Když jsme si ten domek koupili, těšili jsme se na různé oslavy a grilovačky. Duchové nám to ale striktně zatrhli. Bydlet ve vlastním domečku bylo naše velké přání. Že bude ale stát vedle hřbitova, to nás nikdy nenapadlo. Nám to ale nijak nevadilo. Na duchy jsme totiž nevěřili. Když jsme se stěhovali, známí se nás ptali, jestli se nebojíme. Na to jsme odpovídali s úsměvem, že jsme moderní a r

Jistě je četl každý. Ovšem to, že budou pravdivé, jsem nečekala. Jedno ze slavných strašidel se mi zjevilo. U botanické zahrady na Albertově. V Podskalí jsem bydlela krátce, Prahu jsem znala málo, ovšem pověsti o ní dobře. Až do té noci jsem ale netušila, jaká se váže k tomuto místu. Blížila se jedna hodina ráno a já si vykračovala z večírku. U botanické zahrady jsem se zastavila na přechodu.

Dokud jsme byli obyčejní občané s bydlením v podnájmu, měli jsme klid. Peklo začalo až ve chvíli, kdy jsme se zmohli na malý domek se zahradou. Před pěti lety jsme se s manželem rozhodli, že si pořídíme dům. Máme docela slušné zaměstnání a dospělí synové si našli práci i bydlení. Když se postavili na vlastní nohy, finanční situace se nám zlepšila. Do důchodu jsme měli s mužem ještě daleko, t

Byl to takový zakřiknutý chlapeček. Kdo by čekal, že ve dvaceti bude už trojnásobným otcem? Dnes má dětí jedenáct, a kdo ví, jestli jich není víc! Snila jsem o tom, jak budu oblékat dcerku jako panenku, česat vlásky a bude to moje princezna. Osud však usoudil, že mi bude přána pouze mužská společnost. I přesto jsem syny z duše milovala. První dva si v dospělosti našli přítelkyně a chovali se

Lži mého manžela mi lásku nadlouho znechutily. Nechtěla jsem muže ani vidět, až do té doby, než se objevil Ivan. Když vám někdo před svědky slíbí vztah na celý život, nemusí to být ještě záruka toho, že to tak skutečně bude. Každý z nás v životě určitě dal spoustu různých slibů, které nemohl nebo nechtěl splnit, možná proto, že se mu zdály jednoduše zbytečné. A přesně takový se zřejmě zdál i 

Už od dětství jsem od mámy slyšela jen to, že jsem hloupá a tlustá. Přitom jsem ze školy nosila jedničky a nadváhu jsem nikdy neměla. Prostě mě neměla ráda! Myslím, že už seznámení mých rodičů o mé mámě hodně vypovídá… Táta pracoval jako strojírenský odborník v zahraničním obchodě. Máma tam nastoupila po maturitě jako sekretářka. Během pár let „dokázala“ tátu rozvést, zakázat mu stýkat se s dos

Moje dcera kdysi zemřela při porodu. V té šílené době bylo ale potřeba postarat se o dvojčátka, která přišla na svět za tak strašných okolností. Byla to těžká role. Bála jsem se, zda zeť tak náročnou situaci vůbec dokáže zvládnout. Bolest ze ztráty milované mladičké ženy, nové človíčky, kteří přišli na svět rovnou dva, a on byl také sotva dospělý. A tak jsem si je všechny vzala k sobě. Dcera

Pokud nás nějaký předmět chrání, musíme na něj dávat pozor. Figurka mi doma vypadla a v práci pak přišla pohroma. Odmalička jsem docela pověrčivá a už léta s sebou neustále všude nosím malý talisman. Kdysi mi ho darovala moje babička, která také věřila v sílu takovýchto předmětů. I já jsem přesvědčená o tom, že funguje, praxe mi to několikrát dokázala. Naposledy to bylo minulý rok na jaře. D

Když jsem byla malá, nejvíc ze všeho jsem se těšila na svatební den. Vystřihovala jsem si z časopisů krásné nevěsty a doufala, že se jim ve svůj velký den budu podobat. Postupem času jsem ztrácela iluze. V závojích a krajkových šatech s vlečkou by mi to určitě slušelo, sehnat nadýchanou svatební róbu by nebyl nejmenší problém. Svatebních salonů je všude jako máku, stejně jako šikovných kadeřnic

Vždy jsem byla hrdá, že jsme s manželem i po třiceti letech společného života stále spolu a že nám to docela klape. Dnes je divná doba. Mám pocit, že lidé spolu neumí žít. Hned se kvůli každé blbosti hádají a opouštějí. To my s Jindrou jsme náš život celkem zvládali. Ale ne vždy to bylo jednoduché. Také se trápil Také máme za sebou období, kdy Jindrovi zemřeli rodiče krátce po sobě a on s