Jelikož mě bolelo celou noc břicho, prosila jsem dcerku, aby mě dovezla k lékaři. Nechali si mě v nemocnici a dávali mi kapačky. Žádné jiné jídlo jen mi nějaká žena přinesla dvě lahvičky a řekla, že je to můj oběh.
Asi dvakrát jsem se napila a začalo se mi dělat špatně. Dostala jsem takový průjem, že jsem nestačila doběhnout na klozet, který jsme měli v pokoji. Druhý den přinesla další dvě lahvičky.
Řekla jsem jí, ať si to všechno odnese, že to pít nebudu, že jsem se dvakrát napila a dostala jsem takový průjem. Sestřička, co nás opatrovala na pokoji byla moc hodná a pomohla mi to uklidit a ještě mě osprchovala. Moc jsem jí děkovala. Spát jsem nemohla, a tak jsem se šla projít na chodbu.
Vůbec se tam nevyznám ve dne a ještě když je už přítmí. Někde jsem otevřela dveře a slyšela jsem pojďte dál. Řekli mi, že tam spí moje rodina a že ráno pojedeme domů. Já jsem těm lidem věřila a netušila jsem něco špatného. Byli tam dvě ženy a dva muži.
Musela jsem si lehnout na postel a vrhli se na mě a měli nějaké provazy a těmi mě přivázali na té posteli. Prosila jsem je, aby mě pustili a slyšela jsem hlas muže, který řekl, že bych na ně šla žalovat. Zavřeli dveře a odešli.
Nechali mě uvázanou na té posteli až do rána. Strašně mě bolela pravá ruka, protože to moc utáhly. Je mi osmdesát dva roků a že se mi tohle stane v nemocnici, to jsem nemohla tušit. Za dva dny jsem šla domů. Píšu vám, aby také čtenáři věděli, co se může stát v nemocnici.
Marie (82)