Květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět.

Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka,“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost.

Až budu dospělá, otevřu si to nejhezčí květinářství široko daleko. A taky se vdám, budu mít čtyři děti, a ty budu vychovávat v domě s velkou zahradou. Všechna má přání se mi pochopitelně nesplnila.

Matka samoživitelka

Ještě ve třiceti jsem byla svobodná a bydlela jsem v garsonce. Ovšem ne sama, ale s mým synkem Ondrou. S jeho tátou jsme se nevzali, vlastně jsme spolu nikdy ani pořádně nechodili.

Musela jsem se tedy ohánět, abych jako matka samoživitelka Ondrovi zajistila co nejhezčí dětství. Představa velké rodiny a domku se zahradou se mi vzdalovala. Jeden sen se mi ale přece jen splnil.

Měla jsem své malé květinářství. A většinu svých zákazníků jsem znala jako své boty. Stejně tak jako oni znali mě a mého synka, který v obchůdku mezi květinami často pobíhal.

Milý zákazník

Bylo tehdy mimořádně krásné jaro, když se v květinářství objevil ten neznámý zákazník. „Potřeboval bych uvázat kytici,“ řekl stroze a nechal volbu květin na mně.

„Květina vždycky potěší, tak ať se líbí,“ řekla jsem mu, když odcházel a podala mu svázané gerbery. Poděkoval a na odchodu se ještě otočil, jako by chtěl něco říct, nakonec odešel. Milý pán, prolétlo mi hlavou. O týden později se u mě objevil znovu.

„Potřeboval bych uvázat kytici,“ řekl stejně jako minule. Zeptala jsem se, jakou má představu. „Jaké jsou vaše nejoblíbenější?“ zeptal se mě. A tak jsem následně svázala krásnou kytici lilií.

„Tato květina vždycky potěší,“ řekla jsem, jako vždy, a podala mu ji. „Já vím, tak si ji nechte, ta je pro vás,“ odpověděl mi, mile se rozloučil a odešel.

Je tady zase ten strejda

Stála jsem tam jako opařená. Tak krásné gesto pro mě ještě nikdo neudělal. Podobná situace se v příštích týdnech opakovala několikrát.

„Mami, je tady zase ten strejda,“ křičel na mě radostně Ondra, který se s mým pravidelným zákazníkem za pár týdnů už dokonale spřátelil. Zdálo se mi, že se známe věky. A když mi koupil asi desátou kytici, konečně se odhodlal a pozval mě i Ondru na zmrzlinu.

A tak jsem se pomalu sbližovala s nejlepším mužem svého života, kterého jsem si o pár let později také vzala. A nakonec se mi splnil i můj sen o velké rodině.

Jana B. (59), Vyškov