Domů     Našel si mě kliďas a pohodář
Našel si mě kliďas a pohodář
9 minut čtení

Když se to všechno stalo, chodila jsem ještě na učňák. Nějak se to seběhlo tak, že jsem se učila na dámskou krejčovou.

Bylo to někdy v únoru a já právě měla po své tradiční chřipce, kterou si neodpustím v tuhle dobu nikdy, a šla jsem v té věci na kontrolu k naší doktorce.

Nevím, jak a proč se to stalo, ale tvrdím, že se mi musela zamotat po těch horečkách a antibiotikách hlava, protože jinak jsem obezřetná a na ulici se samozřejmě dívám vždycky na všechny strany, pokud se chystám přecházet.

Tentokrát jsem se ale – snad v zamyšlení, snad z odůvodnitelné nepozornosti, snad v následku té hloupé a čerstvě přestálé chřipky – nedívala napravo ani nalevo, jak by to mělo při přecházení být…a bum!

Málem jsem strčila hlavou do přijíždějícího poštovního auta. Dodnes nevím, jak jsem rychle reagovala já, jak řidič, a upřímně řečeno si dosud nedovedu ani vysvětlit to, že ještě pořád žiji.

Ale jak se zdá, bylo to daleko spíš díky pohotovosti a předvídavosti řidiče, který mě spatřil o něco dříve, než já uviděla to jeho auto naložené balíky Zlatých stránek. Bleskově odhadl, co asi provedu, že mu vstoupím do ulice přímo před kola.

Zaskřípěly brzdy a já jen úlekem ztuhla. Díky osudu nebylo právě náledí ani rozbředlý sníh a tak na suché vozovce řidič, který jel navíc relativně pomalu, prudce zastavil téměř na místě.

Vyběhl sice z kabiny jako střela, ale když viděl, že jsem nejen celá, ale dokonce i stojím pevně na svých rozklepaných nohou, vydechl si s úlevou a pak spustil. Ne však rozčileně, ba dokonce ani neřval a nevypadal, že by se nějak moc zlobil.

Naopak, jeho hlas mi zněl spíše až chlácholivě, jakoby ve snaze uklidnit mě, zjevně k smrti vyděšenou.

„To jsme tomu dali, slečno, co?“ prohodil směrem ke mně, celé zkoprnělé, vytáhlý kluk, tmavovlasý hubeňour s velikým kloboukem na hlavě a začal sbírat některé telefonní seznamy, které mu tím prudkým zabrzděním vypadly z auta.

Nejprve jsem na něj zírala neschopna pohybu, ale jen co mi šok dovolil, rychle jsem mu přiskočila na pomoc a s omluvou drmolenou pořád dokola také sbírala ty rozházené seznamy.

Myslela jsem, že budu muset hradit vzniklou škodu, ale štěstí stálo při mě ten den podruhé, protože vypadané a v mnoha případech dost poškozené seznamy nebyly nové, ale naopak staré stažené od lidí a určené do sběru.

Pomáhala jsem mu se sbíráním seznamů ze země, blekotala svou omluvu a on neodpovídal. Lidé se začali shromažďovat a já měla najednou chuť utéci a nenechat se trapně okukovat.

Avšak vydržela jsem a za pár minut bylo vše, co kvůli mně vypadlo na ulici, zpět v autě. Pak teprve se na mě řidič podíval. Nebyl to ale pohled zlý, pohoršený nebo vyčítavý. Jeho hlas zněl zase příjemně a já nabyla dojmu, že to musí být v životě ohromný kliďas.

A tak dřív než se se mnou rozloučil, podíval se na mě tak, jako by nemohl přijít na to, jestli mám sukni nebo kalhoty, a proto si mě pěkně v klidu zrentgenoval pohledem od paty k hlavě. Pak mi z ničeho nic dal své číslo mobilu se slovy:

„Až budete chtít zase někdy přecházet bez rozhlížení a já pojedu kolem, tak mi laskavě předem brnkněte, abych se na to měl čas připravit.“

A usmál se na mě. Trochu mi to jeho gesto vyrazilo dech. „V pořádku, klídek…“ Pokynul mi a při nastupování do kabiny vozu ještě dodal: „Jo a já jsem nějaký Jakub…“.

