Domů     Budu na tebe čekat do konce života
Budu na tebe čekat do konce života

Které ženě by nelichotilo, když se o ni zajímá víc mužů? Dovedu si představit tu hrdost princezen a dalších šlechtičen, o které sváděli souboje rytíři v turnajích. Ti byli ochotni položit i život za jejich krásu a svoji lásku.

Možná si to kreslím moc růžově, mě samotnou však potkala situace, která se významně dotkla mého srdce. Všechno to začalo ještě na střední škole…

Když jsem chodila do čtvrťáku a moje myšlenky se už víc upínaly k blížící se maturitě než k nejrůznějším zábavám, úmyslně jsem rezignovala na vztahy.

S jedním klukem jsem se rozešla ještě před prázdninami a nehodlala jsem si komplikovat život tím, že bych řešila citová dramata místo učení. Jenže jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. V zimě se v mém životě objevili hned dva kluci najednou.

Prvním byl Radim, vrstevník z vedlejší třídy. Vídali jsme se po celé ty čtyři roky, ale nikdy jsme se důkladněji nepoznali. Až na společném vánočním mejdanu obou tříd jsme oba zjistili, že nás spousta věcí spojuje.

A jakkoliv jsem se zařekla, že se vztahům budu bránit, zamilovala jsem se do Radima až po uši – a on do mě. Stihli jsme si dát i vánoční dárky a společně ve dvou pak oslavit Silvestra.

Do mého života vstoupila velká, pravá, úžasná láska – taková, o jaké jsem si myslela, že existuje jen v románech. A co se týkalo maturity, k té jsme se mohli přece připravovat společně, což jsme také činili…

V únoru, krátce před maturitním plesem, se vrátil z dlouholetého pobytu v cizině Olda, bratr mé spolužačky. Byl o sedm let starší a kdysi se stal mojí tajnou platonickou láskou. Tehdy mi ovšem bylo patnáct a moc dobře jsem chápala, že nemám šanci.

Nyní jako by se ty někdejší city vrátily. Poněkud mě to zneklidnilo, vždyť jsem měla svého Radima. Proč se tedy moje srdce obracelo současně i k Oldovi? Na rozdíl od doby před těmi sedmi lety o mě nyní jevil spolužaččin bratr zájem.

Řekla jsem mu na rovinu, že mám kluka, na kterém mi záleží. Zdálo se, že Oldu to vůbec nezajímá. Jen pokrčil rameny, jako by věděl, jak dokáže být ženské srdce nevyzpytatelné. Trochu se mě to dotklo a mírně se tím u mě shodil. Co si myslí?

Že kvůli nějakému navrátilci z ciziny, který se mi kdysi líbil, si zničím vztah, který mi plně vyhovuje? Ani náhodou. Takhle jsem to cítila na povrchu. Uvnitř jsem však přece jen měla určitý zmatek.

Na prvním místě byla ovšem maturita a s tím nemohl nic udělat ani Radim ani Olda. Termín zkoušek se blížil a já vše podřídila úspěchu – a následnému vytouženému studiu na vysoké škole. Jak já, tak Radim, jsme nakonec odmaturovali s vyznamenáním.

Zatímco mně se podařilo dostat na Karlovu univerzitu, Radima nepřijali. Nesl to dost těžce a jeho zklamání se mě dost dotýkalo a kazilo mi radost. „Co budeš dělat?“ ptala jsem se. „Zkusím to za rok znovu,“ pokrčil rameny.

„Budeš přede mnou mít sice náskok, ale to nevadí, pak zase počkáš ty na mě, než dostuduji.“ Měl to jasně narýsováno a z jeho slov plynulo, že s naším vztahem počítá do hodně daleké budoucnosti. To se mi líbilo.

Dovedla jsem si Radima představit jako svého životního partnera. Občas jsme na téma manželského života žertovali. „Já ti tvůj úspěch přeji, Mariko,“ tiskl mě Radim k sobě a šeptal mi do ouška. „Klidně se vzdám čehokoliv, pokud budu moci být s tebou.

A když říkám čehokoliv, myslím i té vysoké školy. Odejdu do Prahy s tebou, budu tam pracovat a starat se o tebe.

A když se mi pak za rok povede dostat se na školu, budeme společně chodit na brigády, bydlet na koleji a vést bezva studentský život, chceš?“ „Ano, chci,“ přitakávala jsem mu. „Jsi pro mě tím nejlepším, co mě kdy potkalo,“ řekl ještě Radim.

