Bytost z jiného světa mě držela ve své moci a já nebyla schopna pohybu! Myslela jsem, že mě zabije. Stalo se mi to před šesti lety, dodnes se ale celá roztřesu, když si na tu noc vzpomenu. Nikdo mi také dosud nedokázal uspokojivě vysvětlit, co jsem to vlastně tehdy prožila. Obávám se, že odpovědi na své otázky už nikdy nenajdu. Babička na hlídání Když jsme se s Miroslavem po patnácti le

Dvě děti a každé je jiné. Syn má dobré postavení a sedí v představenstvu jedné velké firmy. A dcera? Ta, jak bych to řekla? Ta spíš leží… Vždy jsme byli taková normální rodina, dvě zdravé děti, kluk a holka. Nikdy s nimi nebyly vážné starosti. Syn Standa od mala seděl u počítače a něco bádal. Vysokou vystudoval s červeným diplomem. Po škole nastoupil do nadnárodní firmy a jeho kariéra se hladce r

Své rodiče jsem vždy považovala za puritány. Slova jako rozvod nebo nevěra byla v naší rodině považována za sprostá. Zejména táta mi vždy opakoval, že zradit partnerovu důvěru je podraz. Opakoval mi to, kam až moje paměť sahá. A tak když jsem se seznámila se svojí první láskou a náš vztah začal být „vážnější“, znamenalo to pomalu svatbu a děti. Jenže s Mírou nám to moc neklapalo a po třech letec

Dodnes nevím, jak se to mohlo stát. Na vyvolané svatební fotce měl ženich místo svého obličeje jen holou lebku! Tento příběh se stal už někdy v minulosti, ale umí vystrašit dodnes. Kdysi mi ho vykládal jeden vzdálený bratranec. Jeho kamarád pracoval jako fotograf společenských událostí. Byl v tomhle směru hodně žádaný, lidé si ho zvali na svatby i na pohřby. A právě při focení jedné svatby se m

Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže kde je hranice, kdy by se měly děti osamostatnit? Můj syn Matyáš byl vždy trochu mazánek. Narodil se předčasně a po porodu byl v inkubátoru. Snad kromě strachu jsem měla i výčitky, že jsem své dítě nenosila celých devět měsíců. Brali jsme se s manželem pozdě a dítě jsme zvládli snad pět minut po dvanácté, takž

Moje mladší sestra byla vždy takové naše sluníčko. Zlomila ji až vážná nemoc a já si teď neumím představit život bez ní. Sedím otřesená a naprosto paralizovaná v křesle, oblíbeném ušáku mé milované sestry. Jak dlouho tak sedím nejsem schopna říct. Jedno vím jistě. Ze svého domu jsem odešla v devět hodin dopoledne, a teď už je tma, pozdní večer. Jsem v Helenčině bytě, ale ona už tu není. A už ni

Představa, že v tom bytě plném vzpomínek, zůstanu sama,byla pro mě neúnosná. Život jde přece dál a já řešení nakonec našla. Moje sestra není příliš přívětivý člověk. Teď zrovna honí po bytě stěhováky a diriguje je jako generál. Nic podle ní neudělají správně. Chlapi zatínají zuby a mlčí. Vidím na nich, že by se k tomu rádi vyjádřili, ale raději se neohradí. Mojí sestře se totiž zásadně neodmlouvá

Když si naše dcera našla letní brigádu, netušili jsme, co nás čeká. Jarmila se totiž zamilovala do ženatého šéfa a nehodlala se ho vzdát! Jarmila si chtěla přes léto trochu přivydělat, protože po prázdninách měla nastoupit na vysokou školu do Prahy. Jenže mezi ní a šéfem přeskočila jiskra. Láďa bral Jarmilu ve dnech volna na výlety a oba si užívali letní lásku. Tak to alespoň vnímal on, který byl

Valná většina zločinů je spáchána buď pod vlivem alkoholu nebo drog. To ale nejsou jediné závislosti, které dokáží zničit život. Mně do života zasáhlo gamblerství. Dnes a denně se dočítáme, co zla napáchají různé závislosti. Většinou se jedná o lidi, kteří své zločiny spáchali pod vlivem alkoholu nebo drog. Dnes už se i děti ve škole učí, že se mají vyhýbat drogám a alkoholu. O tom, co s životem

Mým největším snem v životě byla šťastná rodina. Zřejmě proto, že jsem žádnou nikdy neměla. Vyrostla jsem v dětském domově. Co může být na světě hezčího než spokojený vztah a šťastná rodina? To jsem si říkala pokaždé, když jsem jako malá vstávala i usínala. To jsem ještě netušila, že se můj sen jednou vyplní. Lepší věno jsem nemohla chtít! Vdávala jsem brzy, nebylo mi ani dvacet. Honza byl můj