Zažila jsem toho už hodně, ale nikdy by mě nenapadlo, že mi někdo bude chtít v mém věku ukrást manžela přímo před nosem. Myslíte si, že po šedesátce už máte lidskou povahu docela přečtenou a žárlivé scény můžete s klidem přenechat mladším ročníkům. Já si to myslela také. Po čtyřiceti letech manželství mě ani ve snu nenapadlo, že bych ještě někdy mohla žárlit na jinou ženskou. Pak se ale do domu

Nebyla to jen moje sestra, já zároveň fungovala i jako její máma. Musela jsem, o rodiče jsme přišly brzy a já ji měla prostě ráda. Když mi bylo pětadvacet, zemřeli krátce po sobě naši rodiče a mně zůstala na krku patnáctiletá sestra Renata. Mohla jít bydlet k příbuzným, ale nedokázala jsem si představit, že bych ji po tom všem poslala pryč. Měla jsem ji moc ráda, jenže ona mě v té době zrovna m

Táta jezdil na to místo často, jako bývalý námořník miloval moře a racky. Zejména toho jednoho. Jeho ochočený racek ho radostně vítal i po letech. Můj tatínek byl námořník. Jezdil do Německa, do Rostocku, a trávil každý rok mnoho měsíců na moři. Když pak přijel domů, do našeho malého města, byl rád, že je s rodinou. Po třech týdnech doma ale už zneklidněl a nejen naše město, ale celé Čechy mu b

Toužili jsme vyrazit do přírody, podcenili jsme ale počasí, hlavně kluzké a nevyzpytatelné cestičky ve skalách. Měli jsme tehdy víc štěstí než rozumu. Tu sobotu venku krápalo. S manželem jsme do termosky navařili čaj a vyrazili. Hned za městem déšť ustal a na obloze zazářilo sluníčko. Pocítila jsem příliv energie, ani jsem si nevšimla, že můj muž Pavel mé nadšení nesdílí. Jak mi řekl později, n

Naše bábinka to téměř už vzdávala. Nic jí nebylo vhod, nic ji netěšilo, její neustálé nářky se nedaly poslouchat. Nakonec zasáhl osud. Moje matka prohlašovala, že už nemá žádnou radost ze života, že se jí chce jenom umřít. Děsilo mě to, bohužel to lekalo i mého syna neboli jejího vnuka. Pokaždé zbledl, když se babička takhle rouhala, bylo vidět, že trpí a není mu to vhod. Marně jsem přemýšlela,

Byli jsme s manželem už oba v důchodu a celý den jsme se jen hádali. Při jednom sporu nás napadlo, že bude lepší, když půjdeme od sebe. Když jsme s Petrem oznámili dětem, že se budeme rozvádět, nejdřív si myslely, že si děláme legraci. Byli jsme spolu čtyřicet let a nikdy kolem nás nebyly žádné skandály. Netýkaly se nás nevěry, alkohol ani domácí násilí. Jen jsme si začali strašlivě lézt na ner

Dalšího chlapa už nechci, vyzkoušela jsem jich pár a nemám v lásce zřejmě štěstí. Dál nehodlám pokoušet osud. Prožila jsem si dost… Ten první… ten byl zřejmě ze všech nejlepší a já sama jsem si tím vinna, že jsem o tuhle lásku, která mohla být životní, přišla. Milan z vedlejšího domu, nebo spíše tedy vilky. Byl to citlivý kluk, hodný a ve škole vzorný. Bylo mi to málo? Asi ano. Byla jsem tenkrá

Každé prázdniny jednou skončí a nastane školní rok. Toho se obávají nejen děti, ale často i učitelé. Já jsem ale náhle měla důvod k radosti. Byla jsem absolutně vyhořelá učitelka a na začátek školního roku jsem se těšila přibližně stejně jako děti, to znamená vůbec. Přála jsem si, aby prázdniny trvaly, pokud možno, donekonečna, a s rostoucími obavami sledovala jeřabiny neboli plody jeřábu ptačí

Už v dětství jsem se naučila vnímat své smysly, intuici a různá varování přírody. Hlavně zvířata není radno podceňovat. Vyrůstala jsem na samotě nedaleko lesa. Díky dětství v tomto prostředí jsem se naučila vnímat své smysly a intuici. Bez kyvadel a virgulí jsem poznávala různé energie i nemoci. Tato schopnost se mi potvrdila mnohokrát. A zvířata toho dovedou ještě mnohem víc. Malé koťátko

Když na manžela přišla ta slabá chvíle, musela jsem to být já, kdo ho přivede k rozumu. Mě a naše děti nikdy neopustí. To se nestane! S manželem jsme se potkali v zaměstnání, kam on nastoupil po vysoké škole jako inženýr a já tam byla sekretářka. Hned, jak jsem ho uviděla, jsem si řekla, že budu jeho ženou. Že je to ten pravý, kterého chci a taky dostanu. Byl zahlcený svou prací a já byla přesn