Chtěla jsem mít hezkou zahradu, ale snoubenci stačilo, že kolem domu něco roste. Setkání s vnímavým zahradníkem mi změnilo život. Můj snoubenec Robert se v našem vztahu vlastně o nic moc nezajímal. Věřil, že organizace svatby je čistě moje starost a že plánování zahrady je ztráta času. Pro mě ale byla ta prázdná plocha kolem našeho nového domu symbolem našeho vztahu – vyprahlá a bez života. „Ud

Bývalý manžel mi utekl s mladší ženou, což mělo na mé sebevědomí zdrcující vliv. A pak se najednou objevil kdosi, kdo o mě měl zájem. Na synovu svatbu bych se bývala nesmírně těšila, protože jsem si ji velice přála. Jenže znáte chlapy, odkládal ji a odkládal, až jsem se děsila, že to jeho děvče ztratí trpělivost a pošle ho k vodě. Naštěstí ho měla a pořád má doopravdy ráda, a tak jsem konečně o

Kvůli okouzlujícímu boháči jsem opustila svoji lásku. Byla to životní chyba. Po deseti letech jsem konečně pochopila, jaký můj muž doopravdy je. STondou jsem se seznámila na vysoké škole. Pokaždé když se naše pohledy střetly, nedokázala jsem se dívat jinam a on na tom byl stejně. Už ani nevím, kdo z nás první vyslovil ta dvě slůvka nebo kdo inicioval první objetí. Na tom ale nezáleží. Byli jsme

Byl máj, všechno kvetlo a hrdliččin zval ku lásce hlas. A tak jsem ho poslechla a zamilovala se do hezkého spolužáka. Mělo to však háček. Naši první lásku ničila jeho žárlivost. Bylo mi čerstvě osmnáct let, byl máj a kolem kvetly všechny stromy a keře. A já se zamilovala. Měla jsem ve třídě ctitele. Jmenoval se Antonín a napsal mi na lísteček utržený z pytlíku od svačiny, že mě miluje. Ihned js

Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem na nich pána s pejskem, občas jsem měla pocit, že si mě udive

Protože v máji se každý musí zamilovat, zamilovala jsem se též. Vše bohužel nasvědčovalo tomu, že marně, neboť onen kolega byl zadaný. Nakonec se ale na mě usmálo štěstí. Kvetly stromy, blížily se maturity a my učitelé češtiny jsme studentům recitovali verše, které se jim mohly v následujících týdnech hodit. Pochopitelně Máj anebo jarní verše od Jaroslava Seiferta, protože kupodivu i puberťáci

Byla jsem dlouhá léta sama a myslela jsem si, že už to tak, jak se říká, doklepu. Ale přišel první máj, lásky čas, a všechno bylo jinak. V naší obci se první máj vždy svědomitě slaví. Nemyslím prvomájovým průvodem, ten se již celá desetiletí nepořádá, ale slavíme jej coby svátek lásky, radosti a tance. Scházíme se na návsi pod májí, zdobenou nahoře věncem a stuhami z krepového papíru. Nechybí t

Nikdy nevíte, zda ten, do koho se v mládí zakoukáte, je doopravdy ten pravý. Postupem času to naopak víte určitě. Byla jsem tajně zamilovaná do jednoho hezkého spolužáka, ale vyrozuměla jsem, že takových je nás víc. Byl to takový tmavovlasý krasavec, navíc ve všem vynikal, šla mu matika, perlil ve fotbale a dobře to všechno věděl, takže byl bohužel i trošičku nafoukaný. Když jsme měli jednou ve

S manželem jsem si připadala jako na vojně. Od rána do večera jen dával rozkazy. Rozvod byl nejlepším krokem mého života. Mnohokrát jsem přemýšlela o kamarádovi manžela Jirkovi. Vídali jsme se celá desetiletí, navštěvovali jsme se, jezdili jsme spolu na dovolenou, to už měl Jirka rodinu, manželku a dva syny, a my jsme měli také syna. Ač se Jirka a můj muž od dětství kamarádili, byl každý jiný.

Myslela jsem si, že v důchodu mě už nic nového nečeká. Pak mi ale do života vstoupil soused a už v něm i zůstal. Láska zkrátka nezná věk. Když je člověk v důchodu, život se umí zpomalit až na hranici únosnosti. Vždycky jsem byla společenská a měla ráda kolem sebe lidi. Jenže když mi krátce po odchodu do důchodu zemřel muž, všechno bylo najednou jinak. Syn s dcerou bydleli na opačném konci repub