Domů     Měsíce jsme o sobě nevěděli
Měsíce jsme o sobě nevěděli
5 minut čtení

Je to dávno. Bylo mi pouhých osmnáct let. Cítila jsem zoufalství, beznaděj, prázdnotu. Vlastně jsem měla hodně společného s pohádkovou Popelkou.

Maminka mi umřela a místo ní přišla zlá žena s pichlavýma očima. Nechápu, co na ní táta viděl. Byla to vysoká hřmotná ženská, budila hrůzu, připomínala čarodějnici. Když jsem byla malá, skálopevně jsem věřila, že ta žena tátu očarovala.

Bál se jí, i když ke všem ostatním se choval panovačně. V její společnosti se změnil v ustrašeného chudáčka, který po většinu času mlčel a přikyvoval.

Ve všech ostatních případech, zejména co se mě týkalo, se otec choval jako cholerik, často vybuchoval, býval v opozici. Když k tomu všemu přičtete místo, kde jsme bydleli – pochmurné podhůří pod šedivými mraky, vyjde vám výsledek: horor!

Silné a smutné provázky deště padaly celé dny, z lesních potůčků se pak stávaly říčky. Zima byla i v létě.

Byla jsem smutná a sama

Náš statek byl situovaný pod šedivou skálu. Tátova žena se ke mně nechovala pěkně. Otec to svou výchovou vyrovnat nedokázal. Vím, že mě měl rád, ale jak už to tak někdy bývá, neuměl to dát najevo. Myslel si, že vychovávat dceru znamená křičet na ni.

Čím více řvete, tím lépe vychováváte. Zejména v pubertě se mi s tím žilo těžko. Byla jsem smutná holčička a později zachmuřená dospívající dívka. Neměla jsem kamarádky.

Škola, kam jsem dojížděla, byla v nejbližším městečku a moji spolužáci bohužel vycítili a vytušili, že jsem jiná. Mně rodiče nekupovali, na rozdíl od nich, pěkné oblečení v obchodních domech. Nedostávala jsem kapesné.

O nějaké dovolené jsem mohla jenom tiše snít. Moře jsem znala z obrázků. Vypadala jsem a chovala se jinak než ostatní.

Lišky tu dávaly dobrou noc

V naší obci nebyla ani hospoda, ani kostel, ani sebemenší obchůdek. Ani autobusová zastávka, na autobus se chodilo do sousední vesnice. Jen kaplička, ta tu byla, napůl schovaná v hájku.

Kupodivu i hřbitůvek, kam jsem chodila čas od času rozmlouvat s mámou, jediným člověkem, který mi rozuměl. Nosila jsem jí náruče lučního kvítí. V zimě věnečky ze šišek. Do vesnice jezdívala čas od času pojízdná prodejna. Když přijela, byla to velká událost.

Jednou s ní ale nepřijel jako obvykle mrzutý starý pán, ale krásný kluk zhruba v mém věku.

Vypadala jsem jako šmudlinka

Macecha mě poslala nakupovat jako vždycky. Málem jsem se svalila do trávy, když jsem uviděla nového prodavače. Byl jako princ z pohádek, jako zhmotněný dívčí sen. Byla to láska na první pohled.

Jenomže zrovna po špičkách přicházel podzim, první sníh se sypal překvapivě brzy. A já jsem samozřejmě netušila, že s pojízdnou prodejnou nepřijede děda, který vypadal na sto let, ale princ z pohádky. A tak hádejte, co jsem si oblékla: Tátův vatovaný kabát!

Hlavu jsem si zabalila do vlněného šátku. Nejradši bych se do země propadla.

Rande pod lípou

Podruhé jsem si dala s oblečením a účesem větší práci. Princ z pojízdné prodejny se stal smyslem mého dosud ne zrovna šťastného života. I on si mě všiml.

Což nebylo zase tak těžké, protože věkový průměr zdejších obyvatel byl tak vysoký, že jsem mezi nimi bila do očí. Když jsme se viděli potřetí, vtiskl mi potají do dlaně dáreček. Červený bonbon.

Později lístek s textem, jestli bych za hodinku nepřišla k veliké lípě. Kde je veliká lípa, všichni zdejší věděli.

Táta dostal amok

Sešli jsme se, a ne jen jednou. Věděla jsem, že On je ten pravý, moje životní láska. Ale to už se nad naším nádherným románkem smrákalo. Někdo nás viděl a hned zatepla to pověděl mému otci. Nikdy nezapomenu na scénu, která se rozpoutala.

Táta asi nebyl šťastný člověk, když kvůli všemu takhle vybuchoval. Tehdy řval, že ze mě chce mít vysokoškolačku, ne poběhlici, couru. Ale to ještě nic nebylo. Pojízdná prodejna přijela zase. Pamatuju se na ten den, jako by to bylo včera.

