Byl to otřesný zážitek. Ochranka vlekla plačící maminku s malým dítětem k přivolané hlídce. Ukradla jogurt, polévku a přesnídávku. Moje dcera zůstala sama s dětmi, a tak jsem dobře věděla, jak na tom matky samoživitelky jsou. Kdyby neměla dcera velkou oporu v nás – rodičích, byla by nejspíš v azylovém domě. A děti by vyrůstaly na levných špagetách s nezdravým kečupem a polévkách z pytlíku. Jiné

Krmila jsem opuštěného psa, protože mi ho bylo líto. On se mi za to odměnil. Díky němu jsem přestala chodit nebezpečným místem, kde číhal lupič na svou oběť. Patřím mezi ty nenapravitelné typy lidí, kteří se nepoučí z neštěstí druhých. Vím, že se často povídá v televizi o nebezpečích, která hrozí na opuštěných cestách, já si na ně ale většinou vzpomenu až ve chvíli, kdy je pozdě. Jsem takový ce

Od první chvíle, co jsme se potkaly, jsme si vjížděly do vlasů. Myslela jsem, že po letech ta zášť vychladla, ale ne. I na stará kolena si jdeme po krku. Začalo to už ve školce. Máňa se najednou objevila ve dveřích, a jak jsem ji spatřila, nesnášela jsem ji. A to tak, že jsme se ještě ten den popraly o panenku. Najednou jsem se nemohla dočkat, až půjdu do školy, a zbavím se jí. Jenže to děsivé

Můj muž je o patnáct let mladší než já, takže jsem svým způsobem počítala s tím, že mě jednou vymění za mladší model. On mé očekávaní předčil! Vždy jsme žili aktivním životem. Vášeň pro sport, kulturu i cestování nás spojovala. Nemohla jsem mít děti a můj muž je nikdy nechtěl. Obávala jsem se však, že s věkem na něj třeba nějaké otcovské touhy přijdou. I proto jsem byla připravená také na varia

Nebyla jsem zlobivé dítě, nijak jsem toho kohouta nedráždila, on si na mě ale přesto zasedl. Nakonec musel zasáhnout dědeček. Měli jsme doma tehdy hezké hospodářství. Na dvoře pobíhaly husy a slepice, v králíkárně dupali králíci a ve chlívku spokojeně odpočíval vepřík. Všechna ta zvířata jsem milovala, až na jedno. Ztělesněným zlem na celém dvorku byl kohout. Hlídal si své slepičky dobře, jen c

Myslela jsem si, že důležité není, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Lidem v mém okolí to ale jedno nebylo. Bohužel ani mému manželovi. Pravdou je, že jsem dlouho spoléhala na to, že vypadám dobře i bez líčení a návštěvy kadeřnice. Ani oblečení jsem si moc nekupovala. Utrácet peníze za parádu se mi zdálo zbytečné. Teprve, když děti vyrostly a začala jsem od nich dostávat jako dárky oblečen

Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových přístrojích, zejména mobilech a počítačích vyznal. „Na těch pár věcí, co na mobilu u

Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů

Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn

Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely, jako bych byla vzduch. Možná je to přirozené. Možná se jen nikdo nechce dívat na připomínku toho,