„A kdyby nás někdy osud rozdělil, nevadí, já na tebe budu čekat třeba do konce života…“

Jako by těmi slovy předjímal naši budoucnost. Poté, co jsme se oba přestěhovali do Prahy – já na studentskou kolej a on do podnájmu s dalšími dvěma kamarády – náš vztah se začal komplikovat. Trápilo mě to.

Nevídali jsme se tak často a Radim se mi měnil před očima. Už jsme si tak úplně nerozuměli, i když jsme se oba snažili, aby všechno bylo jako dřív. Došlo i na první spory. Hádat se a křičet na sebe, to jsme nedokázali, na to ani jeden z nás neměl povahu.

Urazit se a neozvat se třeba týden, to nám šlo oběma dobře… Asi bych nespočítala, kolikrát jsme se rozešli a znovu usmířili. Bylo to bouřlivé období, ale přesto přese všechno jsem stále měla Radima moc ráda. Jenže pak se znovu objevil Olda…

Potkali jsme se na Václavském náměstí a Olda mě pozval na oběd. Byl v Praze pracovně na dva dny. Já měla v úmyslu jet další den na víkend domů a on slíbil, že mě odveze.

To splnil a během oběda i po cestě domů následujícího dne jsem zjišťovala, že bych potřebovala spíš někoho takového jako on – člověka už v životě zakotveného, nekonfliktního, vyrovnaného.

A pořád tu byla ta dávná zamilovanost z doby mých patnácti let, takové věci v srdci prostě stále zůstávají. Nedokázala bych ale podvádět Radima a rozejít jsem se s ním také nechtěla, zvlášť nyní, kdy to v Praze neměl lehké.

Všechno se rozhodlo poté, co se ani na druhý pokus nedostal na vysokou školu. Rozhodl se odjet za prací do ciziny, aniž by mi cokoliv řekl a zeptal se na můj názor. Jednoho dne jsem prostě od něj dostala dopis.

Zatímco já jsem počítala s tím, že se další den uvidíme, on už byl na cestě do Kanady, kde měl nějakého známého. Omlouval se mi, přál mi hodně štěstí a vyjádřil i naději, že se zase uvidíme, až bude lépe. Nezapomněl zdůraznit, že mě pořád miluje.

Probrečela jsem celé odpoledne a brala jsem jeho odjezd jako zradu, kterou mu jen tak neodpustím…

Nyní už bylo snadné začít si něco s Oldou. Ukázalo se, že je opravdu rozumný. Nikam nespěchal, vídali jsme se podle možností a pomalu se začali jeden druhému přibližovat a zvykat si na sebe. Měli jsme „vážný“ rozhovor o naší budoucnosti.

Přestože jsem ji měla tak dlouho spojenou s Radimem – a někde uvnitř mé duše ta představa stále zůstávala – souhlasila jsem s tím, že počkáme, než dostuduji vysokou školu.

Během té doby se bude náš vztah rozvíjet a když přetrvá a budeme to oba chtít, vezmeme se. jak jsme si to naplánovali, tak se i stalo. Rána v srdci po Radimovi se postupně zacelila, tím spíš, že on o sobě vůbec nedal vědět.

Uplynulo několik let a Radim se stal jen vzpomínkou, krásnou, ale patřící minulosti. S Oldou jsme se vzali rok po mé promoci, když jsem se už plně zapojila do „pracovního procesu“.

Ještě dva roky jsem si budovala něco jako kariéru a potom jsem se rozhodla stát se matkou a věnovat se dítěti. Bohužel se mi nedařilo otěhotnět. Když to trvalo dlouho, byli jsme oba s Oldou na vyšetření. Ukázalo se, že jsme v pořádku.

Nechápali jsme, proč nám nechce příroda dopřát naplnění našeho vztahu. Dál jsme se snažili, ale jak šel čas, postupně jsme se smiřovali s tím, že na prvním místě bude zatím práce. „Spousta žen má dítě až třeba v pětatřiceti,“ utěšoval mě Olda. „Možná nám to tak osud naplánoval.“

Až na to nenaplněné mateřství jsem žila vcelku spokojeným životem… do té doby, než se v něm znovu objevil Radim.

Už jsem ho dávno pustila z hlavy, jen občas jsem si vzpomněla na to krásné, co jsme spolu prožívali… na společné učení k maturitě a následné prázdniny. To bylo nejkrásnější období pro nás dva a – jak jsem si někdy říkala – možná i v celém mém dosavadním životě.

A najednou tu Radim znovu byl. Čekal na mě před firmou, kde jsem pracovala. Poznala jsem ho okamžitě, i když těch deset let bylo trochu znát. Srdce se mi bláznivě rozbušilo. Dostala jsem závrať.

