A to i za tu cenu, že byl ženatý a měl rodinu. Když se mu přestalo dařit, poslala jsem ho zpět k manželce a dětem. Můj život byl stereotypní nuda a šeď, v srdci jsem cítila spoustu nenaplněných ambicí. Přesně v okamžiku, kdy jsem se smiřovala s tím, že budu žít stejně jako všichni ostatní, se objevil Rudolf. Přijel do naší malé obce dokončit umělecký projekt. Když jsem ho uviděla, cítila se očaro

Je to takový rozverný svátek, člověk by si ale měl dávat pozor, aby jeho vtípek nedohnal druhého k sebevraždě. Jako mladá jsem Apríl zbožňovala, jak ale člověk stárne, tak na tento den občas zapomene. A slova druhých pak vezme vážně. Ten březen tehdy byl děsný měsíc. Nejenže mi neseděly v pokladně peníze, ale navíc jsem doma řešila manželskou krizi, a aby toho nebylo dost, moje maminka onemocněla

Chtěla jsem být v jejich očích dokonalou matkou. Dělala jsem vše pro to, abych zahladila stopy svého divokého mládí. Manžela jsem potkala ve třiceti letech, byl to vzdělaný člověk ze slušné rodiny. Kdyby znal mou minulost, neopřel by si o mě ani kolo. Bylo to krátce poté, co jsem utekla do Prahy a nikdo mě tu neznal. A tak jsem ze sebe udělala sirotka, jehož rodiče zemřeli při nehodě a vychovával

Nevěřila bych, k čemu mě doženou finanční problémy. Pod tíhou špatného svědomí se mi ale podařilo téměř nemožné. Vždycky jsem byla poctivý člověk. Nikdy by mně nepřišlo na mysl, že udělám něco, kvůli čemu mě bude trápit svědomí. Ale stalo se. Firmě, kde manžel pracoval, se přestalo dařit. Můj muž nikdy nezaměstnaný nebyl. Ze začátku se snažil, chodil na pracovní úřad, každé dopoledne trávil u poč

Kdyby se nestala ta aprílová příhoda, možná bych byla sama dodnes. Ale jsem šťastně vdaná a mám dceru. Tehdy jsem učila na gymnáziu a byla jsem to, čemu se říká stará panna. Připadala jsem si stará, dnes vím, že to žádné stáří nebylo, do čtyřicátých narozenin scházel rok. Byla jsem třídní učitelka třídy 4.B, byly to chytré děti, ale zároveň živé až příliš. Daly mi přezdívku Stará panna, dobře jse

Posmívala se mi. Kluci měli oči jen pro ni. Jenomže každý chvilku tahá pilku, milá sestřenko. Znáte někoho, kdo jezdíval na jarní prázdniny do Prahy? Takových moc není. Patřím mezi ně. Ano, to já jsem jezdívala na "jarňáky" do Prahy, byla to jedna z nemnoha příležitostí, jak se podívat do hlavního města. Věřte nebo ne, nejezdila jsem tam ráda. Tedy abych byla spravedlivá, teta se strejdou byli fa

Spal a spal a nebyl vůbec k probuzení. Myslela jsem si, že to je epidemie, která nás všechny zasáhla. Netušila jsem, že za tím stojí nebezpečí, které si vyžádá synovu smrt. Blížilo se jaro a venku se střídalo počasí. Jeden den jsme přišli domů z vycházky promáčení, druhý den jsme byli zpocení jako by už bylo léto. Já jsem vstávala první a připravila snídani. Chřipka nás pohlcovala jednoho po druh

S kamarádkou jsme si na procházce povídaly o vnoučatech a přípravách na vánoční svátky. Najednou si k nám přisedl muž. Kamarádka ho ale vůbec neviděla. S manželem jsme byli vždycky aktivní a vedli k takovému životu i děti. I v důchodu jsme se snažili chodit každý den na procházky. Pořídili jsme si pejska, aby nás nutil každý den vyrazit z domova. Byla to velká motivace vidět toho tvorečka, jak

Nejprve jsem se začala hádat s manželem a potom i s dospělými dětmi. Vnoučata nás přestala navštěvovat a doma to vypadalo jako ve válce. Každý den jsem zažívala to samé. Musela jsme připravit pro manžela snídani a potom se s ním dohadovat, co bude k obědu. Nic mu nebylo po chuti! Jednou bylo maso tučné, potom zase suché. Šišky s mákem mazlavé a rýže rozvařená. Ani můj zevnějšek mu nebyl po chuti

Soused, navzdory svému věku, byl pěkně mlsný kocour, co se otáčel s oblibou za každou sukní. Nenapadlo mě, že bude šmírovat moji vnučku! Po rozvodu jsem se přestěhovala do pěkného malého bytu a byla moc spokojená. Obchod jsem měla hned za rohem a na městskou dopravu coby kamenem dohodil. I okolí našeho paneláku bylo pěkné. Připadala jsem si skoro jako v lese, díky vzrostlým jehličnanům. Nechyběly