Usedl za volant, zabouchl dveře a pak, když už měl nastartováno, otevřel okénko a jakoby věcně mi oznámil: „Víte, že jste moc hezká? Víte to? Já myslím, že to určitě víte.

To vám už musel říci kdekdo, ale já vám to teď připomínám, protože by byla škoda, kdybyste na to z nějakých důvodů zapomněla. Třeba při přecházení ulice…“, zazubil se a odjel.

Byla jsem z něj celá tumpachová. Jako omámená. Bylo to jako zjevení prince uprostřed pohádky. A celou cestu k doktorce mi ten Jakub nemohl nějak vyprchat z hlavy. A to jsem zdaleka nebyla volná a dokonce jsem žila v představě, že jsem zamilovaná.

Měla jsem v té době přítele, jmenoval se Mirek. I on byl učeň, ale na jiné škole. Chodili jsme spolu už nějaký čas. Jak jsme se seznámili, není podstatné, podstatné je, že tu byl.

Já se ním scházela v přesvědčení, že jsem do něj zamilovaná, že je to ten pravý a – no dnes to vidím celé jinak – to vše vlastně jen proto, že všechny mé spolužačky už v té době někoho měly.

Sice jsem tak nějak podvědomě cítila, jako že s Mirkem to zas až tak moc zábava není, ale nepřemýšlela jsem o tom. Neřešila jsem, že jeho styl trávení volného času, a to i toho společného, spočíval v tom, že mě zatáhl do hospody.

Tam jsme při pivních řečech, navíc často i s jeho kamarády pili pivo a pak jsme se, nejednou spíš já jeho, vlekli domů. Na druhý den pak o mnohém z toho ani pořádně nevěděl.

Já to prostě nevnímala a brala to, jako by to ani jinak být nemělo a nemohlo… až do mého setkání s Jakubem. Samozřejmě, že jsem o Jakubovi nevěděla absolutně nic, ale to jeho charisma mě zasáhlo jako proud z nezakryté zásuvky: varovně, ale citelně.

A já najednou prohlédla. Konečně jsem uviděla toho svého Mirka zcela jinak. A v té chvíli jsem – i když k tomu nebyl jediný racionální důvod, začala uvažovat o Jakubovi – jako o pohádkovém princi na příslovečném bílém koni.

Naštěstí, jsem ale i přes to zůstala celkem při zemi. Bylo mi jasné, že na mě žádný Jakub nečeká ani náhodou, že celkem logicky nežije někde ve vzduchoprázdnu, že tudíž musí mít i nějakou svou lásku či být dokonce jinak vázán.

Jenže o to mi v té chvíli zas až tak moc nešlo. Mně šlo o mé zjištění, které do mě – na rozdíl od toho náklaďáku – bouchlo doopravdy a pevnou silou, že Mirek není tím pravým.

Chvíli sice ještě trvalo, než jsem se s ním definitivně rozešla. Tedy z mé strany mi stačil nejbližší večer s ním, ale z jeho strany to znamenalo ještě nějaké to doprošování se, divení a posílání SMS vzkazů.

Nakonec ale ten náš vztah zhasnul definitivně tím, že jsem se od Mirka dozvěděla, jak je se mnou nespokojený, protože jsem s ním za tu dobu, co spolu chodíme, ještě nic neměla. A proto se mnou končí. No, chtěl mít poslední slovo, měl ho mít.

Po rozchodu jsem sice cítila až moc velké prázdno v duši, ale i jiskérku naděje kdesi v srdci. Kdyby byl Jakub právě někde zaláskovaný, nedával by mi přece své číslo mobilu… To znělo logicky. A tak jsem se zatajeným dechem sebrala odvahu a zavolala mu.

Stačilo říct, že jsem ta, co mu vstupuje pod kola, až mu vypadnou z auta seznamy a on k mé nemalé radosti hnedka zareagoval. Opět měl ten povědomý, veselý a živý hlas, a akčně jsme si dohodli rande v cukrárně.

A první schůzkou všechno začalo… „Neumím žít nudný život a nic nedělat. Potřebuji, aby se každý den něco dělo.