Během další hodiny, kterou jsme strávili v kavárně, se všechny bývalé city vrátily. Radimovi jsem samozřejmě řekla, že jsem vdaná a dodala jsem, že na tom nehodlám nic měnit. Přesto jsem mu slíbila další setkání. V hlavě mi ještě dlouho zněla jeho slova:

„Já nikoho nemám, Mariko. Respektuji, že máš manžela, ale to, co jsem ti kdysi řekl, stále trvá. I když jsem tě tenkrát opustil a cítím kvůli tomu vinu, budu na tebe čekat. Měl jsem další vztahy, ale žádná z těch dívek a žen se ti nemohla rovnat.

Mám jen dvě možnosti: buď se jednoho dne dočkám, že budeme spolu nebo zůstanu sám.“ Když jsem pak doma nad tím přemýšlela – Olda byl zrovna pracovně v Německu – došlo mi, že jsem ve velkém citovém průšvihu.

Nikdy jsem netušila, že budu muset řešit takovouto situaci. Měla jsem na výběr mezi dvěma muži, ke kterým jsem cítila stejně velkou lásku. Žít jsem však mohla jenom s jedním.

Vybrala jsem si před deseti lety, když mi jeden z nich zmizel ze života – a do opětovného setkání s Radimem jsem si myslela, že jsem si vybrala správně.

Napadlo mě samozřejmě i to, že moje neúspěšné pokusy otěhotnět souvisí s tím, že pravým partnerem mi má být Radim. S ním bych možná čekala dítě hned… Udělala jsem to nejhorší, co jsem mohla. S Radimem jsem se začala tajně scházet.

Lidé jsou všímaví, já nebyla moc opatrná a tak se všechno zanedlouho Olda dozvěděl. Dal mi jasné ultimátum.„Vyber si, buď on nebo já,“ postavil se přede mě. Nevěděla jsem, jak se mám zachovat.

Pokoušela jsem osud tak dlouho, až to Olda vyřešil za mě a podal si žádost o rozvod. Věděla jsem, že mu ubližuji, ale nemohla jsem jinak: moje srdce se rozhodlo pro Radima.

Rozvod jsme nakonec s Oldou vyřešili rozumně jako civilizovaní lidé a já se vzápětí definitivně nastěhovala k Radimovi. Přišla jsem o pevné zázemí a pár lidí mě odsoudilo.

Sama jsem byla často na pochybách, zda mám svoji budoucnost spojit s někým, kdo už mě jednou zklamal. Příroda to nakonec vyřešila za mě – jednoho dne jsem zjistila, že s Radimem čekám dítě.

Na otázku, jestli jsem šťastná, bych nyní, kdy už mám dvouletého holčičku, odpověděla, že ano. Vím ale, že až bude dcerka velká a dostane se do situace, kdy se bude rozhodovat mezi dvěma muži, budu pro ni mít pochopení, ať udělá cokoliv…

