Domů     Pohltil mě černý kouř
Pohltil mě černý kouř
5 minut čtení

Obyčejná odpolední procházka lesem spojená se sbíráním hub se během okamžiku změnila v boj o holý život.

S mým přítelem Radkem jsme se kdysi vydali k bývalému vojenskému objektu. Říkalo se o něm, že ho stále hlídají duše zemřelých vojáků. Jakmile prý někdo vstoupí do lesa, kde bunkr stojí, oslepne a už z něj nevyjde živý.

Já jsem těmto báchorkám nevěřila a smála jsem se jim. Ovšem ne dlouho.

Zajímavé místo pro výlet

S Radkem jsem se seznámila krátce po dokončení vysoké školy. Od začátku našeho vztahu nás spojoval jeden velký koníček, a to houbaření. Jakmile začne sezóna, sedneme do auta a objíždíme lesy.

Před zhruba patnácti lety Radek objevil zajímavé místo v lese nedaleko chatky jeho prarodičů. Jednalo se o bývalou vojenskou oblast, kam byl kdysi zakázán vstup.

Přemohla mě zvědavost

V tu chvíli se ve mně probudil dobrodružný duch a požádala jsem proto Radka, abychom se na ono místo společně vydali. Jemu se ale příliš nechtělo. Snažil se z toho vykroutit. Já se ale nedala.

„Tak ty mi řekneš o nějakém zajímavém místě, a pak mě tam nechceš vzít?“ udeřila jsem na něj a naoko jsem fňukala. Tak dlouho jsem do něj šila, až nakonec svolil, že tam pojedeme.

Strašidelná báchorka

Než jsme vyrazili, tak mi Radek prozradil, co se o místu říká. Stejně jako jeho otec a strýc, tak i Radek je myslivec a lesy v širém okolí má dobře zmapované. O oblasti, do níž jsme se chystali, si stihl něco málo zjistit. „Měla bys vědět, co se o ní říká,“ začal.

„V tom lese se potulují duše vojáků, kteří to tam hlídali a přišli o život. Prý to tam střeží dodnes. Jakmile tam někdo vstoupí, například houbař, tak ho oslepí. Ten člověk už nikdy nenajde cestu ven,“ upozornil mě.

„Mají strach, že jim vysbíráme všechny houby?“ zesměšňovala jsem přítelův výklad. „Tak jedeme? Už se nemůžu dočkat!“ pobídla jsem ho. Z Radkovy tváře bylo vidět, že těm povídačkám nejspíš věří, ale nakonec jsme přece jen nasedli do auta a vyrazili jsme.

Nic mě neodradilo

V autě se mě ještě Radek snažil přemluvit, abychom jeli jinam. Já už ale byla pevně rozhodnutá. „Já tě k tomu místu zavedu, ale houby sbírat nebudu. Je to vážně ponuré a podivné místo. Já těm povídačkám totiž věřím,“ přiznal mi. Tím mě docela překvapil, protože do té doby na nadpřirozené věci nikdy nebyl.

Ponuré a děsivé místo

Auto jsme zaparkovali na kraji smrkového lesa. Vystoupili jsme a vydali jsme se po úzké klikaté lesní pěšině. Docela dlouho jsme šli pěšky. Začaly mě bolet nohy a celkově se mi tam přestávalo líbit.

Musela jsem si přiznat, že ten hluboký temný les a ten zdevastovaný vojenský objekt mě začínaly děsit.

A aby toho nebylo málo, zmocnil se mě navíc pocit, že nás někdo sleduje. Najednou jsem rozuměla tomu, proč místní do lesa nechodí. Litovala jsem, že jsem Radka tak přemlouvala. Nejraději bych se vrátila k autu, ale to jsem mu nemohla přiznat.

Cítila jsem úzkost a hrozbu

Místo bylo nabité neuvěřitelně negativní energií. Ovšem, co se týkalo hub, byl to úplný ráj. Byly doslova na každém kroku. Během chvíle jsem měla plný košík. Měla jsem z toho radost a už jsem plánovala, jak z nich udělám smaženici, řízky nebo polévku.

Jenže pak se mi udělalo zničehonic nevolno. Myslím, že za to mohly hlavně nervy. Přepadla mě úzkost a měla jsem sevřené hrdlo. Cítila jsem, že se stane něco strašného.

