Už mě nebavilo být na všechny hodná. Chápavá, vstřícná a nudná k uzoufání. Neocenili to. Být zlá a dělat škodolibosti bylo tak lákavé! Kamarádka byla z mého nápadu nadšená. Sešly jsme se, jako každý týden, nad dvojkou bílého vínka a vynikajícími uzenými mandlemi. Byl to takový náš rituál. V přítmí útulné vinárničky jsme pomalu upíjely dobré vínko a k tomu si stěžovaly. Pěkně na všechny a všechno!

Šimona jsem si brala z lásky. Mezi naše hlavní sny a cíle patřila rodina. Plánovali jsme nejméně dvě děti. Vybrali jsme pro ně i jména. Zbývalo jen jediné: abych přišla do jiného stavu. Celý první rok manželství jsme se neúspěšně snažili a navzájem se uklidňovali, že ne všechno se podaří hned. „Asi ještě není pro miminko ten správný čas,“ říkala jsem. Okolnosti mi to ale vyvracely, vždyť nám s

Přestalo mě bavit posluhovat manželovi, dětem i psovi. Rozhodla jsem se myslet konečně na sebe a mít se dobře. Ať se o všechno starají ostatní. Odpočívám, lenoším a nechávám se vydržovat! Vlastně mě na ten bláznivý nápad přivedl jeden starší film. Krasavice ve sporém prádle obluzovala nějakého obstarožního milionáře, a ten jí splnil všechno, na co jen pomyslela! Ona mu za to poskytla nějaké to po

Na nočním prádélku jsem rozhodně nešetřila a utrácela za něj víc, než za denní. Přítel si moji zálibu nemohl vynachválit a fotil si mě snad denně. Netušila jsem, co s nimi dělá. Pokud se na mě člověk nepodíval zblízka, vypadala jsem jako mladice. Bez přehánění. Vrásky byly pro mě neznámým pojmem a celulitida se mi vyhýbala. V mládí hubeňourka, ve středním věku příjemně zaoblená žena se všemi před

Když vyhlásili dámskou volenku, neváhala jsem, využila příležitost a byla rychlejší než ostatní dívky, které stejně jako já vykročily k mému vytouženému objektu. Tančili jsme spolu a on mi náhle pošeptal: „Adélo, víš, že jsi vlastně nejhezčí holka tady v tanečních?“ Ta otázka mě zastihla nepřipravenou. Nebyla jsem na lichotky právě zvyklá. „A neříkáš to jen tak?“ zeptala jsem se. „Říkám to pro

Byl to nezvladatelný a zlý pes, se kterým si ani jeho pán nevěděl rady. Náš pětiletý autistický vnouček Honzík si s ním ale porozuměl beze slov. Dasty byl nádherný veliký pes, který žil se svými páníčky v domku na konci vesnice. Měl hluboké hnědé oči a nádhernou lesklou černou srst. Byl to exemplář hodný na výstavy a všelijaké psí soutěže. Ačkoli nebyl aristokratického původu – nebyl to pes s ho

Když jsem jako středoškolačka pozorovala vztah mojí mámy s její matkou, mou babičkou, říkala jsem si, že takhle to mít rozhodně nechci. Ty dvě se jen hádaly a od jisté doby spolu nepromluvily, až nakonec babička umřela. Děsila jsem se, že bych takhle dopadla s vlastní mámou nebo dokonce s dcerou. Občas jsme se doma pohádaly a máma byla někdy dost jedovatá. Dokázala mě ranit v těch nejcitlivějšíc

S manželem jsme měli namířeno na chatu. U silnice stála dívka a stopovala. S manželem se nám jí zželelo a nabídli jsme se, že ji svezeme. Netušili jsme, že na tuto jízdu nadosmrti nezapomeneme. Stalo se to před třemi lety na podzim. S manželem Pavlem jsme jeli naposledy na chatu, kterou máme na Šumavě, abychom ji zazimovali. Chatu s kůlnou jsme už měli vyklizené z předchozího víkendu, dokonce i

Na bydlení v paneláku jsem si nikdy nemohla stěžovat. Měla jsem dobré sousedy, se kterými jsme si vždycky vypomohli. To platili do chvíle, kdy se nastěhovala do přízemí nová paní. Na první pohled sympatická důchodkyně se během pár dnů proměnila, jak to říct slušně, v příšernou čarodějnici. Začala si hrát na dozorkyni, která může mluvit všem do všeho. Řvala na děti, na nástěnku dávala cedulky s vý

Vnučka měla věštecký sen. Varovala mě, abych ten den nevycházela z domu, že na mě číhá nebezpečí. Mně to přišlo nesmyslné, jelikož jsem na podobné věci nevěřila, a jen o vlásek jsem unikla smrti. Bydlíme na okraji malého města, kde se všichni dobře znají. Přestěhovali jsme se sem s manželem před deseti lety a hned jsme sem zapadli. S ostatními sousedy se pravidelně navštěvuje, podnikáme různé vý