Je to takový rozverný svátek, člověk by si ale měl dávat pozor, aby jeho vtípek nedohnal druhého k sebevraždě.

Jako mladá jsem Apríl zbožňovala, jak ale člověk stárne, tak na tento den občas zapomene. A slova druhých pak vezme vážně. Ten březen tehdy byl děsný měsíc.

Nejenže mi neseděly v pokladně peníze, ale navíc jsem doma řešila manželskou krizi, a aby toho nebylo dost, moje maminka onemocněla rakovinou. Měla jsem hlavu plnou problémů a na nějaký Apríl si nevzpomněla.

Ten den mi zavolala kolegyně celá zděšená, ať okamžitě přijdu do práce, protože je tam kriminálka. Okamžitě se mi vybavily ty chybějící peníze. Sluchátko jsem položila jako ve snách.

Vůbec jsem za tou zprávou netušila drsný vtípek kolegů, kteří se na mě v práci těšili, jak se zasmějou…

Chtěla jsem skončit

Vzala jsem si provaz, lahev kořalky a prášky na spaní. Vybavil se mi jeden strom na odlehlém místě, pod ním se válela kupa roští a kamení. Stačí na ten marast vylézt, přehodit provaz a pak ho jen odkopnout…

Těšila jsem se , jak se už za chvíli všech trápení zbavím. Když jsem přišla ke stromu, rozhodla jsem se, že nejdřív zapiju prášky. Než začnou s alkoholem působit, chvíli to potrvá a já zatím upevním smyčku.

Bez zaváhání jsem si je nasypala do krku a na ex vypila půlku flašky. Vzala jsem lano a začala šplhat po hromadě roští. Za pár minut se se mnou začal svět točit. Oprátka už visela, stačilo provlíknout hlavu a skočit.

V poslední chvíli jsem ještě chtěla dopít zbytek vodky, ale láhev mi spadla a rozbila se. Všechno jsem vnímala jako ve snu… Hop! A víc si nepamatuju.

Manželství zachráněno!

Když jsem se probrala, ležela jsem pod stromem s provazem na krku a přes nohy mě tížila větev, která se se mnou utrhla. Vůbec jsem si nedokázala uvědomit, co tam dělám, kdo jsem a proč ležím na zemi. Sundala jsem si provaz z krku a potácela k domovu.

Naštěstí mě potkali nějací lidé, kteří mě podle mých zmatených instrukcí odvedli před náš dům a zazvonili. Byla jsem potlučená, obličej od větví rozškrábaný a kolem krku rýha od provazu. „Ty ses chtěla kvůli mně zabít, zlato!“ Manžel mě tiskl k sobě.

Drželi jsme se a líbali se. Po dlouhé době. Manžel mi zavolal sanitu, aby mě v nemocnici vyšetřili. Než jsem odjela, zadrnčel telefon – a tam jsem jako v dálce a s ozvěnou slyšela ty blbce z práce, jak mi říkají, že to všechno byl jenom Apríl!

Hana (41), Karlovarsko