dál (ještě dál, než jsem já teď se svými mastičkami pro úzký okruh kamarádek). Byly považovány za vědmy a kořenářky, léčily, věštily, zabývaly se bílou magií a byly vždycky respektované, obdivované, vyhledávané, ale tak trochu samy. Jak už to s „čarodějkami“ odpradávna bylo. Ve vsi se jich lidé spíš stranili.
Jako žítkovská bohyně
Babička Kateřina se pak přestěhovala do Brna, kde už naše rodina zůstala. „Dar“ se dědí jen po ženské linii, jak se ukázalo. Moji strýcové i bratři jsou na spojení s přírodou úplná polena. Jsou orientovaní spíš technicky. Zato u mě se začaly výjimečné schopnosti projevovat už jako u malinké. Jsou to věci, které nepřetlačíte, které se zkrátka proderou na povrch. Velmi jsem se našla v knize Žítkovské bohyně, tam je dobře popsané, jak se cítím. Už na základní škole bylo jasné, že mým jediným obrovským celoživotním koníčkem bude příroda. Nikdo se nedivil, když jsem si vybrala studia přírodovědy. Přidala jsem k ní ještě dějepis a stala se učitelkou. Vždycky, když jsme probírali v dějepise procesy s čarodějnicemi, říkala jsem si, že moje předkyně musely uniknout jen o vlásek. Pátrala jsem v matrikách, ale naštěstí žádnou praprapra Kateřinu z našeho rodu neupálili. Nevěřím, že „dar“ začíná u prababičky. Myslím, že ho musíme dědit už po celá staletí.
Začalo to nenápadně
Kromě marihuany pěstuju další spousty bylinek, kterými se snažím také pomáhat lidem ve svém okolí. Tu mast jsem původně měla jen pro sebe, velmi mě trápí artritida. V té době se moc přípravků ani neobjevovalo, tak jsem si musela poradit sama. Naše doktorka o mé masti ví, ale děláme, že neví. Mast pomáhá a to je nejdůležitější. Když se pak se o ní dozvěděla rodina byl o mast zájem a už jsem jí vyrobila určitě desítky kalíšků. Manžel se směje, že mi bude do vězení nosit makové buchty, ale řekla bych, že se dost bojí. Taky nejsem úplně klidná. Ale moje touha pomáhat je silnější a co si budeme povídat, k důchodu se každá koruna hodí. Ale jestli mě někdo udá, tak by to mohlo být až pět let ve vězení na tvrdo. A tam bych asi byla máloco platná.
Kateřina N. (66), Brno
