Jsem na muže velmi pyšná, ale také se zlobím, že se do toho zapletl. Stačilo málo a mohla jsem být vdova.
Majitel obchodu s potravinami u nás na rohu ulice nás oba moc dobře zná. Pravidelně tam nakupuje buď manžel, nebo já. Nyní před námi stojí a v ruce drží obálku. Přišel Rudolfovi, mému muži, poděkovat za jeho statečnost. Díky ní v obchodě nepřišel ani o korunu a všichni to přežili.
Měl rád pořádek a jasná pravidla
Rudolf si vždy potrpěl na pořádek a celkově na řád. Všichni jsme v rodině prostě museli dodržovat pravidla, předpisy, zákony a ještě mít vše uklizeno a na svém místě.
Sice nás to všechny štvalo, ale na druhou stranu jsme vlastně Rudolfovu touhu po tom, dělat vše správně a jak se má, obdivovali. I děti.
Ty už z domu však dávno odešly a my s manželem už šli do důchodu. Přes všechnu svou touhu po spravedlnosti byl ale muž celý život mírný jako beránek a také tak trochu moc opatrný. Jeho čin proto všechny dost překvapil.
Ve správný čas na místě
Do večerky jsme si ten den šli koupit něco na zub k televizi. Stáli jsme u jednoho regálu, když do prodejny vběhla nějaká postava s kuklou na hlavě. Nás si nevšimla a rovnou namířila pistoli na mladou prodavačku. Úplně jsem zkameněla hrůzou. Manžel ale na nic nečekal a skočil zezadu na chlápka.
Moment překvapení zafungoval a Rudolf lupiče srazil pěstí k zemi. Kdysi zamlada cvičil řadu let karate. A to se nezapomíná. Zloděj však ještě stačil vystřelit a zasáhl manžela do nohy. Policie, která rychle dorazila, se postarala o násilníka.
Sanitka o šokovanou prodavačku, dceru majitele. A také o mého muže, kterému střela rozdrtila koleno.
Byl schopen naprosto všeho
Rudolf od té doby silně kulhá a čeká na endoprotézu kolenního kloubu. Ale dopadlo to ještě dobře. Ten zločinec byl známá firma, schopný všeho. Mohl tedy klidně zastřelit prodavačku i nás oba. Přesto manžel peníze od majitele obchodu nepřijal.
Prý by to nebylo správné. Udělal jen to, co musel.
Petra J. (63), Znojmo