Domů     Snacha mi krade moji vnučku…
Snacha mi krade moji vnučku…
5 minut čtení

Obě jsme prožily velkou ztrátu. Přišly jsme o Erika. Jenže mé snaše Kláře alespoň zbyla Emilka. Jediné mé vnouče. Klára má ji. Já už nikoho.

Na své jediné vnouče jsem si musela dlouho počkat. Když už se zadařilo, byli jsme všichni štěstím bez sebe. Bohužel netrvaly dlouho ty radostné chvíle. Stačil jeden okamžik, nešťastná náhoda. A život se mi obrátil vzhůru nohama.

Chtěla jsem velkou rodinu

Vždy jsem snila o velké rodině. Chtěla jsem mít tři děti, osud to ovšem zařídil jinak. Ačkoli jsem se vdávala mladá, jelikož jsem tzv. musela, manželství mi moc nevyšlo.

S Jirkou jsme rodinu ještě neplánovali, ale stalo se a my jsme k tomu přistoupili zodpovědně. Jenže jsme nebyli ještě dost zralí, a to prostě neovlivníte.

Trošku jsme to uspěchali

Vlastně teprve po svatbě jsme postupně začali poznávat jeden druhého. Jak jsme zjistili, neznali jsme se vůbec. Naše povahy byly rozdílné, stejně jako názory a pohledy na život.

I přesto musím říct, že Jirka byl skvělý, pomáhal mi s Erikem, byl nadšený, že má syna. I když jsme tušili, že náš vztah není výhra, nějak jsme se nehádali, respektovali jsme se. Ale od života asi čekáte trochu víc. Takže jednou muselo přijít to, co přišlo.

Zůstali jsme spolu sami

Po čase jsme si s Jirkou řekli, že život je příliš vzácný na to, abychom jej strávili vedle někoho, koho vlastně nemilujeme. Rozešli jsme se, ale i nadále jsme fungovali jako rodiče. Jiří mě finančně podporoval bez problémů, občas si vzal syna na hlídání.

Samozřejmě ta větší péče byla na mně, takže jsem zůstala samotná matka. Snažila jsem se, aby nebyl o nic ochuzen, aby nepocítil, že nemá kompletní rodinu. Chtěla jsem, aby měl do budoucna vizi, že i když naše manželství nevyšlo, on to může mít jinak. Až potká tu pravou.

Přišla nám do života

O Erikových slečnách jsem moc nevěděla, občas mi řekl o nějaké, ale prý mi představí tu pravou, až přijde.

Jenže když se dlouho nic nedělo, začal tvrdit, že se mnohokrát zklamal, měl smůlu na holky a prodělal tolik špatných rozchodů, že na vztahy na čas zanevřel, a tvrdil, že raději zůstane sám. Soustředil se na karié-

ru a byl z něj úspěšný muž. Pak se ale změnil. Rozzářil se. A já pochopila proč. Ten důvod byla Klára. Dívka, kterou potkal na jedné oslavě kamaráda. Zprvu mi byla sympatická. Byla milá, chytrá. A snad jsme si i rozuměly.

Veliké štěstí mého syna

Erik s Klárou spolu chodili pět let, bylo jim už přes třicet. Ačkoli jsem jim nechtěla mluvit do života, občas jsem nadnesla, jestli plánují společnou budoucnost. Na Kláře bylo vidět, že jí to není dvakrát příjemné, evidentně jí byla kariéra přednější.

Ale nakonec přišli oba s tím, že čekají miminko a bude svatba. Měla jsem velkou radost a s nadšením jsem se vrhla na nákup potřebných věcí pro to malé. A tehdy jsem poprvé pocítila náraz. Klára měla pocit, že se jí montuju do jejího mateřství. Přitom jsem jen chtěla dát najevo, jak se na děťátko těším.

Zastával se své ženy

Erik cítil to napětí mezi námi, ale nijak se mezi nás nemíchal. Než se Emilka narodila. Snažila jsem se pomáhat, jenže cokoli jsem řekla nebo nabídla pomoc, cítila jsem, jak Klára vnímá, že něco dělám špatně. Něco tedy ne. Všechno. A Erik, aby měl klid, stál na straně svojí ženy.

Byla jen její. Až moc…

Klára Emilku hodně vychovávala podle svého. I když se mi to nelíbilo, snažila jsem se to respektovat. Vím, že to je její dítě. Nesnažila jsem se ani naznačit nějakou radu. Někdy jsem měla pocit, že je Klára na malou přísná. Hodně ji hlídala v jídle.

Netvrdím, že bych ji zahrnovala sladkostmi, ale měla jsem pocit, že tak malé dítě nemůžete krmit jen zrním. Klára se stala takovou tou biomatkou, jak se dnes říká. Emilka třeba i k svátku, narozeninám nebo za odměnu nedostávala sladké, ale spíš ovoce. A samozřejmě jí bylo líto, že její kamarádi mají něco jiného.

Stala se velká tragédie

Dokud byl v rodině Erik, přece jen bylo pojítko mezi ním, Emilkou a i Klárou. Jenže pak se stala ta strašná tragédie. Erik měl autonehodu, při níž přišel o život. Byla to obrovská rána pro nás pro všechny.

O to horší bylo, jak jsem silně cítila, že se mi Klára s jedinou vnučkou vzdalují. Snacha to sváděla na to, že potřebuje čas. Že chce být sama a nechce si Erika připomínat, protože to moc bolí. Já to samozřejmě chápu. Vím, že láska je silná.

Když ztratíte oporu. A vidíte, že vaše dítko je smutné. Jenže už je to několik let. A já vnučku prakticky nevídám. Poštěstí se mi to o narozeninách, svátcích nebo o Vánocích.

Už má jiného

Klára se už z nejhoršího vyhrabala. Vím to i proto, že už si našla nového partnera, Emilka mu dokonce říká „tati“. Jednou jsme se o tom bavily a já nadnesla, aby ale nezapomněla na tatínka Erika, který tu už není. To byl oheň na střeše!

Klára se mohla zbláznit, že vnučce takhle ovlivňuji myšlení. Jenže já neřekla nic špatného. Tehdy jsem se Kláry zeptala, jestli snad už na Erika zapomněla.

Raději se moc nevídáme

Velmi jsme se pohádaly a naše kontakty ještě prořídly. Vím, že nic nenadělám s tím, abych víc vídala vnučku. Je to Klářino dítě. Ale zároveň jde o potomka mého syna.

Jediná krev mé rodiny. Já zůstala sama, mám někde jen ji. Snad až bude Emilka dospělejší, bude mít ke mně lepší vztah. Doufám v to.

Jana T. (67), Most

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více