Kouřový mrak se přibližoval

Přecházeli jsme úzkou lesní cestu, když tu jsme náhle spatřili, jak se k nám blíží jakýsi kouřový mrak. „Hele, lesníci asi něco pálí,“ mínil Radek. Mě ale popadla panika. „Chci okamžitě pryč! Já se hrozně bojím!“ zaječela jsem a utíkala pryč.

Radek na mě volal, abych počkala. „Vždyť je to jen kouř,“ slyšela jsem ho někde v dálce. To už jsem ale naplno běžela směrem, kde jsem tušila, že stojí naše auto.

Ozval se výstřel!

Kouř postupoval velmi rychle. Radka úplně minul a mířil ke mně. Pak jsem špatně došlápla a upadla. Kotníkem mi projela bodavá bolest. Kouř mě zcela zahalil. Vzápětí jsem zaslechla výstřel. Vykřikla jsem hrůzou a zavřela oči. Připravovala jsem se na nejhorší…

Nic jsem neviděla

Když se nic nestalo, otevřela jsem po chvíli oči. Nic jsem ale neviděla! „Lindo, jsi v pořádku?“ zaslechla jsem přítele. Děsilo mě, že nic nevidím. Řekla jsem Radkovi, aby všechny ty houby vysypal na zem. Nevěděl proč, ale poslechl mě.

Během pár vteřin jsem zase začala vidět. Mrak se vzápětí rozplynul. Vzali jsme nohy na ramena a doběhli k autu. Jsem si jistá, že to měly na svědomí duše těch zemřelých vojáků. Od té doby se už žádným dávným místním historkám nevysmívám.

Linda H. (45), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Někdy se stane, že maminka odejde dřív, než bychom čekali. Ta moje zemřela v šedesáti letech. Pak se mi o ní začal zdát sen. Jednoho dne přišla smutná zpráva, že moje maminka a babička mých dvou synů už není mezi námi. Velice těžko jsem se s tím vyrovnávala – a tu najednou zasáhla vyšší moc. Nebo co to vlastně bylo? Silné pouto S maminkou jsme měly skvělý vztah, možná i proto, že mě měla
5 minut čtení
S manželem jsme byli před lety na služební cestě v Německu a druhý den jsme měli dál pokračovat vlakem. Naše plány nakonec změnil děsivý sen. Pokud nám hrozí vážné nebezpečí, dobré síly nám mohou poslat poselství, které plně oceníme až se zpětnou platností. Sama jsem něco takového zažila, takže vím, o čem mluvím. Varování před katastrofou Během spánku můžeme obdržet zprávy, které bychom n
3 minuty čtení
Když můj milovaný dědeček před dvaceti lety zemřel, rozezněl se v mé hlavě jednou za rok zvuk. Pokaždé na výročí dědova úmrtí. Na dědu mám jen krásné vzpomínky. Hrával na harmoniku, já jako malá před ním stála, a zatímco tahal vzduch do nástroje, já mačkala klávesy a tlačítka. Když jsem trochu vyrostla, daroval mi děda maličkou harmoniku. A začali jsme trénovat. Bohužel jsem nezdědila hudební s
3 minuty čtení
Pouliční lampa se rozblikala a já uslyšela kroky. Krásná dívka mě sledovala až ke mně domů. V knize o pražských strašidlech jsem se dočetla, co mohla být zač... Pamatuji si na první dny, kdy jsem se do pražského Podskalí přistěhovala. Hned jsem si tu magickou část Prahy prošla a zajímala se o historii tohoto místa. Je to nejstarší část našeho hlavního města. Podle starých legend a pražských pov
3 minuty čtení
Problémy se na mě navalily ze všech stran. Jediné, co mi dělalo dobře, byl les a zpěv ptáků. Pak jsem ale našla oázu zdraví v koutě cizí zahrady. V rodině jsme neměli žádné vážné zdravotní problémy, proto jsem ani nečekala, že by mě něco začalo předčasně trápit. Jenže jak se říká, každého si problémy jednou najdou. Tehdy přišly těžké časy. V práci se nám změnilo vedení a začalo peklo. Neustále
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.