Ta stará zřícenina nad řekou mě fascinovala. Ráda jsem chodila na procházky kolem lesa pod ní a cestičkou do kopce až na hrad.
Bylo mi tehdy patnáct a bydlela jsem u svých rodičů v Klášterci nad Ohří nedaleko zámeckého parku. Při výletech jsem vídala zříceninu starého hradu Šumburk.
Podle starých legend se v rozvalinách scházely čarodějnice z celého okolí a pořádaly v těchto místech své reje. Ráda jsem se jako mladá dívka dívala na tu rozsáhlou zeleň lesů kolem zříceniny, která se zdála tajemná.
Ve snu jsem kráčela k rozcestí pod hradem, do míst, kde je les, když tu jsem v zalesněném kopci uviděla otvor. Jako kdyby se otevřela nějaká podzemní chodba. Nemohla jsem odolat zvědavosti. Když jsem do ní nahlédla, spatřila jsem v dálce před sebou světlo.
Vydala jsem se za ním a na konci zůstala v úžasu stát. Přede mnou se rozprostíralo nádherné údolí a v něm desítky chaloupek, střechy mechové, zahrádky malebné, písčité cestičky. Rozběhla jsem se po louce.
Pohádkové bytosti
Lidé, co tam žili, byli malí, jako nějací skřítkové, usměvaví a moc milí. Zvali mě dál a chtěli, abych jim vyprávěla o tom, jak se žije u nás nahoře. Bylo mi mezi nimi tak dobře, že se mi nechtělo odejít.
Když nadešel čas, vyprovodili mě až na samotný okraj podzemní chodby. Vylezla jsem na rozcestí a dívala se dolů k městu. Najednou jsem cítila těžký vzduch, který zapáchal. Měla jsem chuť se vrátit do nádherné a čisté podzemní říše.
Když jsem se ale ohlédla, nebylo po vstupu do podzemí ani památky. Ten zvláštní sen ve mně žil dlouhá léta.
Vnučky sen
Ten víkend byla vnučka u mě. Bylo jí čerstvě patnáct let, jako tehdy mně. V sobotu ráno chodila po mém bytě jako ve snách. Říkala jsem si, co se jí asi stalo, našlapovala jsem kolem ní a přemýšlela, jak se jí zeptat. Až mi začala při odpoledním čaji vyprávět.
Líčila mi zvláštní sen, který se jí zdál. V tom snu se viděla, jak spí u mě v pokojíku pro hosty. Sen byl tak živý, že slyšela mě, jak chrápu v obýváku u puštěné televize. Slyšela dokonce program, který v ní šel – slovo od slova.
Najednou se před ní objevil malý skřítek. Vzal vnučku za ruku a řekl: „Pojď, něco ti ukážu!“ Běželi spolu do kopce a pak pěšinou k temnému otvoru v kopci. Když jím prošli, objevila se před nimi kouzelná krajina s malebnými domky a úžasnými drobnými bytostmi.
Radostně ji vítaly, vyptávaly se na život „tam nahoře“ a nakonec vnučku vyprovodily zpět k východu. Když se s ní loučily, kladly jí na srdce, ať mě nezapomene pozdravovat.
Tajemství
Byl to tak silný dojem, že se ze svého snu vnučka probudila. Byl to pro ni takový zážitek, že mi musela svůj sen vylíčit – včetně vzkazu, který mi navždy vzal klid. Nikdy jsem totiž nikomu o svém snu nevyprávěla.
Jitka T. (69), západní Čechy
