Manžel ležel v kómatu v nemocnici, jeho věrný kocour se ale dál choval, jako by byl pán doma. Znal dokonce den, kdy se páníček vrátí.

Byl to blesk z čistého nebe. Ve tři ráno můj manžel náhle zkolaboval a rovnou upadl do kómatu. Všichni jsme si připadali jako v děsivém snu.

Záchranka ho s hlasitým houkáním vezla do nemocnice a my si přáli jediné, aby se brzy probudil a vrátil se živý a zdravý domů.

Nikdo ani nedýchal

Sešla se celá rodina, děti i vnoučata. Seděli jsme v obývacím pokoji a konverzace vázla. V televizi běžel program, který jsme nesledovali. Až najednou… šel film, který udeřil přesně na náladu naší rodinné sešlosti.

S každou další minutou jsme byli více fascinováni dějem. Jednalo se o dívku v kómatu, jejíž duše však stále zůstává doma. Ten film dnes většina lidí asi zná, my jej ale tehdy viděli prvně. Jmenuje se A co když je to pravda? Až do konce filmu nikdo z nás ani nedýchal.

Byl s námi

Po jeho skončení zavládlo ticho, které prolomil až vnuk slovy: „Dědo, jsi tu?“ Navzdory napjaté situaci jsme se zasmáli. Humor, i když černý, mě ale brzy přešel. Tu noc jsem se probudila ve tři ráno. V tu dobu totiž manžel vždy vstával, aby si píchl inzulin.

Jeho kocour Monty, který ležel vedle mě na manželově polovině, se najednou zvedl, seskočil a kráčel ke dveřím, které si pootevřel. Šla jsem potichu za kocourem. Usadil se u židle, na které můj muž v noci sedával a hlasitě předl.

Po chvíli se Monty zvedl a kráčel zpět k naší ložnici. Při chůzi to vypadalo, jako by se někomu neviditelnému třel o nohy. Kocour znal všechny rituály svého páníčka a byl vždycky v pravou chvíli na tom správném místě.

Vyhlížel ho

Připadala jsem si jako blázen, když v sedm hodin večer, když začínaly zprávy, vyskočil kocour z pelíšku a běžel radostně ke dveřím. Můj muž totiž zprávy nikdy nevynechal a s jejich znělkou vcházel do dveří a usadil se ve svém křesle. Tak, jako nyní náš kocour.

Schoulil se na křesle a vrněl, jako by seděl mému muži na klíně. Přesně v den, kdy se manžel probral z kómatu, se kocour přestal chovat tak podivně. Jako by se manželova duše zase vrátila do jeho těla a kocour už ji neviděl.

A když manžela po měsíci přivážela sanita domů, kocour seděl už celou hodinu v okně a páníčka vyhlížel. Věděl, že se vrátí ten den domů.

Ema (72), Plzeňsko