Zpustlá zahrada skrývala překvapení. Při rytí jsem našla svůj poklad, který jsme tam před padesáti lety s kamarádkou zakopala!
Celý svůj život jsem bydlela na vesnici a nehodlala na tom nic měnit. Jen malá zahrádka u mého rodného domku mi postupem času začala být malá. Toužila jsem po větším pozemku, kde bych mohla konečně uskutečnit svůj letitý sen a chovat stádo koziček.
„Sousedko, víte, že naproti vám budou prodávat zahradu?“ zeptala se mě jednou pošťačka, když mi do okna strkala nějaký doporučený dopis. Byla to pro mě novinka, ale ona měla vždycky nejčerstvější zprávy. Zahrada byla opravdu na prodej, jenže i s domkem!
Syn mi pomohl
Cena nebyla nijak závratná, ale proč kupovat na stáří druhý dům? Napadlo mě, že bychom mohli domek opravit a pronajímat turistům, třeba na víkend. A klidně i se sýrem k snídani. Manžel byl proti, ale synovi se můj nápad líbil: „Mami, jdu do toho.
Všechno zafinancuji!“ řekl mi jednou. Začala jsem planýrovat zahradu, jak nejrychleji to šlo. Sezóna se blížila a domek nakonec nepotřeboval tolik oprav, jak jsem předpokládala. Zrovna jsem ryla záhon, když jsem narazila na něco tvrdého.
V hlíně jsem objevila starou dřevěnou krabičku. Byla na půl ztrouchnivělá, ale držela pohromadě. Zvědavě jsem ji otevřela a údivem nemohla ani dýchat. Byl v ní nějaký školní sešit. Můj sešit!
Poklad
Najednou jsem si všechno vzpomněla. Tu krabičku jsem tam zakopala kdysi s kamarádkou. Bylo to naše tajemství. V sešitě bylo napsáno, jak si obě představujeme svoji budoucnost. „Budeme se kamarádit navždy!
Navštěvovat se a mít se rády!“ psaly jsme tam, tenkrát desetileté. Hned jsem krabičku odnesla domů a požádala syna, zda by mi nepomohl kamarádku vypátrat. Povedlo se mu to díky sociálním sítím, kde byla její vnučka.
A tak se stala moje dávná kamarádka prvním hostem. Povídaly jsme si od rána do večera, ochutnávaly čerstvé kozí sýry (zatím jen koupené) a splnily si tak to, co jsme si před padesáti lety slíbily!
Ivana M. (61), severní Morava