Marika (35), střední Čechy

Související články
18.7.2024
Než jsem otěhotněla, rozhodli jsme se s přítelem, že si zaletíme na romantický prodloužený víkend do Paříže. Tedy s prohlídkami památek, nákupy, romantickými snídaněmi v kavárnách. S vínem i vybraným jídlem. Byla jsem natěšená jako blecha a nemohla se dočkat, až konečně uvidím Louvre, katedrálu Notre Dame, Eiffelovu věž. Nikdy jsem totiž v hlavním městě Francie nebyla, ale toužila jsem po tom u
17.7.2024
Nedokážu se smířit s tím, že pokrok letí kupředu, zatímco já stárnu a nikam se neposouvám. Toužím být moderní babička a udělám pro to cokoli! Byla jsem vždycky nakloněná všemu novému a nebránila se technickým vymoženostem. Proto mě trápilo, že se neumím poprat s chytrými mobily. Počítač s internetem jsem sice doma měla, ale jediné, co jsem zvládala, bylo posílat maily. To bylo málo! Asi před pě
16.7.2024
Znaly jsme se od školky a v dospělosti jsme si spolu pořídily kavárnu. Po letech jsme se pohádaly a strašně si ublížily. Čas vše naštěstí spravil. Od chvíle, kam naše paměť sahá, jsme se kamarádily a plánovaly společnou budoucnost. Když jsme se dostaly na stejnou střední školu, na hotelovku, tak jsme si vysnily, jak si spolu jednou pořídíme cukrárnu! Budeme si samy péct cukroví, dělat zmrzlinov
14.7.2024
Miluji milostné příběhy. Vždy mi připadaly vzrušující. Proč? Možná jsem sama žila nudný život. Do jisté doby. Je to vlastně smutné, když překročíte padesátku, máte pocit, že roky žijete vedle nesprávného muže a čekáte na rozuzlení, které se děje v telenovelách. Na dnešní poměry jsem se vdávala brzy. Podle zvyklostí za minulého režimu. Bylo mi 25 let, když jsem stála před oltářem a slíbila jsem
13.7.2024
Alkohol se mi zprotivil, když mě kdysi na jedné oslavě ranila kamarádka a ponížila mě před ostatními. Dodnes nerada slavím a zcela se tomu i po tolika letech vyhýbám, protože už nikdy nechci zažít takové ponížení. Když mi bylo šestnáct, máma mi dovolila odjet na oslavu narozenin k rodičům mé tehdy nejlepší kamarádky ze třídy. Naši rodiče se také znali, proto se o mě výjimečně nebáli. Do té doby
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
enigmaplus.cz
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
Hrad Svojanov patří mezi naše nejtajemnější hrady. Koluje o něm celá řada záhadných legend a pověstí. Pravděpodobně nejznámější z nich jsou pověsti o tragických osudech místních žen jménem Kateřina
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
epochanacestach.cz
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
Který výhled na česko-polské pohraničí, označované jako Euroregion Silesia, je ten nejkrásnější? Na tuto otázku nemusíme odpovídat teoreticky, ale můžeme v praxi vyzkoušet turistickou stezku Silesianka. Nachází se nedaleko od hradu Štramberk v okrese Nový Jičín. Provede nás k celkem 34 vyhlídkovým objektům na obou stranách hranice – 23 na české straně, 11 na polské. Na trase jsou
Láska v duchu feng-šuej
nejsemsama.cz
Láska v duchu feng-šuej
Jste už dlouho sama a nedaří se vám potkat vhodného partnera? Zkuste to podle moudrého učení feng-šuej, které vám může pomoci nejen tipy, jak udělat domov kouzelnějším, ale také jak potkat pana Božského. Když to v dávných dobách nešlo jinak, lidé se uchylovali k milostné magii. A dělají to i dnes. Existují metody, jak přivábit
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
historyplus.cz
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…   Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho
Randová se strachuje o své blízké
nasehvezdy.cz
Randová se strachuje o své blízké
Hvězda seriálu Ulice je prostě smolařka v lásce. Ač Martina Randová (52) vypadá rok od roku stále lépe, toho pravého pořád ne a ne najít. Ještě před dvěma lety otevřeně říkala, že je přesvědčená o
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
iluxus.cz
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
Letošní limitovaná edice Damast je fascinujícím spojením nože Victorinox Farmer X, oblíbených střenek Alox v syté tmavě hnědé barvě a elegantní čepele Damasteel®. Jmenuje se Farmer X Alox Damast a je
Matka mi pořád mluví do života
skutecnepribehy.cz
Matka mi pořád mluví do života
Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
Houby a těstoviny k sobě pasují jako rajče a bazalka! Takhle je nejraději vaříme my. Ingredience na 4 porce 1 balení oblíbených těstovin 100 g čerstvých hub 1 šalotka 5 snítek tymiánu 300 ml
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
epochalnisvet.cz
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v Argentině, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti nejen argentinských ufologů. Podobnost s legendárním případem v Novém Mexiku z roku 1947 je skutečně až zarážející…   Je právě 17. srpna 1995 a Antonio Galvagno si za jasného dne se svou ženou dopřává oběd, když asi v
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
21stoleti.cz
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
Soužití dvou organismů, kdy jeden žije uvnitř těla druhého, se označuje jako endosymbióza. Pokud dojde k jejich splynutí, změní se jednodušší organismus v organelu druhého. Za celou historii naší plan
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
epochaplus.cz
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
Češi si k trávení své dovolené vybírají čím dál exotičtější země. Kromě obohacujícího zážitku si s sebou domů však mohou přivézt i nechtěný suvenýr – některou ze život ohrožujících nemocí, které se u nás nevyskytují, nebo zde již byly vymýceny. Jak tomu zabránit? Vedle úrazů, které jsou nejčastější zdravotní komplikací, postihující turisty na cestách, se jich velká
Jídelna s vytříbeným vkusem
rezidenceonline.cz
Jídelna s vytříbeným vkusem
Místo pro stolování je velmi často součástí multifunkční společenské zóny, proto na ni svým stylem obvykle navazuje. Shoduje se zejména materiálově, výsledná kompozice mnohdy poslouží i jako přirozený prostorový předěl. Vybavení prostoru, souvisejícího s konzumací jídla, se odvíjí od dané dispozice a její velikosti, odpovídat by mělo rovněž počtu členů domácnosti. Odráží určitě i to,