Nejistota ve vztahu člověka neuvěřitelně ničí. Když jste ale beznadějně zamilovaní, snadno uvěříte lžím, protože je vlastně slyšet chcete.
Pavel mi zase nebere telefon. Určitě je s ní. Se Zuzankou. Se svou exmanželkou. Nechápu to, protože pak zase přijde a bude mi tvrdit, že mě hrozně miluje, jen mě jedinou. A prý navždy. Takové lži! Konečně! Zvedl telefon.
Prý měl poradu v práci a jede hned domů. Možná to tak bylo, ale možná také promiloval celé odpoledne s ní. Už mu prostě nevěřím a nevím, co s tím.
Mužský, jak má být
S Pavlem jsme se seznámili před rokem. Byl mužem mého života. Nejsem už nejmladší, táhlo mi na 50, a proto jsem si velmi vážila toho, že jsem narazila na volného, báječného chlapa. Zdálo se, že má všechny vlastnosti, které jsem si přála.
Byl laskavý, ohleduplný, pracovitý. Připadalo mi to jako zázrak. Mělo to jen jeden malý háček. Byl rozvedený. Před třemi lety se prý se Zuzanou definitivně rozešli a jeho syn už byl dost velký. Takže se občas všichni tři scházeli, když měli chuť.
Vysvětlil mi, že se s manželkou rozešli v dobrém a zůstali přáteli. Ubezpečoval mě, že je volný jen pro mne. Ale nebyl.
Neřešila jsem to
Zpočátku mi na tom nepřišlo nic neobvyklého. Naopak jsem byla ráda, že nemusím poslouchat ošklivé řeči o bývalce. Pohodový rozvod jsem považovala za projev slušnosti a charakteru. Bohužel jsem uvěřila, když mi tvrdil, že se s ní definitivně rozešel.
Když jsme se seznámili, několikrát jsem se ho ptala, jestli tu minulou kapitolu svého života už opravdu uzavřel, a on řekl, že ano. A tak jsme spolu začali bydlet a já jsem věřila, že je to láska. Byla jsem prostě docela obyčejně šťastná.
Odjel za ní
Před Štědrým dnem odjel na setkání se synem. Měl se večer vrátit. Nepřijel. Zavolal mi, že se se synem ještě stavil u Zuzany a že přijede druhý den ráno. Nepřijel. Byl Štědrý den a já měla vše na večer nachystáno včetně několika dárků pro Pavla.
Znovu ale zavolal až pozdě odpoledne s tím, že se se Zuzankou dali opět dohromady, abych prý se na něj nezlobila. Prý se rozhodli dát jejich vztahu ještě jednu šanci. Celé svátky jsem prořvala.
Chce se vrátit
Prvního ledna zazvonil telefon. Volal Pavel. Prý udělal strašlivou chybu. S ní už být nechce. Zjistil, že mě miluje a chce být jen se mnou, a abych mu odpustila. Nevím, co mám dělat. Bojím se, že když mě takhle jednou zradil, už se mu nedá věřit.
Mám mu dát ještě jednu šanci? Dostal ji.
Bojím se samoty
Pavel se tedy vrátil. Ale od té doby už jen trnu strachy, kdy se zase odstěhuje k bývalce. Nebo třeba odejde vůbec k nějaké jiné ženě. Ten strach, že přijdu o mužského, do kterého jsem přesto přese všechno stále hrozně zamilovaná, mě naprosto svazuje.
Jsem ochotná všechno odpustit a tolerovat, jen když se zase vrátí. Dcera mi vyčetla, že jsem na tom „chlapovi“, jak ho nazývá, závislá. Asi má pravdu, ale já se hrozně bojím samoty.
Nedovedu si představit, že tady doma budu sedět sama a vzpomínat na to, jaké to bylo s Pavlem kdysi krásné.
Veronika N. (50), Náchod