Takový Štědrý den nikdo nečekal. Dcera své první dítě porodila o mnoho týdnů dříve. A bylo pro nás ještě větší překvapení, že přivedla předčasně na svět děti dvě. Kačenka se narodila na Štědrý den společně se svým bráškou Lukášem. Takto brzy a nečekaně přišli na svět po odběru plodové vody, který dcera absolvovala. Kačenka byla téměř o polovinu menší než Lukášek, její váha činila zoufalých 620gra

Věříte na zázraky? Já jsem nevěřila. Teď už ano, protože jeden se mi stal. Zrovna o Vánocích. Ráno o Štědrém dni. Bydleli jsme na samotě, dnes bych se tam bála. Bylo tam krásně. Vyšla jsem ven ve starém kabátě přehozeném přes pyžamo. Na nohou manželovy vysoké boty, dost jsem v nich plavala. Vzduch byl mrazivý a ostrý. Nesněžilo, ale v noci nejspíš ano, čerstvý sníh křupal pod nohama. Jinak ticho,

Soused, který byl téměř členem naší rodiny, se zničehonic úplně změnil. Začal nám škodit víc, než kdybychom byli nějací nepřátelé. Trvalo celých deset let, než jsme zjednali nápravu. Se sousedem odvedle vycházela moc dobře už moje maminka, která skromný domek se zahrádkou zdědila po svých rodičích. Bylo samozřejmostí, že dalšími nájemníky budeme my s manželem. Bratrovu polovinu dědictví jsem vypl

Byly jsme jako dvě otrokyně. Starost o domácnost, manžela, dospělé děti, které se ne a ne odstěhovat. Společný osud nás spojil a my si řekly dost! Kdysi jsme s manželem bydleli v malém panelákovém bytě spolu s třemi dětmi. Zakopávali jsme o sebe na každém kroku a neuplynul den, kdy bychom nezatoužili po nějakém lepším a hlavně větším bydlení. Za několik let nám spadlo do klína samo a zadarmo. Ma

Moje babička byla kouzelná bytost s velkým srdcem a otevřenou náručí. Jak jsem ji mohla tak zklamat a využívat její dobroty? Žila na venkově v malém domku. Byla vždycky usměvavá, říkala nám ,,koťátka", napekla spoustu dobrot a hrála s námi Prší a Člověče nezlob se. Často jsme s ní podnikali výpravy do lesa, kde nás učila znát bylinky a stromy, ptáčky a zvířátka. Také pro nás vymýšlela dobrodružn

Nebylo pro mě snadné najít po rozvodu muže, se kterým by se dalo dlouhodobě žít. Takového, který by mě bral se všemi klady i zápory. Bylo mi čtyřicet osm let. Dceru jsem měla dospělou a vdanou, bydlela se svým manželem poměrně daleko ode mě. Často jsem trpěla pocitem samoty a beznaděje. Sympatický spolucestující Občas jsem jezdila na pracovní cesty, většinou jednodenní. Byl zrovna nevlí

Náš sedmiletý vnouček Jiřík nás letos zaskočil svým přáním, žádný dárek pod stromeček prý nechce! Je to normální? Jiřík je nejstarší z našich tří vnoučků a loňské Vánoce začal mít silné pochybnosti ohledně Ježíška. Dopadlo to totiž tak, že byl po rozbalení dárků velmi zklamaný, protože nedostal auto, které si přál. Ne že bychom mu jeho přání nechtěli splnit, ale on ho nenapsal do dopisu Ježíško

Vypadalo to, že náš vztah spěje pozvolna ke svému konci. Proto jsem byla připravená na nejhorší. Místo rozchodu přede mě ale Tomáš poklekl a požádal mě, abych si ho vzala. Před třemi lety jsem zdědila byt po babičce. Byla jsem jí neskonale vděčná. Konečně jsem mohla přestat vyhazovat peníze za pronájem bytu v centru města. Byt to byl sice krásný, ale každý měsíc spolkl skoro polovinu mého platu.

Ublížit starému člověku není složité. Lidé, kteří toho mají hodně za sebou jsou křehcí a často je dokážou zlomit i úplné drobnosti. Najdou se i tací, kteří toho klidně zneužijí.
 S bratrem Jirkou jsme měli hezké a šťastné dětství. Naši rodiče byli pohodoví, bylo nám s nimi fajn a nikdy jsme se nenudili. Jenže někdy mají pohádky špatný konec. Když mi bylo čtrnáct a bratrovi deset, zahynuli při a

Člověk nemá nikdy posuzovat druhé, když sám neví, jak by se v danou chvíli zachoval. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo kolem sedmé hodiny večerní, s vypětím sil jsem se vracela autem z práce domů. Měla jsem uzávěrku a děti hlídala tchyně. Ten den jsem byla opravdu hodně vyčerpaná a venku poprchávalo. Cesta ubíhala pomalu a já se hrozně těšila, až budu doma. Chtěla jsem svým d