Těšila jsem se, až u mě bude vnučka spát. Večer jsem ji uložila a šla jsem si sama lehnout. Uprostřed noci mě však vzbudil její pláč.

Těšila jsem se, až mi mladí dají na hlídání vnučku Kristýnku. Byla jsem moc ráda, že u mě konečně přespí. První noc však vnučka měla bohužel ošklivou noční můru.

Malé děti přece rády přehánějí

Nepřikládala jsem tomu velikou váhu, protože spala poprvé mimo domov. Noční můry se ale opakovaly. A pak jsem si jednoho dne všimla, že jsou na zdi škrábance. Odkud se tam vzaly? A měly snad nějaký význam?

Sama jsem kdysi před lety byla dítě, a tak jsem věděla, že si občas moje vnučka Kristýnka vymýšlí. Dětská fantazie je někdy velmi pestrá a Kristýnka ji měla opravdu hodně rozvinutou.

Vnučka byla mou radostí

Když mi moje dcera Andrea před šesti lety oznámila, že je těhotná, byla jsem radostí bez sebe. Konečně se stanu babičkou. Velmi jsem se na to těšila. Už v té době jsem totiž žila sama. Manžel mi zemřel a já zůstala bydlet v našem malém domečku. Cítila jsem se tam velmi osamělá.

Z každého kouta na mě dýchaly vzpomínky, které mi často vháněly slzy do očí. Málem jsem domek už prodala a šla bydlet do bytu, ale naštěstí jsem to neudělala. Dnes se mi domeček hodí, když přijede dcera s vnučkou. Je zde spousta místa a každý má svůj pokoj.

Z pokoje jsem slyšela pláč

Těšila jsem se, až bude vnučka větší a bude u mě zůstávat i přes noc. Poprvé u mě přespala, když jí byly tři roky. Velmi jsem se na to těšila. Celý den jsme si spolu hrály a zhruba kolem sedmé večer jsem ji šla uložit.

Usnula v mojí posteli a já se šla ještě dívat na televizi. Kolem desáté hodiny večer jsem uslyšela, jak velmi pláče. Zvedla jsem se z pohovky a běžela k ní.

Říkala, že viděla příšeru

Kristýnka seděla na posteli, celá se třásla a usedavě brečela. „Babičko, je tu nějaké strašidlo, hrozně se bojím,“ plakala mi v náručí. „To je jen zlý sen, já tu s tebou zůstanu, neboj,“ utěšovala jsem ji.

Kristýnka si po chvíli opět lehla a během pár minut zase usnula. A já také.

Na nic si nepamatovala

Ráno si vnučka nic nepamatovala a ani já jsem z toho nic nedělala. Říkala jsem si, že to se prostě stává. Myslela jsem si, že to byla jen pouhá noční můra. Byla malá, spala u mě poprvé, vlastně se to dalo i čekat.

Jezdila ke mně ráda

Jenže ono se to stávalo skoro pokaždé, když u mě Kristýnka spala. Dělalo mi to starosti, tak jsem se zeptala dcery, jestli podobné zlé sny mívá vnučka i doma. Dcera však tvrdila, že doma spí klidně celou noc a žádné noční můry nemá.

Přišlo mi to zvláštní a nejvíce jsem se bála, že kvůli tomu u mě nebude chtít Kristýnka přespávat. To se naštěstí nestalo. Obě jsme si na to nějak zvykly a věděly jsme, že musím jít spát s ní, aby se nebála. Celé se to nějak uklidnilo.

Poklidně a sladce spala

Když bylo vnučce něco přes pět let, usoudila jsem, že už s ní spát nemusím. Ustlala jsem jí v jiném pokoji, který jsem vybavila tak, aby se tam dítě cítilo dobře. Byl to takový její dětský pokojíček.

Uložila jsem ji krátce po deváté hodině večer a šla si dokoukat film. Sama jsem šla spát asi v jedenáct hodin. Koukla jsem ještě na vnučku, která sladce a nerušeně spinkala.

Zase zlý sen?

Ve dvě ráno mě někdo tahal za ruku. „Babi, ta příšera se vrátila,“ plakala vnučka. „A škrábe mi na zeď. Bojím se.“ Rozespalá jsem ji uklidňovala a šla ji zpět uložit do postele. Nechala jsem svítit lampičku a čekala, až usne.

Potom jsem se vrátila do pokoje a znovu jsem se ponořila do říše snů. Zhruba za další hodinu přišla Kristýnka znovu a byla dost hysterická.

Přiběhla celá vyděšená

„Babi, už zase slyším to škrábání. Běhá mi po pokoji a škrábe i na zemi!“ křičela vnučka. „Dobře, tak budeš spát se mnou. Chceš?“ zeptala jsem se jí a zvedla jsem peřinu, aby si ke mně Kristýnka mohla zalézt.

Ráno si opět nic z toho, co se v noci dělo, nepamatovala, stejně jako to bylo před lety, když měla svoji první noční můru.

Spatřila jsem hluboké škrábance

Dopoledne jsem odvezla vnučku zpět k její matce, které jsem o té příhodě pověděla. Dcera se smála a říkala, že děti jsou už zkrátka takové. Když jsem se vrátila domů, šla jsem poklidit pokoj, kde vnučka spala.

Utírala jsem prach na poličce, když vtom jsem se zarazila. Na zdi byly hluboké škrábance. Hned jsem si vzpomněla na vnučku a její noční můru. Byla jsem si jistá, že před jejím příjezdem tam nic takového nebylo.

Záhada, která mi nedá spát

Několik následujících hodin jsem zkoumala celou zeď. Někde byly škrábance tenké, jinde zase tlusté a hluboké. Obávám se, že to nebyla jen obyčejná noční můra. Kristýnka si nevymýšlela. Od té doby se v domě už zdaleka tak bezpečně necítím.

Jaroslava N. (63), okolí Brna