Měli jsme tehdy za sebou s kolegy perný den a už jsme se těšili domů. Vtom mi ale zazvonil telefon, hlas na druhém konci nás varoval před nehodou.

K práci v naší firmě patří i tradiční výroční porady na druhé straně republiky. A protože se firmě daří, do jednoho auta se naše pražská výprava tentokrát nevešla.

Do dalekého Zlína jsme proto jeli ve dvou skupinách. Porada ve Zlíně ubíhala rychle, slyšeli jsme jen samá pozitiva, a tak jsme den zakončili společnou slavnostní večeří.

Coby vzorní otcové a matky rodin jsme s díky odmítli možnost přespání v hotelu a před desátou hodinou večerní jsme už seděli v autech připraveni na cestu zpět.

Nechvalně známá dálnice D1 byla v nočních hodinách už vcelku dobře průjezdná, a tak jsme doufali, že bychom kolem jedné ráno mohli dorazit do Prahy.

Něco se stane

První kilometry utekly jako voda, jelo se dobře a rychle. Žádný velký provoz, dobrá viditelnost, suchá vozovka. Někde před odbočkou na Jihlavu mi najednou zazvonil mobil. Co mi teď může chtít kamarádka Eva?

Přece ví, že za chvíli budu doma, posílala jsem jí SMS, ještě než jsme vyjeli. Že by bylo něco s dětmi, které mi ten večer hlídala? Ten telefon jsem musela zvednout! Na druhé straně mobilu se ozvalo: „Stáňo, nezlob se, že volám, vím, že jste na cestě.

Nechcete se na chvíli zastavit na kafe v motorestu? Já měla před chvílí divné tušení, že se vám něco strašného stane. Tak ti radši volám.“ A začala mi vyprávět, jak uspala mé děti, a pak si hrála na vědmu, jak to občas dělává. Zapálila si svíčku a zírala do tmavé koule, co mi přivezl kamarád z cest.

Naléhavý hlas

Jinou jsem doma neměla. Pak už byla unavená, a na chvíli zavřela oči. V polospánku náhle zaslechla hlas, který křičel: „Rychle jim volej, nebo zemřou!“ Lekla se tak, že vyskočila ze židle, a chytla telefon. Volala mi hned.

Na tajemno jsem sice nevěřila, ale Eva zněla tak naléhavě, že jsem přiměla řidiče, aby zastavil u nejbližšího motorestu. Pro jistotu jsem zavolala druhému autu. Smáli se, že jsem pověrčivá, a jeli dál.

My jsme si zatím v motorestu dali kávu a palačinku a po necelé hodině jsme vyrazili znovu na cestu. Po pár kilometrech nás policisté odklonili na objížďku.

Na dálnici prý totiž došlo k ošklivé hromadné nehodě. Kdyby nás nezastavila kamarádka, ocitli bychom se v ní taky a jako kolegové v druhém autě bychom skončili v nemocnici.

Stáňa (61), Praha