Už mě nebavilo být na všechny hodná. Chápavá, vstřícná a nudná k uzoufání. Neocenili to. Být zlá a dělat škodolibosti bylo tak lákavé! Kamarádka byla z mého nápadu nadšená.
Sešly jsme se, jako každý týden, nad dvojkou bílého vínka a vynikajícími uzenými mandlemi. Byl to takový náš rituál. V přítmí útulné vinárničky jsme pomalu upíjely dobré vínko a k tomu si stěžovaly. Pěkně na všechny a všechno!
Jen jsme pořád skuhraly
„Kdybys viděla toho mého. Jen se válí a nic s ním není! Kdyby alespoň vydělal nějaké peníze. Ale to on ne. Je prostě chorobně líný!“ povzdychla si Hanka, kamarádka už od školních let. Měla jsem ji raději, než vlastní sestru. Byla upřímná a hodná. Nikdy mě nezklamala! Ani já ji a tak nám naše kamarádství vydrželo až doteď, kdy už jsme byly obě dámy v letech. Ve ztěžování a skuhrání mě ovšem ani ona nemohla trumfnout. Byla jsem na to opravdu machr! Domů jsme šly pěkně vyklidněné. A těšily se na příště. Někdy jsme si dokonce sepsala seznam všech křivd, o kterých jsem Haně chtěla vyprávět!
Místo stěžování pořádná akce
„Mílo, co já bych dala za nějakou změnu. Vzrůšo. Prostě něco jiného, než každodenní stereotyp!“ stýskala si a zcela výjimečně si objednala další skleničku. To znamenalo jediné. Že je Hanka opravdu už na dně! Rychle jsem přemýšlela, co jí říct veselého. Pozitivního, ale nic mě nenapadlo. Vlastně něco přece jen: „Hanko, mě zrovna něco nenapadlo. Co kdybychom místo skuhrání byly od teď zlé? Ne jen asertivní, jak se dneska vznešeně říká. Prostě hnusné! Každý týden bychom spolu vymyslely nějakou malou podlost a potom si vyprávěly, co se dělo, když jsme ji provedly!“ navrhla jsem a hned si uvědomila, co jsem právě vypustila z úst za hloupost. Ale Hanka byla nadšená a hned začala můj opravdu ošklivý nápad rozvíjet.
Děláme malé ošklivosti
„No jasně, nádhera! Seřvu manžela a kolegyni řeknu do očí, co si o ní už dlouho myslím! A na tu sámošku na rohu naší ulice bych mohla poslat kontrolu. Prodávají prošlé zmetky a nic si z toho nedělají!“ plánovala a mě bylo najednou jasné, že se my dvě budeme bavit. Už žádné skučení. Akce a reakce! Hurá! Od té chvíle nabral náš život jiný směr. „S kolegyní jsem se pohádala. Jde mi z cesty! Manžílek je jako med, nemohu tomu vůbec uvěřit!“ radovala se Hana a oči jí svítily nadšením. Nebyla jsem pozadu: „Napsala jsem anonym. Na souseda. On totiž krade! Dopisy ze schránky a dokonce i rohožky a kytky z chodby. Dceru jsem vypeskovala a vnučce jsem schválně vyvařila její ošklivou mikinu s lebkou. Brečela, ale mě je to jedno. Alespoň nebude vypadat jako nějaká rokerka pošahaná…“
Být mrcha mi svědčí
Další týden přišla Hana namalovaná a s obrovským úsměvem na jindy smutné tváři. Našla si milence. Během týdne! „A to jsem se vůbec nesnažila. Možná je to tím, že jsem teď za mrchu. To se chlapům líbí!“ tvrdila přesvědčivě a mně se trochu zmocnila závist. Ona může a já ne? O nějakou tu bokovku jsem ale nestála. Hned cestou domů jsem si zaplatila zálohu na dovolenou. Bez manžela! Uplynulo sotva půl roku. Oběma nám klesnul tlak. Mně přestala bolet záda a Haně se zlepšilo astma. Malé špatnosti nám prostě svědčí!
Míla R. (57), Litvínov