Nesněžilo, jen drobně pršelo. Vítr bral lidem deštníky a šátky. Když ustal, maličko se oteplilo. Otce jsem viděla už zdálky, v černém kabátě vypadal jako přízrak. Přiběhl k náklaďáčku, popadl jeden kámen, druhý, třetí, a začal jimi házet po prodávajícím.

Doprovázel to kletbami a sprostými nadávkami. Pak už jsem jen zlomeně sledovala, jak auto s mým milým zběsile ujíždí po blátivé cestě a zmenšuje se a zmenšuje.

Postavila jsem se na vlastní nohy

Asi to byl impuls, abych změnila svůj život. Tím spíš, když příště s prodejnou přikodrcal někdo jiný, nerudný chlap středního věku. Neumím popsat, jak mi bylo. Kdo si vzpomíná na první lásku, možná se dokáže do mé situace vcítit.

Chtělo se mi všechno skončit, umřít, zmizet. Ani nebylo komu se svěřit. Doma to nepřicházelo v úvahu, kamarádky jsem neměla. Nezbylo než to nejhorší: zachovat se rozumně.

Odmaturovala jsem, řekla doma sbohem a odstěhovala se do většího města, do ubohého jediného pokojíku v podnájmu. Rozhodla jsem se na mladého řidiče pojízdné prodejny zapomenout.

Šťastné shledání

Přijet na Vánoce domů se přes všechny hádky sluší. Jela jsem. Bylo mi devatenáct, otec už na mě tolik neřval, přece jen, byly svátky a byl už naším nesmyslným sporem unavený. Pozorovala jsem na něm, že je opravdu rád, že mě po delší době zase vidí.

Mezi svátky přijela pojízdná prodejna. Nevydržela jsem a běžela se tam podívat. Byl tam. Ani jsme si nic dlouze nevysvětlovali. Tehdy se prostě urazil, později mě marně hledal. A teď mě rovnou a bez okolků požádal o ruku. A já? Samozřejmě jsem řekla ano.