Co ty na to, Jolano?“ zeptal se mě Jakub, když mě po naší první schůzce dovedl až k nám před dům a na rozloučenou mi u dveří do domu rozpačitě žmoulal ruku ve své. Já přitakala něco v tom smyslu, jako že takový model by mě také přitahoval…

A tak jsme spolu začali chodit.

Hodně času jsme trávili kulturou, v divadlech, protože Jakub měl řadu známých v různých avantgardních scénách, o kterých já ani nevěděla, na výstavy, protože se znal s mnoha mladými výtvarníky a do kina, aby nám neunikl žádný zajímavý film.

Příjemné mi bylo i to, že když divadlo či vernisáž skončily, a my vyšli na ulici, Jakub se ke mně otáčel s otázkou: „Neměla bys zájem ještě se někde stavět? Třeba na deci vína? Samozřejmě, pokud máš na něco chuť.

Ale jestli chceš jít domů, tak tě doprovodím a nebudu zdržovat.“ Vždy mi dal alternativu a já si skutečně – bez toho, že by se snad horšil nad jedním či druhým mým rozhodnutím – vybrala, zda se ten večer projdeme cestou domů, nebo si ještě půjdeme někam sednout.

A když jsme už někam zašli, tak opravdu zůstalo u té sklenky vína. Pokaždé mi dal na vybranou tak milým a nevtíravým hlasem, že ve mně vyvolal báječný pocit, jako že všechno vždy záleží jen a jen na nás obou, pro co se po domluvě rozhodneme.

No a teď mi povězte, která holka by po takovém pocitu svobody a možnosti spolurozhodnout odmítla jít si s ním sednout na onu slíbenou decku. Navíc jsem se při takovém posezení stále něco dozvídala a vůbec jsem se nenudila.

Prostě, něco naprosto odlišného, než schůzky a posezení s Mirkem, který se mě nikdy nezeptal na můj názor, ale jednoduše a hlavně pořád stejně, rozhodl: „Dnes jdeme na pivo, Joli. No, co stojíš? Hejháme se, hejbáme…“

Dodnes to slyším a dodnes nechápu, že mi to nevadilo a dnes jsem ráda, že jsem potkala Jakuba. Já fakt nevím, jak někteří kluci přemýšlejí a jak mluví.

Často to pak zní, jako když vás chtějí vzít židlí přes hlavu, a domnívají se, jak jsou přitom šíleně originální… Takže se nedivte, že jsem ráda, že mohu chodit s Jakubem a že … no … jednou nebyli naši doma a já ho pozvala dál.

Ale ne proto, aby se mnou jednou nemohl být nespokojený, protože jsem s ním ještě nic neměla, ale proto, že jsem strašně, ale strašně moc, té noci zatoužila po jeho rtech a jeho něžných dotecích…

