Domů     Zastavila nás zavražděná stopařka
Zastavila nás zavražděná stopařka

S manželem jsme měli namířeno na chatu. U silnice stála dívka a stopovala. S manželem se nám jí zželelo a nabídli jsme se, že ji svezeme. Netušili jsme, že na tuto jízdu nadosmrti nezapomeneme.

Stalo se to před třemi lety na podzim. S manželem Pavlem jsme jeli naposledy na chatu, kterou máme na Šumavě, abychom ji zazimovali.

Chatu s kůlnou jsme už měli vyklizené z předchozího víkendu, dokonce i skleník už byl téměř připravený, ale stále tam zbývalo dodělat několik věcí, jako třeba zatěsnit okna, vypustit vodu, aby nezamrzla v trubkách, zkontrolovat střechu a okapy a tak podobně.

Stála sama v dešti

Ráno jsme se museli s Pavlem hodně přemlouvat, abychom vyrazili. Bylo ošklivo, pršelo, hodně se ochladilo a vůbec se nám tam nechtělo. Jenže předpovědi hlásily, že se má i nadále ochlazovat, takže nám nic jiného nezbývalo. Vyrazili jsme kolem desáté dopoledne.

Cesta ubíhala pomalu, protože jel manžel kvůli nevlídnosti počasí dost opatrně. Když jsme odbočili z hlavní silnice a vydali se po okresní, všimla jsem si už z dálky, že někdo stojí u krajnice. Jak jsme se blížili, viděli jsme, že je to nějaká mladá dívka.

Přes hlavu měla kapuci a v ruce velký papír, kde bylo napsáno jméno vesnice, ležící nedaleko naší chaty. Celá se chvěla zimou.

S manželem jsme stopaře moc často nebrali, popravdě řečeno spíš nikdy, ale tahle slečna vypadala tak nešťastně, že jsme se s manželem na sebe jen podívali a pak přikývli. Zastavili jsme a dívka, aniž by promluvila, si vlezla dozadu.

Neřekla ani slovo

Pokračovali jsme dál v tiché jízdě. Všimla jsem si, že si manžel dívku několikrát prohlédl ve zpětném zrcátku. Podívala jsem se na něj a tázavě nadzvedla obočí. Manžel zavrtěl hlavou a pokrčil rameny.

Stejně jako já, ani on nevěděl, co si o nové spolucestující myslet. Pootočila jsem hlavu přes rameno a přátelsky jsem se na dívku usmála.

Kapuci měla stále na hlavě a dlouhé tmavé vlasy jí zasahovaly do tváře, takže rysy jejího obličeje nebylo možné příliš rozeznat. Nevěděla jsem, jestli s ní mám navázat rozhovor. Manžel se věnoval řízení a já jsem si dívku pečlivěji prohlédla.

Přišlo mi, že mě vůbec nevnímá. Dívala se jakoby nepřítomně před sebe, až mě napadlo, jestli náhodou není zdrogovaná. Mlčela a mně přišlo hloupé ji oslovovat a klást jí otázky.

Přemítala jsem, kdo je

Pozorovala jsem krajinu skrz okénko zmáčené od deště a přemýšlela jsem, kde se dívka na opuštěné silnici vzala. Hlavou se mi honily otázky typu: Je na útěku z domova? Rozešla se s přítelem? Jede za kamarádkou nebo se vrací domů a zmeškala autobus?

Nebo je to snad nějaká tulačka? Vždycky mě zajímaly lidské osudy a tak jsem si v duchu představovala, co jí v životě potkalo a co dalšího pro ni osud chystá. Kdybych v tu chvíli tušila, jaká je pravda, asi bych byla strnulá hrůzou.

Zvláštní zápach

Cesta pozvolna ubíhala a do vesnice, kam chtěla dívka odvést, to bylo už jen pár kilometrů. Jeli jsme asi čtvrt hodiny, ale už po několika minutách od chvíle, co jsme dívku naložili, jsem ucítila podivný zápach.

Napadlo mě, že se stopařka nejspíš delší dobu nemyla a že jak promokla, tak je její odér ještě silnější. Všimla jsem si, že manžel krčí nos podobně jako já. Podívali jsme se na sebe.

