Když vám někdo neustále připomíná vaši „údajnou“ vinu, začnete se vinni cítit, i když jste nic neudělali. A zoufalství vás tak nikdy neopustí. Právě běží můj nejoblíbenější seriál v televizi. Hlavní hrdina zrovna řeší dramatickou situaci, když se ozve to známé: „Boženóóó…“ Všechno se ve mně vzepře. Co zase chce? Proč právě teď! Určitě to dělá naschvál, abych se nemohla koukat. Jeho nenávist vůč

Trvalo mi to, než jsem se nakonec odhodlala a dotáhla náš rozvod do finále. Dnes toho ale ani v nejmenším nelituji. Dvakrát jsme se s mým manželem rozešli a zase dali dohromady. Vždycky jsme přitom věřili, že tentokrát už to bude napořád. Poprvé, když nám bylo třicet. Manžel si začal avantýru s mladou kolegyní a já v tu chvíli z celé situace neviděla jiné východisko než rozvod. Jenže ještě n

Vždy jsem si myslela, že „němá tvář“ ve skutečnosti vůbec němá není. Teď už to vím docela jistě. Rexík poslušně sedí vedle pohovky a nechá se drbat Lucinkou. To je krásná tříbarevná kočka. Nyní největší kamarádka mého psa. Ale vždy tomu tak nebylo. Velcí rivalové Když jsme se s Rexem nastěhovali do nového bytu, brzy nastal problém. Naše sousedka Liduška totiž měla kočku Luci. Jenže ta si

Na tom, že se člověk zamiluje, není nic špatného ani divného. Když přitom ale vědomě ubližuje druhým, může nakonec dojít k tragédii. Pavel se těžce zvedá ze sedadla. Jsme v jednací síni vrchního soudu, a právě nás vyzvali, abychom se postavili. Bude vynesen rozsudek. Můj zeť mě přímo hypnotizuje pohledem. Zoufale na mně visí a mám strach, že se zhroutí. Nakonec by vůbec nebylo divu. Po tom všem

Vídala jsem ji alespoň jednou týdně, když jsem u ní nakupovala čerstvou zeleninu. Z usměvavé paní se mi před očima měnila v trosku. Její smutné oči mi nedaly spát! Byla to taková milá a usměvavá paní, vždy ochotná. Na tržiště jezdila prodávat, co sama vypěstovala. Bydlela na vesnici za městem a měla malé hospodářství po rodičích. Chodila jsem na trh speciálně kvůli její čerstvé zelenině. Měla j

Pomoci v nouzi se můžeme dočkat i od bytostí, které jsou z jiného světa. Když jsem se ztratila, pomohl mi cestu najít duch. Stalo se to před třemi lety v zimě. Přihodilo se mi něco opravdu divného a záhadného, co jsem si dlouhou dobu nedokázala rozumem vysvětlit. Návštěva u kamarádky Vydala jsem se přes půl republiky za kamarádkou do jednoho menšího města v jižních Čechách. Domluvily jsme

Zatímco se naši vrstevníci jen občas potěší s vnoučaty, my jedeme na plný úvazek. A aby se nám žíly nezkrátily, máme psí útulek a dvě babičky. Všechno začalo úplně nevinně a naprosto banálně. Rozvodem naší dcery! Samozřejmě že to bylo nemilé, ale protože to ta naše holka nebrala jako nějakou tragédii, snažili jsme se i my s tátou, moc nad tím nehořekovat. Vzali jsme to jen jako nemilou událo

Obyčejná odpolední procházka lesem spojená se sbíráním hub se během okamžiku změnila v boj o holý život. S mým přítelem Radkem jsme se kdysi vydali k bývalému vojenskému objektu. Říkalo se o něm, že ho stále hlídají duše zemřelých vojáků. Jakmile prý někdo vstoupí do lesa, kde bunkr stojí, oslepne a už z něj nevyjde živý. Já jsem těmto báchorkám nevěřila a smála jsem se jim. Ovšem ne dlouho.

Při cestě na Slovensko jsem se ubytovala v jednom penzionu. V noci jsem tam viděla malého chlapce. Byl to jenom sen? Nikdy jsem vyloženě nevyvracela posmrtný život nebo duchy. Vždy jsem věřila v nějakou vyšší moc, ale detailně jsem se o to nikdy nezajímala. Až jednoho dne jsem si sama na vlastní kůži zkusila, jaké to je, spatřit přízrak. Cesta za rodinou Část své rodiny mám na Slovensku.

Pověrčivost, která věští neštěstí, se mě nikdy netýkala. V životě mi vycházelo vše. Ovšem jeden pátek třináctého překonal vše, co jsem kdy v životě zažila. Toho dne bylo opravdu ošklivé počasí. Jako kdyby se za okny čerti ženili! Hlava mě bolela jako střep, a tak jsem se, zcela proti svým zvyklostem, rozhodla spolknout tabletku proti bolesti. Měla jsem ji až v horní skříňce kuchyňské linky. Pos