Byl to krásný šperk a já z něho byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem je proto darovat nepřítelkyni.

Kolem toho starožitnictví jsem chodila často, ale nikdy jsem u vitríny dlouho nestála. Jen občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného, aby si moje oko užilo. Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak ohromily. Zírala jsem na ně snad deset minut a zasnila se.

Myšlenky se mi zatoulaly

Najednou jsem se viděla v nádherném sále na plese, jak se točím v jednom kole a muži mě obletují. Byla jsem hvězdou večera. Ze zasnění, nebo dokonce transu mě vytrhl kolemjdoucí, který se mě zeptal, kde je lékárna.

Zmateně jsem mu odpověděla, chytla tašku s nákupem a běžela domů. Jenže druhý den jsem tam stála zase. A takhle se to opakovalo každý den.

Narozeniny

Blížily se moje narozeniny a já si přála jen to jedno – ať se všichni složí na ten šperk. A moje přání se vskutku vyplnilo. Když po oslavě všichni odešli, já jsem stále seděla v kuchyni a zírala na tu krásu.

Za dva dny jsme měli jít s manželem na firemní večírek a já se těšila, jak si je vezmu. Prvně. Manžel byl nadšený, když mě to odpoledne uviděl – oblečenou ve společenských šatech, učesanou a nalíčenou.

Říkal, že mi to náramně sluší, obdivně na mě zíral a mě to samozřejmě těšilo. Ten večer mi to nejspíš opravdu slušelo. Muži se kolem mě točili jako uhranutí a já, vždycky taková tichá a skromná, jsem se s nimi náramně vybavovala, a dokonce flirtovala.

Nepoznávala jsem se. Manžel mě taky nepoznával. Jako bych byla jiný člověk. Nakonec se kvůli mně dva jeho kolegové poprali a my odjížděli předčasně taxíkem domů.

Nepoznávala jsem sama sebe

Náušnice jsem uložila na své místo a vzala si je po dvou týdnech do divadla. A opět ta změna. Muži se kolem mě točili a já si to užívala. Jako nějaká mrcha. Opět došlo ke konfliktu a já tentokráte rvačce dokonce tleskala a ještě přidávala polínka.

Manžel se mnou poté nemluvil dva dny. Když se toto opakovalo, a dokonce ještě přiostřilo, do třetice na maturitním plese naší dcery, začala jsem tušit, že s těmi náušnicemi není něco v pořádku.

Využili jsme jejich moc

Už jsem si je nikdy nevzala, ale darovali jsme je s manželem švagrové, kterou jsme neměli příliš v lásce. A stalo se přesně to, v co jsme doufali. Jejich manželství se řítilo rychle do propasti, až se s ní manželův bratr nakonec rozvedl. Našel si časem mnohem lepší ženu, která do naší rodiny zapadla.

Milena J. (64), České Budějovice