Z jeho výrazu bylo zřejmé, že se nemůže dočkat, až mineme ceduli s názvem vesnice a stopařku vysadíme. Zápach byl stále silnější, až jsem musela otevřít okénko. Už jsem se v duchu proklínala za naši dobrou vůli, s jakou jsme té dívce zastavili.

Teď už nám nezbývalo nic jiného, než ten zápach ještě pár minut vydržet. Přece ji nevyhodíme uprostřed prázdné silnice, pomyslela jsem si.

Utekla do neznáma

Konečně jsem si v dálce všimla cedule značící začátek vesnice. Sotva jsme ji minuli, vzala dívka za kliku u dveří a chystala se vystoupit. Manžel zastavil u krajnice a zapnul blikačky. Viděla jsem, jak se mu ulevilo.

Dívka, aniž by poděkovala, vyskočila z auta. V tu chvíli jí spadla kapuce z hlavy. Všimla jsem si, že má na krku hodně ošklivý šrám. Náhle mi jí bylo líto.

Chtěla jsem si jí zeptat, zda nepotřebuje pomoc nebo jestli nechce zavést do nemocnice, aby jí tam ránu ošetřili, ale už jsem se k tomu nedostala. Jakmile byla z auta venku, začala utíkat kamsi do polí. Přišlo mi to divné, ale už jsem to neřešila.

Já i manžel jsme byli rádi, že jsme se té podivné mlčící stopařky zbavili. Měli jsme však téma k rozhovoru na celý den.

Smutná událost

Když jsme se k večeru vraceli zpátky domů, byli jsme s manželem oba hladoví. Napadlo nás, že se stavíme ve vesnici, kde jsme dívku vysazovali, na večeři. Od známých jsme věděli, že je tam jeden hostinec, kde moc dobře vaří.

Když jsme si u hospodského objednávali, zmínil se mu manžel o našem nevšedním zážitku. Ten se na nás nejdřív trochu nedůvěřivě podíval a pak nám odvyprávěl šokující příběh.

Před deseti lety se prý měla dívka ze zdejší vesnice provdat za mladíka z vedlejší vesnice. Moc se milovali a často se navštěvovali. Mladík za dívkou jezdil na kole, ona za ním stopem. Bohužel se jí to stalo osudným. Stopla si vraha, který ji znásilnil a zabil.

Vytřeštěně jsme na hospodského zírali. „Nejste jediní, komu se tu ta stopařka zjevila,“ dodal.

Otázky zůstaly

Celou cestu domů a ještě pak několik následujících dní jsme s manželem tu děsivou příhodu rozebírali. Zjevuje se přízrak té zavražděné stopařky proto, aby na ni lidé nezapomněli? Nebo tímhle způsobem alespoň symbolicky po letech dojede tam, kam měla namířeno?

Na tyto a podobné otázky asi odpovědi nikdy nenajdeme. Na chatu s manželem jezdíme dál a pokaždé, když projíždíme místem, kde jsme stopařku nabírali, cítíme úzkost.