Hana J. (60), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
3 minuty čtení
Všichni už dávno s někým randili, jenom já jsem byla pořád sama jako v plotě kůl. Jenže kde najít kluka, který by mě miloval? Bylo mi sedmnáct, a ještě jsem do té doby s nikým nechodila. Musím přiznat, že jsem se cítila pekelně trapně. Skoro všechny spolužačky už randily. Byl máj, a to je téměř povinné se zamilovat. Jenže já pořád nic. Upsala bych bývala ďáblu duši, kdyby to šlo. Akorát že se o
4 minuty čtení
Roky jsem měla trpělivost s manželem, který mě podváděl. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu. Pak ale pohár trpělivosti přetekl. Budou tomu čtyři roky, co jsme šli s Daliborem od sebe. Důvod našeho rozvodu byly jeho nevěry. Když už toho bylo moc, nemohla jsem to dále tolerovat a požádala o rozvod. Nebylo to lehké, protože jsem ho přesto všechno nadále milovala. Dnes mi tvrdí, že je nový člověk, a žád
3 minuty čtení
Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno
5 minut čtení
S Kamilem jsme byli manželé třicet let. Myslela jsem si, že je nám dobře a jsme šťastní. Jednoho dne se ale všechno změnilo. Pochopila jsem, že i když někoho známe dlouhá léta a máme ho rádi, tak o něm zdaleka všechno nevíme. I když jsme přesvědčeni o tom, že ho známe dokonale. S některými lidmi zkrátka žijeme dlouhá léta pod jednou střechou a netušíme, že ve své minulosti mají strašné tajemstv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luxusní rezidence v tropickém ráji
rezidenceonline.cz
Luxusní rezidence v tropickém ráji
Rekreační vila nazvaná Phuket, nacházející se na pobřeží Andamanského moře, byla stvořena výhradně pro hýčkání svých obyvatel uprostřed tropické přírodní scenérie. Rezidence navržená předním architektonickým studiem se pyšní adresou na „milionářské míli“ v jihothajské ostrovní provincii Phuket, po níž získala také svoje jméno. Místo je proslulé palmovými a piniovými háji, mnohakilometrovými plážemi s bílým pískem a tyrkysově
Objevte příběhy, které ožívají na Vysočině
epochanacestach.cz
Objevte příběhy, které ožívají na Vysočině
Když se otevřou brány památek, začne se psát nová kapitola. Hrady, zámky, kostely i zapomenuté zříceniny vítají návštěvníky a znovu vyprávějí své příběhy. Vysočina zve k objevování míst, kde minulost mluví k přítomnosti a kde se mezi zdmi z kamene a legend odehrává nezapomenutelný zážitek. Objevte hrady, zámky a místa, která nespí – jen čekala, až je někdo
Hvězdy mi ukázaly, kudy jít
skutecnepribehy.cz
Hvězdy mi ukázaly, kudy jít
Bylo mi dvacet let a nemohla jsem najít své místo v životě. Správnou cestu mi ukázal až muž, který rozebral můj horoskop. Zjistila jsem, že každý člověk má své předem dané dispozice, které by měl znát a umět je využít ve svůj prospěch. Astrologie může pomáhat lidem, kteří se ocitnou na životní křižovatce. Vím moc dobře, o
Stephen Kaplan: Co odhalil známý vampirolog?
epochalnisvet.cz
Stephen Kaplan: Co odhalil známý vampirolog?
Upíři neboli „nemrtví“ se dle pověstí živí krví lidí i ostatních dýchajících bytostí. Díky tomu zůstávají dlouho mladí. Známý americký vampirolog Stephan Kaplan se však domnívá, že upíři nejsou „nemrtví“, ale že to jsou skuteční lidé, kteří mají naléhavou potřebu pít každý den krev. Pokud krev nedostanou, stanou se agresivními nebo dokonce zešílí. Jde tedy
Bila se Blanka Kastilská za zájmy syna jako lvice?
historyplus.cz
Bila se Blanka Kastilská za zájmy syna jako lvice?
Král je zrovna na cestě do Paříže, když se ho pokusí zajmout vzbouření šlechtici. Nepovede se jim to, Ludvík IX. jim pláchne do hradu Montlhéry. Situace přesto zůstává kritická, jeho matka nemá jak přivolat na pomoc své vazaly! Narodila se kastilskému králi Alfonsovi VIII. (1155–1214). Přes matku je princezna Blanka (1188–1252) spřízněna s Plantagenety, vládnoucími
Krade Perkausové manžela milenka?
nasehvezdy.cz
Krade Perkausové manžela milenka?
Nedávno napsala televizní moderátorka Eva Perkausová (31) na sociální sítě, že synové jsou muži jejího života, kteří ji nikdy nezklamou. O manželovi, podnikateli Ivanu Heckovi (43) ani slovo. Jako by
Smažené sýrové trojúhelníčky
tisicereceptu.cz
Smažené sýrové trojúhelníčky
Sýr podávejte ještě teplý, aby se krásně takzvaně táhl. A připravte si k němu netradiční dip z rajčat a bylinek. Ingerdience 300 g tvrdého sýra vcelku (nejlépe nějaký tučnější sýr) strouhanka
Dlouhověkost pod mikroskopem: Tajemství nesmrtelných genů
21stoleti.cz
Dlouhověkost pod mikroskopem: Tajemství nesmrtelných genů
V srpnu loňského roku svět obletěla zpráva o úmrtí nejstarší ženy světa, Marie Branyas Morerové, která se dožila úctyhodných 117 let. Narodila se ještě před první světovou válkou, přežila španělskou c
Maso v mase
nejsemsama.cz
Maso v mase
Kdo si potrpí na mleté maso, ten nedá na tuhle šťavnatou a měkkou roládu dopustit. Ingredience: 800 g vepřového boku připraveného na roládu 200 g směsi mletého vepřového a hovězího masa 1 stroužek česneku 2 vejce 150 g žampionů 2 lžíce másla špetka tymiánu sůl pepř Postup: Žampiony nakrájejte na malé kousky. Poduste je na másle se solí a pepřem, pak přidejte vajíčka a umíchejte
Renomé slaví první narozeniny
iluxus.cz
Renomé slaví první narozeniny
Prestižní pražská klinika Renomé, založená pod vedením uznávaného plastického chirurga MUDr. Juraje Payera, slaví své první výročí. Během krátké doby si vydobyla pevné místo na mapě moderní estetické
Leopold Hilsner: Obětní beránek hilsneriády a cesta k milosti
epochaplus.cz
Leopold Hilsner: Obětní beránek hilsneriády a cesta k milosti
Jeho jméno je synonymem pro jednu z nejtemnějších kapitol české historie. Leopold Hilsner, chudý židovský pobuda, byl obviněn z vraždy Anežky Hrůzové a stal se obětním beránkem protižidovské hysterie, známé jako hilsneriáda. Navzdory pochybným důkazům a hlasům volajícím po spravedlnosti byl odsouzen k smrti a prožil osmnáct let ve vězení. Jak se z obyčejného člověka
G. A. Helwing: Je předlohou postavy v Drákulovi?
enigmaplus.cz
G. A. Helwing: Je předlohou postavy v Drákulovi?
Je podzim roku 1710 a kolem otevřeného hrobu v polské vesnici Harsz stojí shromáždění vesničané. Konečně našli příčinu svého utrpení, objevili znetvořence, který v zemi svými nemrtvými ústy požírá sám