Naše babi byla vždy rázná, pracovitá a dobrosrdečná osoba. Především ale byla pilířem celé rodiny. Nemoc ji ale změnila. Po městě mé mamince neřekli jinak než paní Gusta a všichni se jí s respektem klaněli. Jenže když se blížila k osmdesátce, začaly se jí třást ruce a ani s pamětí to nebylo moc slavné. Jaká matka, taká Katka Žili jsme ale pohromadě, a tak jsme o naši Gustičku mohli pečova

V našem domě jsem se vždycky cítila dobře a bezpečně. Až do jednoho odpoledne, kdy jsem se stala svědkem něčeho nepochopitelného. Jednou večer, před mnoha lety, se mi stala zvláštní událost. Bylo mi šestnáct let a byla jsem sama doma. Rodiče byli v práci, brácha u kamaráda. Bydleli jsme v malém starém domku na samém konci vesnice. Kolem nás jen louky a les, nejbližší sousedé žili asi tři sta m

Jako mladá jsem se do vdávání nehnala, a tak jsem si pořídila dítě až po čtyřicítce v podstatě s náhodnou známostí. A tak jsem žila jen pro ni. Samozřejmě jsem díky tomu měla pocit, že je moje Deniska nejhezčí, nejchytřejší a nejúžasnější dítě na světě. A bohužel jsem ji rozmazlovala. Na sobě jsem šetřila, jen aby má dcera měla vše, nač si vzpomněla. Na to, že bych si našla muže jsem vůbec n

Na kouzelný prášek ve vitríně jsem málem zapomněla. Nakonec zvítězila moje zvědavost a nápoj jsem si připravila. Říká se, že svůj mozek využíváme méně než z poloviny. Mohli bychom toho vnímat daleko víc. Díky jedné tajemné zkušenosti, kterou jsem kdysi zažila, jsem se přesvědčila, že je to skutečně pravda. Pracovala jsem pro radost Byla jsem v té době už v důchodu, ale díky svým znalostem

Svého partnera jsem napřed rozvedla a pak jsem ho opustila. Přesto jsem svého činu nikdy nelitovala. Hned po škole, kterou jsem absolvovala s červeným diplomem jsem nastoupila do firmy zahraničního obchodu. Přijímal mě dokonce sám šéf firmy, starší a dobře vypadající muž, samozřejmě ženatý. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu, ale lásce jsem se neubránila. Dokonce jsem se pokusila vše ukončit, ale dl

Nevím, čím mě ta ošklivá soška uchvátila. Vedla mě snad intuice, že ochrání mou rodinu? Starověkou Čínu jsem měla v lásce. Před dvěma roky jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme nějakou pěknou dovolenou. Peněz jsem měli našetřeno dost a nakonec jsme vybrali Čínu. Moc jsem se těšila a manžel také. Jako třešničku na dortu jsme si dopřáli výlety na historická místa a prošli jsme se po trzíc

V lásce jsem se tolikrát spletla, že už jsem nedokázala žádnému muži věřit. Dokud jsem nepotkala Petra. Na své dětství moc ráda nevzpomínám. Otec hodně pil a s matkou jsem si nerozuměla. Vlastně mě psychicky deptala. Musela jsem být jen doma, zavřená mezi čtyřmi stěnami. Ven s kamarádkami mi chodit nedovolovala. Byla velmi přísná, občas jsem dostala i facku nebo výprask. Dnes mají děti naště

Dřív bývalo běžné, že když chtěl muž pozvat ženu na skleničku, platil on. Dával tím najevo, že není žádný chudák. Že je schopen se o svoji rodinu postarat. Dnes by si snad chlapi nejraději nechali vše zaplatit. Dřív by se chlap raději propadl do země, než aby za něj ženská platila…Vypadal by totiž přede všemi jako neschopný budižkničemu. To mi říkala babička. Dnes je doba jiná. Skoro žádná žena

Roman byl moje první velká školní láska. Jenomže, zatímco já milovala jeho, on byl zakoukaný do mé nejlepší kamarádky Jany, která ovšem jeho city vůbec neopětovala. Jeho přízeň, kterou jí projevoval, ji obtěžovala. Vyhýbala se mu, a když už se s ním střetla, dělala si z něj akorát legraci. „Když já ji tak miluji!“ svěřoval se mi Roman a mně ho bylo tak líto. Zároveň jsem si říkala, proč plý

Chvíli nám to trvalo, než jsme maminku zasvětili do technických novinek, ale vyplatilo se to. Za ty nervy to rozhodně stálo. Odemykám a už z dálky slyším svou maminku. Vesele švitoří, pohodlně usazená v křesle, před sebou tablet. Vesele se směje a je evidentně spokojená. Nebylo to ale tak vždy. Bývala hyperaktivní Zrovna v době, kdy mé děti dorostly do puberty, začala se pomalu ale jistě