Romana K. (65), Olomouc

Související články
16.7.2024
Rádi jsme sedávali na zahradě ve stínu toho košatého, starého stromu. Neměli jsme ani tušení, že se v jeho kořenech skrývá velké tajemství. Strážce byl ale děsivý! Lenošili jsme pod tím stromem často a rádi. Stál v koutě zahrady u plotu, za nímž tekl potůček. Byl to obrovský dub, který musel být starý snad tisíc let. Tyto stromy se dožívají opravdu vysokého věku a pamatují mnoho staletí. Děda s
15.7.2024
Ten duch se na mě přilepil v parku u křížku a pronásledoval mě celou cestu, marně jsem před ním utíkala, zachránila mě až lávka přes potok. Stalo se to před několika lety, když jsem se vracela s manželem, již značně společensky upraveným, z večírku u jeho bratra. Švagrová nás přemlouvala, abychom přespali u nich. Já ale chtěla domů do své postele, a tak jsem popadla manžela a vyrazila na cestu.
15.7.2024
Manžel mě opustil kvůli jiné ženě a já byla úplně na dně. Souhlasila jsem s tím, že se zúčastním podivné seance. Měla jsem v tom vztahu navrch! Manžel nebyl žádný velký krasavec, zatímco já si mohla vybírat. Majetný taky závratně nebyl. Měli jsme byt v osobním vlastnictví, dvě auta a chalupu. Nic víc! Abych si nezkazila život, svou postavu a dobré zaměstnání, tak jsem nechtěla mít nikdy děti.
15.7.2024
Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím smrt. V těžké chvíli se objevila babička, aby mi poradila. Ještě když jsem slavila své šedesáté narozeniny, říkala jsem si, že jsem zdravý člověk, který si nemá na co stěžovat. A asi jsem se rouhala, protože se sešel rok s rokem, a udeřily problémy ze všech stran. Jako by se můj organismus začal úplně sypat. Preventiv
11.7.2024
Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
enigmaplus.cz
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
Hrad Svojanov patří mezi naše nejtajemnější hrady. Koluje o něm celá řada záhadných legend a pověstí. Pravděpodobně nejznámější z nich jsou pověsti o tragických osudech místních žen jménem Kateřina
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
epochanacestach.cz
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
Který výhled na česko-polské pohraničí, označované jako Euroregion Silesia, je ten nejkrásnější? Na tuto otázku nemusíme odpovídat teoreticky, ale můžeme v praxi vyzkoušet turistickou stezku Silesianka. Nachází se nedaleko od hradu Štramberk v okrese Nový Jičín. Provede nás k celkem 34 vyhlídkovým objektům na obou stranách hranice – 23 na české straně, 11 na polské. Na trase jsou
Láska v duchu feng-šuej
nejsemsama.cz
Láska v duchu feng-šuej
Jste už dlouho sama a nedaří se vám potkat vhodného partnera? Zkuste to podle moudrého učení feng-šuej, které vám může pomoci nejen tipy, jak udělat domov kouzelnějším, ale také jak potkat pana Božského. Když to v dávných dobách nešlo jinak, lidé se uchylovali k milostné magii. A dělají to i dnes. Existují metody, jak přivábit
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
historyplus.cz
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…   Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho
Randová se strachuje o své blízké
nasehvezdy.cz
Randová se strachuje o své blízké
Hvězda seriálu Ulice je prostě smolařka v lásce. Ač Martina Randová (52) vypadá rok od roku stále lépe, toho pravého pořád ne a ne najít. Ještě před dvěma lety otevřeně říkala, že je přesvědčená o
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
iluxus.cz
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
Letošní limitovaná edice Damast je fascinujícím spojením nože Victorinox Farmer X, oblíbených střenek Alox v syté tmavě hnědé barvě a elegantní čepele Damasteel®. Jmenuje se Farmer X Alox Damast a je
Matka mi pořád mluví do života
skutecnepribehy.cz
Matka mi pořád mluví do života
Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
Houby a těstoviny k sobě pasují jako rajče a bazalka! Takhle je nejraději vaříme my. Ingredience na 4 porce 1 balení oblíbených těstovin 100 g čerstvých hub 1 šalotka 5 snítek tymiánu 300 ml
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
epochalnisvet.cz
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v Argentině, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti nejen argentinských ufologů. Podobnost s legendárním případem v Novém Mexiku z roku 1947 je skutečně až zarážející…   Je právě 17. srpna 1995 a Antonio Galvagno si za jasného dne se svou ženou dopřává oběd, když asi v
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
21stoleti.cz
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
Soužití dvou organismů, kdy jeden žije uvnitř těla druhého, se označuje jako endosymbióza. Pokud dojde k jejich splynutí, změní se jednodušší organismus v organelu druhého. Za celou historii naší plan
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
epochaplus.cz
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
Češi si k trávení své dovolené vybírají čím dál exotičtější země. Kromě obohacujícího zážitku si s sebou domů však mohou přivézt i nechtěný suvenýr – některou ze život ohrožujících nemocí, které se u nás nevyskytují, nebo zde již byly vymýceny. Jak tomu zabránit? Vedle úrazů, které jsou nejčastější zdravotní komplikací, postihující turisty na cestách, se jich velká
Jídelna s vytříbeným vkusem
rezidenceonline.cz
Jídelna s vytříbeným vkusem
Místo pro stolování je velmi často součástí multifunkční společenské zóny, proto na ni svým stylem obvykle navazuje. Shoduje se zejména materiálově, výsledná kompozice mnohdy poslouží i jako přirozený prostorový předěl. Vybavení prostoru, souvisejícího s konzumací jídla, se odvíjí od dané dispozice a její velikosti, odpovídat by mělo rovněž počtu členů domácnosti. Odráží určitě i to,