Domů     Všichni jsme se podezírali
Všichni jsme se podezírali

Svoje blízké jsem velmi milovala, ale poté, co se mi ztratily zlaté šperky, jsem je všechny začala podezírat z krádeže.

Bydlení na vesnici v malém domku se zahrádkou s sebou neslo mnoho radostí. Tou největší ale byla naše pětiletá vnučka Adélka, která nás mohla chodit denně navštěvovat, protože bydlela s rodiči hned přes ulici.

Byla to taková malá treperenda, a rozumu už měla jako velká. Měla jsem ji moc ráda a vždycky jsem se těšila, co mi poví. „A babičko, jestlipak víš, proč se zeměkoule otepluje?

A babičko, už jsi slyšela, že jsou zvířata chytřejší než lidé?“ kladla mi často nejrůznější otázky, nad kterými zůstával rozum stát. Že ji i můj manžel neskutečně zbožňoval, asi nemusím nikoho přesvědčovat. Jednou mě ale Adélka našla ve špatné náladě.

Ztratily se mi totiž moje zlaté šperky. Chodila jsem ještě vypomáhat do místní samoobsluhy, nějaká ta koruna k důchodu se vždycky hodila. Po příchodu z práce jsem si uvařila jako vždy kávu a chystala se přečíst nějaký hezký časopis. V tom mě napadlo, že si vyměním náušnice za jiné.

Všichni se mi zdáli podezřelí

Dělala jsem to často, musela jsem přece všechno svoje zlato spravedlivě střídat. Měla jsem k těm kouskům citový vztah. Něco jsem dostala od manžela, k narozeninám a výročí svatby. Jedny náušnice mi darovala dcera k šedesátinám a zlatý řetízek syn.

Koupil mi ho za peníze z první výplaty. Prostě, ke každému šperku jsem měla nějakou hezkou vzpomínku a vždycky, když jsem ho nosila, bylo to jako pohlazení po duši od mých nejbližších. Teď jsem koukala na prázdné dno šperkovnice a nevěřila svým očím.

Někdo mě okradl! „Že bych nechala tu skříňku otevřenou? Nebo že by zloděj jen popadnul šperky a utekl? A proč neukradnul i něco jiného?“ ptala jsem se sama sebe a hned mě napadaly možné odpovědi: „Třeba to byl někdo z rodiny.“

Zeť se choval v poslední době nějak divně, nehraje on na automatech? Nebo manžel, neprohrál to s chlapy v kartách? A co ta nová listonoška. Taková milá ženská. Co když je to podvodnice!“ Umínila jsem si, že budu všechny důkladně sledovat.

Hrála jsem si na detektiva

Večer, když manžel důvěřivě usednul k řízku s bramborou kaší, začal výslech. „Tondo, kde jsi byl předevčírem? Nehrál jsi zase karty?“ ptala jsem se jakoby nic a číhala na odpověď. Trochu se zakuckal a stal se mým prvním podezřelým.

Hned další den jsem zaútočila na listonošku. „Vůbec jsem u vás nebyla!“ tvrdila, ale trochu se začervenala. Nebo se mi to jen zdálo? Nemohla jsem uvěřit, že by pachatelem byl někdo z těch dvou. Na řadě byl zeť.

Hodný chlap, moc hezky se staral o rodinu, ale člověk nikdy neví. Zeptala jsem se ho rovnou, zda si něco u mě nepůjčil. Dělal, že nerozumí, na co se ptám, ale dceru můj dotaz rozčílil: „No mami, snad nemyslíš, že jsme ti něco ukradli? To bych se tedy naštvala!“

Hned jsem si jí omluvila, ale zloděje jsem neodhalila. Pořád jsem na to musela myslet. Nakonec jsem všechny svoje blízké pozvala na nedělní oběd. Chtěla jsem po vzoru všech slavných detektivů případ vyřešit, tak říkajíc, od stolu.

Zbývala už jen straka

Hned po polévce jsem na všechny udeřila: „ Tak kdo by potřeboval půjčit nějaké peníze. Byla bych ochotná vyměnit šperky za hotovost a na všechno zapomenout. Vždyť chybu může udělat každý!“ Koukali na mě, jako bych se zbláznila.

„A seš si jistá, že v té šperkovnici opravdu byly“ ptala se dcera a můj manžel, ten dobrák se přidal: „ Nebolí tě poslední dobou hlava?“

Chtěli prostě ze mě udělat blázna. Měla jsem co dělat, abych se nenaštvala. Ale každé vyšetřování má svůj řád. Znovu jsem udeřila až po moučníku, ale všichni mlčeli jako hrob. Byla jsem ráda, že moje milovaná vnučka tohle nemusela vidět ani slyšet.

Byla totiž tou dobou na nějakém ozdravném pobytu se školkou. Luštění záhadného zmizení šperků uvízlo na mrtvém bodě. Ještě že se mi vrátila Adélka. Jednou jsem koukala na vysoký strom, rostoucí hned naproti mému oknu. A v tom mě to napadlo! Straka!

To bude ta moje zlodějka! Hned jsem si půjčila od souseda vysouvací žebřík a vypravila se zkontrolovat hnízdo. Ale prohlídka stračího obydlí nic nového nepřinesla.

Šperky dostal méďa

Zklamaně jsem lezla po žebříku dolů, když mě vylekala vnučka. „Babičko, co jsi na tom žebříku dělala? Přece jsi nechtěla sklízet ovoce, všechno je ještě nezralé!“ kroutila nad mojí hloupostí hlavinkou a mně to nedalo:

„Hledala jsem, Adélko, svoje prstýnky, náušnice a taky řetízek. Někdo mi to všechno ukradl a já jsem kvůli tomu moc a moc smutná!“ Adélka na mě chvíli koukala, potom mě vzala za ruku a odvedla k mému domu. Měla tady zaparkovaný svůj kočárek.

