Dlouho jsem byla zamilovaná do jednoho slavného zpěváka. Ovšem jen platonicky. I tak jsem ale ostatní kluky přehlížela. Až na jednoho... Muzikanta Víťu Vávru, jsem tehdy zbožňovala. Jeho fotky a plakáty dominovaly mému dívčímu pokojíčku, samozřejmě jsem měla na kazetách všechny jeho písničky a u gramofonu vzorně srovnané jeho desky. Starší sestra prorokovala, že se sotva seznámím s nějakým kluk

Na pionýrský tábor se mi nechtělo, nebyla jsem kolektivní typ. Plánovala jsem útěk, ale dnes jsem moc ráda, že se mi nepodařil. Začalo léto, naši mě poslali na pionýrský tábor. Brečela jsem kvůli tomu. Bylo mi čtrnáct a byla jsem hodně samotářská, rodiče to nerespektovali a stále se mě snažili zapojovat do nejrůznějších kolektivů. Táta se bál, že kdo má rád samotu, spěje do blázince. Byla to

Po maturitě jsme s kamarádkou Lenkou přemýšlely, kde a jak najít lásku. A pak najednou jsme je uviděly. Dva neobyčejné fešáky. Seděly jsme takhle jednou s kamarádkou Lenkou v zahradní restauraci, bylo nám tehdy osmnáct. Měly jsme čerstvě po maturitě a doufaly jsme v nějakou prázdninovou lásku. Jenomže kde ji vzít? Venkovská hospoda čtvrté cenové skupiny byla plná starších, břichatých pánů, řekn

Musela jsem se změnit, abych pochopila, že vzhled je také důležitý, nejen duše. Nechtěla jsem dělat vnukům ostudu, tak jsem na sobě zapracovala. Nebyla jsem sice velká krasavice, ale ošklivá taky ne. Můj muž mi od začátku říkal, že mu na vzhledu nezáleží, že mě miluje takovou, jaká jsem. Přestala jsem o sebe pečovat Dnes zpětně si říkám, že mi ty nesmysly věšel na nos určitě z pohodlnosti

Osm let jsme tvořili stabilní pár. Až nečekané srovnání se sestřiným akčním vztahem mě přimělo jednat. Rozhodla jsem se naplánovat rande. Honza je skvělý přítel, kterého by mi kdejaká žena mohla závidět. Je hodně pracovitý a zodpovědný, mám s ním jistotu stabilní domácnosti a vím, že kdykoliv by můj příjem z nějakého důvodu vypadl, on by mě podpořil. Povahou je úplný kliďas, skoro nikdy se nehá

Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že se protiklady doopravdy přitahují. S manželem jsme každý úplně jiný, no a klape nám to báječně. Byla jsem rozmazlovaný, zhýčkaný jedináček, měla jsem a dostala všechno, na co jsem si jen pomyslela. Později to platilo i o klucích. Byla jsem hezká, a tak stačilo ukázat prstem, a každý kluk za mnou okouzleně kráčel. Teď mluvím o středoškolských letech. Al

Václava jsem zprvu znala jen z Jitčina vyprávění. Byl to podle ní ten nejbáječnější mladý muž. Urostlý, vtipný a bystrý. Říkám to nerada, ale přebrala jsem kluka kamarádce. Dobře vím, že se to nedělá, ale bylo to zkrátka silnější než já. Zprvu jsem ho vůbec neznala, jen z jejího vyprávění. Podle Jitky byl Václav ten nejúžasnější kluk pod sluncem, vysoký, štíhlý, hezky oblečený, s krásným úsměve

Nikdy mě ani nenapadlo, že by se staré zlaté časy mohly vrátit. Ale jak se říká, zázraky se dějí, ač zdaleka ne každý den. Všimla jsem si, když jsem šla na houby, že tu ruinu naproti nám někdo konečně opravuje, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Myslela jsem, že nový majitel. Když jsem se vracela s poloprázdným košíkem, zaregistrovala jsem chlapíka asi v mém věku, příšerně oblečeného, jak opra

Strhla se obrovská průtrž mračen, tak jsem vzala nohy na ramena a běžela jsem se schovat do nejbližšího krámku. Spoléhat se na předpovědi počasí prostě nejde. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní kůži už několikrát. Ale jednou mi to přineslo štěstí. Televizní rosnička slibovala, že bude jasný, až polojasný den a slabé přeháňky, že prý přijdou až navečer. Vzhledem k tomu, že bylo krásné slunečné

Žila jsem si svůj poklidný život a byla jsem spokojená. Až s příchodem nového souseda jsem zjistila, že mi chybí něčí blízkost. Byla jsem už několik let vdovou. Na svůj život jsem si nikterak nestěžovala. Měla jsem svoji zahrádku a milovaná vnoučata, a to mi ke štěstí stačilo. Nebo jsem si to alespoň myslela. Nic víc jsem už od života nečekala. Pak se ale objevil soused Tomáš a já jsem zjist