Honzu neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a zdravil na půl úst. Byl to samotář a podivín. Padli jsme si do oka během společného kouření na terásce. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět. Už mi docházeli nápady, o

Při uklízení jsem našla krabici od bonbonů plnou starých, zažloutlých fotografií. Neměla jsem ji otevírat, ale bohužel jsem to udělala. Všechno začalo nevinně – uklízením. Vánočním úklidem. Mívám předvánoční úkoly napsané v kalendáři, vždycky si vypíšu, co budu v ten který den smýčit. Na osudný čtvrtek připadlo uklízení obývacího pokoje. Když něco dělám, tak důkladně. Vyndám všechny věci ze zásuv

Poklidný dům, kde bydlíme s manželem 30 let, se stal během několika týdnů válečnou zónou. Lidé, kteří se nastěhovali, nám dělají ze života peklo. Do domu jsme se nastěhovali jako mladí manželé už dávno, vychovali v něm dvě děti a těšili se, že zde také dožijeme. Se sousedy jsme se dobře znali. Byli to samí skvělí lidé, s mnohými jsme se sblížili a brali je jako přátele. Vycházeli jsme dobře i s r

Manžel ležel v kómatu v nemocnici, jeho věrný kocour se ale dál choval, jako by byl pán doma. Znal dokonce den, kdy se páníček vrátí. Byl to blesk z čistého nebe. Ve tři ráno můj manžel náhle zkolaboval a rovnou upadl do kómatu. Všichni jsme si připadali jako v děsivém snu. Záchranka ho s hlasitým houkáním vezla do nemocnice a my si přáli jediné, aby se brzy probudil a vrátil se živý a zdravý d

Přišla chvíle, kdy jsem si nemohla vybírat, musela jsem brát každou práci. A právě díky tomu jsem se zbavila mnoha svých strachů. V mládí jsem se měla dobře, nepoznala jsem chudobu. Mí rodiče byli bohatí, a já si pak vzala staršího inženýra, se kterým jsem si také žila na vysoké noze. Usnula jsem ale na vavřínech. Když mu bylo padesát a mně skoro čtyřicet, našel si mladší. A já? Mně v našem

Často čtu příběhy o prarodičích, kteří nesmí dávat vnoučatům sladkosti, protože si to jejich děti nepřejí. A pak si vzpomenu, jak je to u nás... Dceru jsem si doslova vymodlila. Když se narodila, bylo to jediné miminko v rodině, proto ji všichni náležitě rozmazlovali, včetně mě. Navzdory té naší nevýchově z ní nakonec vyrostla šikovná holka, která věděla, co chce. Vychovávat neuměla! Vzal

Seděla jsem na terase naší chatky a byla bezradná. Postrádala jsem zlatou náušnici a prsten po mamince. Podezírala jsem všechny. Ležela jsem na zahradě a opalovala se. Měla jsem napečeno, už jen hosté chyběli. Čekala jsem dceru s rodinou. V jednu chvíli jsem si prohrábla vlasy a s hrůzou zjistila, že mi chybí zlatá náušnice. Bude v posteli! Vyskočila jsem a běžela ji najít. Raději jsem sunda

Pořád básnila o princi na bílém koni. Od školky. Možná by se jí to v životě i povedlo, kdybych tu nebyla já a moje skvělé intriky. Bylo to tak snadné! S kamarádkou Markétou jsme chodily do školky, pak do školy a nakonec jsme spolu seděly v lavici i na střední. Byla to holka plná snů a naivních představ o životě. Vysnila si prince z pohádky, za kterého se jednou vdá, a vdávat se bude jedině z

Nikdy člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si šťastný život, než přišla strašlivá zkouška. Ti, co mi dali podporu, byli mí nejbližší. Zdraví mi ale vrátilo moře. Bývá to rychlé a nečekané. Tak mi to líčili známí, a já jsem si to měla asi vyzkoušet na vlastní kůži. Najednou jsem zestárla o dvacet let. Ještě šedesátku jsem oslavila jako zdravá a přitažlivá žena, a o pár měsíců později by mě nikd

Svět je malý a o náhody tu není nouze. A právě jedna taková náhoda úplně změnila našemu příteli Karlovi život, a určitě k lepšímu. Už je to dávno, ale nikdy na to nezapomenu. Byli jsme ještě docela mladí, šli jsme s manželem na procházku a potkali jsme jednu známou s kočárkem. Znali jsme ji jen trochu, ale i tak jsme se s ní zastavili, abychom se zeptali, jak se jí daří, a abychom pochválili v