Domů     Dcera to naštěstí nevzdala
Dcera to naštěstí nevzdala

Bylo to dlouholeté trápení, ale vyplatilo se vydržet. Dnes jsme s dcerou obě nejšťastnější ženské na světě. Ale cesta ke štěstí byla velmi trnitá.

Už vstávám tuto noc potřetí. Hanička má asi prdíky a Adélce se klube první zoubek. Obě moje vnučky jsou už druhý den dost nerudné, ale já jim to moc ráda odpustím. Dlouho jsem se na podobné starosti chystala až už jsem se bála, že se toho nikdy nedočkám.

Něco se někde zanedbalo

Moje dcera Helenka bývala velmi zdravé a odolné děvčátku. V deváté třídě ale odjela na vodácký tábor. Nebylo tehdy zrovna nejlepší počasí, ale vodáci samozřejmě i v chladu a dešti sjížděli vodu dál a dál.

Helenka přijela domů dost zničená, ale tvrdila, že jí nic není. Chtěla na tábor jet příští rok zase, a tak mi nic neřekla. Teprve časem se ukázalo, že tehdy na táboře Helenka přechodila zánět vaječníku a močového měchýře.

Časem se na vše zapomnělo

Helenka šla na gymnázium a plánovala, že půjde na vysokou školu. Věděla jsem, že má nějakého chlapce, ale moc se mi v té době nesvěřovala. Byl to klasický vzdor dospívající ženy vůči matce.

Přestože jsme si byly vždy velmi blízké, najednou jsme se od sebe vzdálily na hony daleko. Dcera se mi přestala svěřovat. Dodnes nedokážu určit, zda to byla moje největší chyba. To, že jsem nepátrala po tom, co moje dcera dělá a jak se jí daří. Její zamlklost jsem prostě přičítala pubertě.

Vše se zlepšilo

Když se Helenka dostala na vysokou školu, vše se zlepšilo. Dcera měla dobrou náladu a naše vztahy se pomalu dostávaly do starých dobrých kolejí. Tehdy také poprvé přivedla domů svého přítele Edu. Také ještě studoval, i když byl o dva roky starší.

Jejich vztah se zdál velmi vážný. Chodili spolu celou vysokou. Když konečně i Helenka odpromovala, rozhodli se, že se vezmou. Byli jsme s manželem moc šťastní. Zdálo se nám, že naší dceři ke štěstí už nic nechybí. Měla milovaného muže, vysněnou práci a čekala miminko.

Jeden potrat za druhým

Bohužel jsme se všichni moc ošklivě zmýlili. Moji dceru nečekalo velké štěstí, aler několik let naprostého zoufalství a beznaděje. Už byla ve třetím měsíci, když mi jednoho dne volala kolem poledne do práce.

Plakala do telefonu tak usedavě, že jsem pomalu ani zprvu nechápala, co se jí vůbec děje. Až po chvíli jsem pochopila, že je v nemocnici a že o miminko přišla. Všichni jsme se jí snažili utěšit, že to se někdy stává a že má ještě dost času na miminko.

Nic se nezměnilo

Bohužel stejně dopadlo Helenčino druhé i třetí těhotenství. Helena se propadla do velkých depresí. A čím větší byla její beznaděj, tím menší byla šance, že znovu otěhotní. Už totiž o ničem jiném nemluvila. Stále jen hlídala, plodné a neplodné dny, teplotu.

Utíkala před kočárky s dětmi svých kamarádek a ani s námi se nedokázala bavit normálně. Není proto divu, že Eda nakonec nevydržel. Helenu totiž ovládala zloba a začala obviňovat své okolí z toho, co jí potkalo. Kopala kolem sebe hlava nehlava. Eda odešel a podal žádost o rozvod.

Konečně se vzpamatovala

Byla to pro Helenu sice velmi krutá rána, ale vlastně jí to velmi pomohlo. Pomalu, ale jistě začala chápat, že za její problémy nikdo kolem ní nemůže. Ani ona sama.

I když teprve teď, kdy Helena zase začala být trochu otevřenější, se mi svěřila, že tenkrát na gymnáziu šla na potrat. Čekala dítě s klukem ze třídy. Oba byli mladí a chtěli studovat. Vše si vyřídila tajně a mně o tom vůbec nic neřekla.

Uvědomila jsem si, že bych ji asi i já přemlouvala k potratu. Tajně, někde v hloubi duše jsem nyní vlastně byla ráda, že jsem to vůbec nemusela řešit. Možná by mě teď dcera obvinila.

Nový partner, starý problémy

Díky tomu, že se Helenka zklidnila, objevil se brzy vedle ní nový, sympatický přítel. Radila jsem jí hned na začátku, ať mu vše o svých potížích s těhotenstvím rovnou řekne, že není nač čekat. Ona ale měla svoji hlavu.

S Mirkem se sestěhovali a čekali na miminko. Marně. Nakonec jsem přemluvila Helenku, aby Mirkovi řekla, jak se věci mají. Byl rozumný a i když děti chtěl, tvrdil, že dokáže být trpělivý. Pokusí se o umělé oplodnění a když to nepůjde, mohli by prý zkusit adopci.

Řada pokusů, konečně úspěch

Helenka začala spolu s Mirkem lítat po doktorech. Zase to šlo stylem pokus, omyl. S manželem jsme se kvůli dceři velmi trápili. On pak prodělal silný srdeční infarkt. Přes veškerou snahu lékařů, týden po operaci zemřel.

Byla jsem najednou sama a začala jsem si uvědomovat, že bez vnoučat od mé jediné dcery, už pro mě bude život k nepřežití. Samota, beznaděj a bezmoc, že se nemám o koho starat.

Radost i bolest

Konečně mi cinknul telefon. Přišla mi stručná, zato velice jasná a radostná zpráva. „Povedlo se.“ Moje dcera byla po umělém oplodnění těhotná. Po třech letech, co spolu žili, se mohli s Mirkem těšit na miminko a na rodinu. A já spolu s nimi.

Už jsme měli nakoupenou celou výbavičku. Měl to být kluk, jako buk. Helenka byla v osmém měsíci, když jeli nakupovat postýlku a kočárek. Při odjezdu z parkoviště obchodního centra nedal Mirek přednost autu na hlavní silnici.

Nebyla to žádná fatální nehoda, ale přesto malý Honzík, tak jsme chtěli vnoučka pojmenovat, nepřežil.

Konečně jsou doma

Opět následoval rozchod. Jenže tentokrát se dcera nezhroutila. Sebrala v sobě poslední sílu a odvahu a šla do všeho znovu. Tentokrát byl ale otec neznámý. Chtěla také dvě uměle oplodněná vajíčka. Díky tomu se nám konečně narodila dvojčátka Hanička a Adélka.

Přišly na svět trochu předčasně, ale jsou zdravé a krásné. Zbyly jsme na ně s dcerou samy dvě. Ale vůbec nám to nevadí. Máme společný smysl našeho dalšího života. A to je podstatné.

Alžběta K. (67), Mladá Boleslav

reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,