Maminka trvala na tom, abych si na svatbu oblékla rodinné svatební šaty. Jejímu přání jsem vyhověla. V den svatby se pak stalo něco nečekaného.
S Markem jsem chodila tři roky, když mě požádal o ruku. Byla jsem štěstím bez sebe a už se nemohla dočkat svatby. Když jsem to oznámila mamince, řekla mi, že mi na tuto velkou událost schovává své svatební šaty, které prý v naší rodině kolují už desítky let. Nadšená jsem nebyla, protože nebyly zrovna v módě, ale maminka mi prozradila, že šaty mají moc, která mi pomůže se v daný okamžik správně rozhodnout.
Byla podezíravá
Marka jsem znala přes tři roky. Byl to hodný kluk, ale mé matce se na něm něco nezdálo. Sama nebyla schopná to přesně pojmenovat. Mně se zdál dokonalý, a tak, když mě požádal o ruku, neváhala jsem říct ano. Chtěli jsme dodržet ono známé do roka a do dne, a tak pomalu začaly přípravy. Matka, i přesto, že mi ho neschvalovala, mi pomáhala, s čím mohla. Samozřejmě mi nezapomněla přinést i své svatební šaty. Tajně jsem doufala, že na to nedojde. Nebyly ošklivé, jen se nehodily do této doby.
Hádky se stupňovaly
Během příprav na svatbu jsme se začali s Markem trochu víc hádat, ale přikládala jsem to předsvatební nervozitě, která u nás panovala. Marek trávil méně času doma, ale myslela jsem si, že už ho nebaví poslouchat mě a moji matku, jak řešíme velikost dortu nebo druh květin na svatbu.
Šaty mě sevřely
V den svatby šlo všechno skoro podle plánů, jen svědek se trochu opozdil. Cestou k oltáři jsem cítila zvláštní mrazení, ale jak říkám, která nevěsta by v tento den nebyla nervózní. Když oddávající došel k pasáži, v níž se ptá ženicha, jestli si bere zde přítomnou za ženu, Marek řekl ano. Když stejnou otázku položil mně, najednou jako by mě šaty zcela stáhly, byly totiž korzetové, a i když jsem chtěla říct ano, vypadlo ze mě: „Ne, protože mě podvádíš.“
Bylo po svatbě
Reakce Marka mě šokovala. Nezapíral, jen se zeptal, jak jsem na to přišla. Všichni svatebčané si okamžitě začali šuškat. Rozbrečela jsem a utekla pryč. Našla mě až po hodině matka. Místo, aby se zeptala, co to vyvádím, tak mi jen řekla: ,,Vidíš drahá, šaty tě vytáhly z celoživotního neštěstí.“
Otevřela jsem oči
Nebylo lehké smířit se s tím, že mě Marek takovou dobu obelhával, ale dnes, s odstupem mnoha let, jsem velmi ráda, že matka trvala na svém a šaty mi skoro vnutila. Ona sama si myslí, že díky nim našla toho pravého, mého tatínka. Co se Marka týče, jeho kamarád mi po čase prozradil, že si mě chtěl vzít kvůli penězům, ale jinak měl skoro celou dobu našeho vztahu poměr.
Iveta R. (47), Náchod
