Domů     Už na to neměla sílu
Už na to neměla sílu
3 minuty čtení

Moje mladší sestra byla vždy takové naše sluníčko. Zlomila ji až vážná nemoc a já si teď neumím představit život bez ní.

Sedím otřesená a naprosto paralizovaná v křesle, oblíbeném ušáku mé milované sestry. Jak dlouho tak sedím nejsem schopna říct. Jedno vím jistě. Ze svého domu jsem odešla v devět hodin dopoledne, a teď už je tma, pozdní večer.

Jsem v Helenčině bytě, ale ona už tu není. A už nikdy nebude. Zmocňuje se mně hrozná panika a zoufalství. Jak se tohle všechno mohlo stát. Jak budu žít dál?

Naše sluníčko

Moje sestra Helenka byla pro mě, a nejen pro mě, zdroj dobré nálady. Usmívala se na svět už jako miminko. Vozila jsem ji v kočárku a ona dokázala svým výrazným smíchem pobavit i mé kamarádky. Když byla starší, dokázala vždy bavit lidi kolem sebe. Svým smíchem a tak trochu černým humorem bavila vždy celou společnost.

Chytřejší a úspěšnější

Helena se s chutí a mnohem lépe učila než já. Díky tomu zvládla i vysokou školu a získala dobré zaměstnání. Opravdu nikdy jsem jí ale nezáviděla. Naše vztahy byly dostatečně pevné, abychom se přesto přenesly. Helenka byla vždy moje vrba.

Svěřovala jsem se jí se vším. Vždy mě trpělivě vyslechla a nakonec mi dobila baterky svým věčným optimismem a úsměvem.

Štěstí se asi unavilo

Před deseti lety, ale má sestra náhle onemocněla. Při preventivní prohlídce jí přišli na bulku v prsu. Sestru operovali. Její do té doby zdánlivě skvělý manžel, neunesl představu nemocné ženy bez prsou, a vzal do zaječích.

Bylo tehdy obdivuhodné, jak to sestra všechno zvládala. Její optimismus a milý úsměv nemizel a zdál se být nekonečný. Ale už tehdy přestalo štěstí mé sestře přát.

Stáli jsme při ní

I když to na sobě nedávala znát, léčba Helenku dost zmáhala. Dobře jí nedělala ani samota. S manželem jsme jí nabízeli, že může jít bydlet k nám. Má sice syna, ale ten žije v zahraničí a nikoho dalšího blízkého nemá. Přesto to odmítla.

Několik krásných let

Sestra se zase vrátila do života. A to opravdu se vším všudy. Cestovala, bavila se, účastnila se našich společných akcí. Zase byla hvězdou společnosti rozesmátá a veselá. Našla si dokonce nového přítele. Strávila nádhernou dovolenou se synem a vnoučaty.

Všechno to bylo úžasné a já to Helence moc přála. Jenže šťastné období mělo svůj přesně vyměřený čas.

A bylo to zase zpět

Před několika měsíci sestra přišla ke mně domů. Byla bledá, zamračená a snad poprvé v životě jsem ji viděla plakat. Řekla mi, že se jí nemoc vrátila a to prý je konec. Dlouho jsme spolu mluvily a nakonec mi slíbila, že bude bojovat, že to nevzdá.

Už to nezvládla

Chvíli bojovala jako lev. Byla jsem s ní v kontaktu denně. Když ne osobně, tak po telefonu. Zdálo se, že svou situaci přijala. Když jsem ale u ní včera odpoledne byla, zdála se mi nějaká celá jiná.

Když jsem odcházela, dlouho mě objímala a pak mi řekla „Promiň“. Když jsem se ptala, proč to říká. M8vla rukou, že prý mě pořád zatěžuje. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Ještě večer jse jí volala. Asi spí, že to nebere. Ráno ale bylo vše jasné.

Sestru jsem našla mrtvou. Spáchala sebevraždu.

Stela K. (64), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé