Tu ženskou viděl jen on sám. Spolu s ní přišlo vždy ruku v ruce neštěstí. Jen zázrakem unikal celý život smrti. Až tu divou ženu vyhnala naše malá vnučka.
Chodili jsme s Tomášem půl roku, známí nám půjčili srub v lese a my si tam užívali víkend. Scházely dvě hodiny do odjezdu domů, seděli jsme v romantickém objetí na terase a kochali se přírodou. Za chvíli budeme zase ve městě. Tomáš si mě náhle přitiskl k sobě, až to zabolelo. Překvapeně jsem se na něho podívala. Díval se upřeně do lesa. „Je tady!“ Napínala jsem zrak, ale neviděla nic. „Kdo?“ zeptala jsem se. „Ta ženská! U toho modřínu, dívá se na nás. Je celá v černém.“ Zírala jsem do lesa a připadala si jako blázen. Chvíli jsme se spolu dohadovali, až se zvedl a běžel pro foťák. Když se vrátil, tvrdil, že žena zmizela. Tomáš byl rozladěný. Autem jel pomalu a opatrně. Neustále se rozhlížel kolem, jako by se něčeho bál. A pak to najednou přišlo – z lesa vyběhla srna. Taktak jsme ji minuli, ale sjeli do příkopu. Tomáš se chytl za hlavu: „Já to věděl, že se něco stane! To je vždycky, když ji vidím!“ A začal mi vyprávět historku o ženě v černém. Kdykoliv ji spatří, stane se neštěstí.
Přicházela pravidelně
Na mého manžela Tomáše měla spadeno. Přicházela každé dva roky, viděl ji ale pouze on. Jakmile se chytl za hlavu a zaúpěl, už jsem věděla, že je poblíž. Držela si ale vždycky odstup. Kdo to byl? Chtěla mu ta žena škodit nebo ho naopak varovat? Na to jsme nedokázali odpovědět. Ve třiceti nebyla v jeho těle snad jediná kostička, kterou by neměl zlomenou. Byly to ale všechno jen drobnosti. Až jednou – byli jsme s dětmi na dovolené v Bulharsku – stála ta žena hned po ránu uprostřed naší ložnice , tak blízko se nikdy neodvážila. Manžel zalapal v posteli po dechu a celý se orosil potem. Zíral do prázdna a já dobře věděla, co vidí. „Tomáši, kde je?“ On ale jen koukal. Chytila jsem do ruky židli a mlátila jí do prázdna. Žena v černém se prý jen škodolibě usmála a odplula oknem ven. Ten den muž zůstal raději na pokoji. I přes to ale uklouzl v koupelně a naštípl si obratel. Zbytek dovolené strávil v nemocnici. Poté se žena dlouho neukázala. Celý dvanáct let, už jsme se radovali, že se jí manžel zbavil.
Zachránila dědečka
Stalo se to nedávno, já ještě pracovala, manžel už byl rok v důchodu. Na naší chaloupce mu bylo lépe, než ve městě, a já tam za ním o víkendech jezdila. Tehdy jsem si vzala sebou naši malou Adélku. Byla to taková veselá pětiletá holčička, náš andílek. To odpoledne jsme seděli na zahradě. Bylo horko a dusno. Tomáš se necítil dobře a pospával na lehátku. Já s Adélkou hrála pexeso. Najednou Adélka vyskočila ze židle a křikla: „Běž od dědečka pryč, ty zlá!“ A rozběhla se k lehátku, kde děda spal. Bylo mi divné, že ho ten křik neprobudil, zatřásla jsem jím, Tomáš ale nespal, byl v bezvědomí. Rychle jsem zavolala záchranku. Ta naštěstí přijela včas, aby dědu zachránili. Dostal ve spánku infarkt. Adélka pak vyprávěla, že viděla u dědečka ženu, která mu přes tvář přehodila černý závoj. Tak vnučka dědečka zachránila. Je tomu už šest let a žena se od té doby zatím neukázala.
Hana V. (58), Trutnovsko