Jolana (21), Praha

Související články
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kam na Halloween – Česko
nejsemsama.cz
Kam na Halloween – Česko
Neseďte doma a vyrazte na Halloween za zábavou. Letos nás čeká spousta zajímavých akcí po celé republice, které stojí rozhodně za to. Strašidelným programem lákají zámky, zoologické či botanické zahrady, ale i tajemné pevnosti. Masky s sebou! Muzeum Divokého západu v Plzni Zažijte halooweenský rej originálně, ve westernovém stylu! Právě takový pořádá Muzeum amerického západu, West Park v Plzni. Koná se 1. 11.
Přední český umělec se zamýšlí nad tím, co znamená „vyjít ze sebe“
iluxus.cz
Přední český umělec se zamýšlí nad tím, co znamená „vyjít ze sebe“
V pražské Galerii 1 probíhá výstava současného malíře Martina Krajce s názvem Out of Self. Přední český umělec s nezaměnitelným expresivním rukopisem a silnou barevností, se ve své tvorbě dlouhodobě z
Svému Pepíkovi jsem nakonec odpustila
skutecnepribehy.cz
Svému Pepíkovi jsem nakonec odpustila
Když jsem se potkala s bývalým manželem na hřbitově u hrobu rodičů, málem bych ho nepoznala. Vypadal hrozně, najednou mi ho bylo tak líto… Pepík byl moje velká láska. Znali jsme se od školy, chodil o dva roky výš, a byl to školní krasavec. Točily se kolem něj snad všechny holky z naší vesnice. Měl ale jednu velkou vadu, byl
Ukládal si dvorní šašek zlato do sudu?
historyplus.cz
Ukládal si dvorní šašek zlato do sudu?
„Svými žerty jsem dosáhl většího bohatství než všichni učenci světa svým věděním,“ chlubí se šašek Borra, který působí mimo jiné ve službách českého krále a římského císaře Zikmunda Lucemburského. Žádný prosťáček O původu šaška Borry (†1446), vlastním jménem Antoniho Tallandera, není nic známo. Časy, kdy do služeb králů a dalších mocných mužů středověku byli jako
Dýňový krém s kurkumou
tisicereceptu.cz
Dýňový krém s kurkumou
Snadná na přípravu, ale vynikající. Krémová polévka vás zahřeje na těle i na duši. Suroviny na 4 porce 1 menší dýně Hokkaido 1 cibule sůl, pepř špetka muškátového oříšku špetka kurkumy 1 ko
Lipenská přehrada: Voda pohltí celé vesnice i domy!
epochanacestach.cz
Lipenská přehrada: Voda pohltí celé vesnice i domy!
„Když nemáme moře, musíme si ho vyrobit,“ řeknou si Češi a postaví Lipenské přehradní jezero. Největší vodní plochu na našem území. Dalo by se říci, že přehrady v okolí pošumavského Lipna mají dlouhou tradici. Tu první vytváří v období třetihor příroda pomocí geologických procesů. Obrovské jezero, které uzavírá soutěska mezi Čertovou stěnou a horou Luč.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Anubis: Šakalí pán smrti
epochalnisvet.cz
Anubis: Šakalí pán smrti
Na okraji pouště, kam živý člověk zavítá jen málokdy. Tam, kde se honí divocí psi a šakali. V těchto končinách odpočívají mrtví. A dlí nad nimi pán pohřebišť a balzamování, egyptský Anubis.   Právě pro odlehlou a nehostinnou atmosféru pohřebiště získává bůh zemřelých a mumifikace Anubis, jinak také Anup, podobu muže s šakalí hlavou nebo
Tají snad Macková těhotenství s dávným ctitelem?
nasehvezdy.cz
Tají snad Macková těhotenství s dávným ctitelem?
Herečka ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) dosud byla za chudinku, které se rozpadlo manželství s hercem ze seriálu Rapl Hynkem Čermákem (52). Jaká to náhoda, že hned krátce po rozchodu p
Diamanty, pláč a 100 000 vojáků: Neznámý příběh o Marilyn Monroe a její cestě do Koreje
epochaplus.cz
Diamanty, pláč a 100 000 vojáků: Neznámý příběh o Marilyn Monroe a její cestě do Koreje
V únoru roku 1954 se hollywoodská superstar Marilyn Monroe vydala na svou nejneobvyklejší svatební cestu. Společně se svým manželem, baseballovou hvězdou Joem DiMaggionem, letěla do Japonska, kde se jejich cesty rozešly. Zatímco Joe DiMaggio trávil čas s baseballisty, Marilyn se vydala na vojenskou základnu v Koreji, kde měla za úkol pobavit americké vojáky. Její čtyřdenní
Zvuky, které děsí: Od poltergeistů po Klepáčky
enigmaplus.cz
Zvuky, které děsí: Od poltergeistů po Klepáčky
Záhadné klepání a bušení do stěn patří k jedněm z nejčastějších projevů nadpřirozených jevů. Fenomén poltergeista, který své jméno získal právě díky těmto zvukům, je znám po celém světě. Malajsijská v
Vědci objevili aminokyselinu, která pomáhá střevům se samoléčbou
21stoleti.cz
Vědci objevili aminokyselinu, která pomáhá střevům se samoléčbou
Zvláště po léčbě rakoviny tlustého střeva a konečníku zůstávají střeva poškozená radioterapií nebo chemoterapií. Odborníkům z MIT se nyní podařilo zjistit, že jedna z pro tělo esenciálních aminokyseli