V něm medvěda, kterého vozila místo panenky, protože přece zvířátka jsou chytřejší, než lidé. Vzala medvěda z kočárku a podala mi ho. „Babičko, já chtěla, aby to medvídkovi slušelo jako tobě. Tak jsem mu ty tvoje šperky půjčila.

Neměl v uších dírky na náušnice, ale to jsem taky vyřešila. Ani ho to píchnutí nebolelo. Ale že mu to teď sekne, viď?“ ptala se bezelstně a já musela přiznat, že plyšák, ověšený mým zlatem, je vážně štramák. Většího svět neviděl!

Všechny jsem pozvala znovu na nedělní oběd a omluvila se. Odpustili mi a já jim slíbila, že už nikdy nebudu nikoho podezírat!

Božena N. (65), České Budějovice

Předchozí článek
reklama
Související články
26.5.2024
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p
25.5.2024
Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila
22.5.2024
Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T
20.5.2024
Dnes se se soukromými vysokými školami roztrhl pytel. Získat titul už není tak obtížné jako kdysi, kdy vysokou studovali opravdu jen ti nejnadanější. Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme někoho na zástup. Jednou přišel vedoucí provozu s tím, že sehnal mladou a nadějnou zaměstnankyni. Dost nás to překvapilo, protože do personálních věcí se nikdy nepletl. „Je mladá, ještě
20.5.2024
Důvěřovala jsem mu a o jeho slovech nikdy nepochybovala. Nedůvěra se mě zmocnila až poté, co mi nalila jed do žil moje nejlepší kamarádka. O nějaké nevěře jsem vůbec nikdy nepřemýšlela. Ani o svojí, natož o manželově. Nebyl sebemenší důvod. Byl to takový můj méďa do nepohody. Moc krásy nepobral, ale o to víc jsem ho měla ráda. Byl takový retro Pěkně vypasené bříško, pleš začesaná trochou
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Rezidence pro jedenáct veteránů
rezidenceonline.cz
Rezidence pro jedenáct veteránů
Dům postavený v šedesátých letech minulého století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dočkal se i velkorysého rozšíření. Nyní tahle moderní a elegantní rezidence, nacházející se v regionu Eastern Townships v kanadském Quebecu, nabízí komfort svým obyvatelům i reprezentativní prostor unikátní sbírce. Prvním záměrem majitelů, vášnivých sběratelů, bylo upravit stárnoucí nemovitost tak, aby v ní mohli parkovat
Povaha člověka podle barvy aury
nejsemsama.cz
Povaha člověka podle barvy aury
Podle aury jednoduše poznáte, zda je člověk uvnitř dobrý, nebo skrývá lži a tajemství! Stačí, když se zaměříte na to, co kolem dotyčného, kterého se snažíte přečíst, vidíte. Zvládne to i úplný laik. Aura se skládá ze sedmi vrstev: éterického těla, emocionálního, mentálního, astrálního, éterického negativního, karmického a andělského. Její barva vám o člověku řekne takřka všechno.
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
enigmaplus.cz
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
Ačkoliv titul nejslavnějšího jezerního monstra si pro sebe zabrala lochneska ze skotského jezera Loch Ness, v Kanadě k tomu rozhodně také mají co říci. V tamní provincii Britská Kolumbie se totiž nach
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
nasehvezdy.cz
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
Má snad Hollywood většího hřebce, než je Leonardo DiCaprio (49)? Ten všechny své partnerky obvykle opouští poté, co krásky dovrší 25 let, protože starší ženu vedle sebe nesnese. Že by to s jeho stáv
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
epochanacestach.cz
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
Karlovarský kraj, to nejsou jen světoznámé lázně na seznamu UNESCO. Jeho ráz utváří i bujná příroda, tajuplné podzemí a dechberoucí kulturní památky. Vydejte se s námi do historických měst, odkud můžete podnikat výlety za poznáním dalších magických míst. Cheb – po stopách středověkých kupců Ve městě Cheb najdete nevídanou koncentraci památek. Prohlédnete si unikátní komplex hrázděných
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
historyplus.cz
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
V tratolišti krve leží na „tenisovém dvorci“ v centru Říma 28. května 1606 bezvládné tělo. Patří mladému hejskovi Ranucciu Tomassonimu. O život ho na neobvyklém místě připravil známý malíř. Je pravda, že se umělec pokusil Tomassoniho před smrtí i vykastrovat? Potemnělé vězení v Andělském hradě v srdci Říma má nového „nájemníka“. Je jím Benvenuto Cellini, zřejmě nejzkaženější umělec
Stařenka rozřezala a spálila manžela
epochaplus.cz
Stařenka rozřezala a spálila manžela
Před justiční budovu přiveze taxík jakousi ženu. Když vystoupí, z obličeje jí mnoho vidět není. Na hlavě má šátek a tvář zakrytou rouškou. Co lze ale spatřit dobře, jsou potíže, které jí působí chůze. Z auta se dostane za pomoci příslušníků justiční stráže. To bude jistě oběť! Anebo ne? Na Českolipsku v severních Čechách mají
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
skutecnepribehy.cz
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
21stoleti.cz
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
Podle nové studie nástroj umělé inteligence nejvíce pomohl s kreativními úkoly. Naopak při analytičtější práci zaznamenal spoustu chyb. Když vloni na jaře začal profesor z Harvard Business School Kar