Domů     Pod stromeček jsme dostali nečekaně dvě miminka, to druhé ale bylo téměř bez šancí
Pod stromeček jsme dostali nečekaně dvě miminka, to druhé ale bylo téměř bez šancí
7 minut čtení

Takový Štědrý den nikdo nečekal. Dcera své první dítě porodila o mnoho týdnů dříve. A bylo pro nás ještě větší překvapení, že přivedla předčasně na svět děti dvě.

Kačenka se narodila na Štědrý den společně se svým bráškou Lukášem. Takto brzy a nečekaně přišli na svět po odběru plodové vody, který dcera absolvovala. Kačenka byla téměř o polovinu menší než Lukášek, její váha činila zoufalých 620gramů.

Lékaři nás okamžitě připravili na to, že s holčičkou nebude vše v pořádku. Byly to ty nejdivočejší Vánoce, jaké jsem prožila. Už nikdy bych nechtěla zažít ten stres a strach znovu, i když se nakonec obavy lékařů naštěstí ukázaly jako liché.

Kolotoč štěstí  i neštěstí byl na Štědrý den před dvěma lety neodvratně spuštěn…

Drtivá rána osudu

Porod začal a dětičky musely ven císařským řezem. Přestože byla Kačenka tak maličká, ukázala se nakonec silnější než Lukáš , který na následky všech poškození a předčasného narození po dvou dnech zemřel. Všechny nás to dostalo do kolen.

Dcera byla vyčerpaná a zdrcená, nebylo to ale nic proti tomu, jak vyváděl zeť. Takovou hromádku deprese jsem do té doby neviděla. S jeho matkou jsme se musely střídat u něho doma a hlídat ho, aby si něco neudělal.

Celé noci prochodil po bytě, mlčel a zíral nejen z okna, ale i do zdi. Nakonec ho pohltila zoufalost a apatie, která nevěštila nic dobrého. Prášky na spaní odmítal, a tak se na něm začalo podepisovat i nevyspání.

Naštěstí měl mezi svátky volno v práci, nevím, jak by to dával v zaměstnání. Musela jsem se obrnit pozitivní energií a stát se i psychologem. Když jsem nezpracovávala zetě, seděla jsem v nemocnici u dcery. Tajně jsem brečela v koupelně nebo na záchodě, aby to nikdo neviděl.

Statečná bojovnice

Kačenka, to malinké nic, které nebylo v inkubátoru téměř vidět a které zatím človíčka pomalu ani nepřipomínalo, byla tím, co nás v té chvíli drželo nad vodou, abychom se z toho, co se stalo, nezbláznili..Museli jsme tu být pro ni a bojovat s ní.

Pro mě osobně byl další velikánskou podporou můj manžel, který mě nenechal padnout na kolena. A taky rodiče našeho zetě, kteří se ukázali jako velcí pomocníci a přátelé do nepohody.

Až do té doby jsme se moc nevídali a ani nemuseli, boj o naši společnou vnučku nás ale spojilo a učinilo nejlepšími přáteli na zbytek života. Kačenka byla po narození zaintubovaná a slabounká.

Nikdo nám nedokázal říct, co bude za hodinu, natož jestli má šanci na přežití. Vzpomínám si, že jsme pořád chtěli, aby nám někdo řekl, jestli už je z nejhoršího venku, ale na to jsme si počkali ještě hodně dlouhou dobu…

Čekání na kousek naděje

Desátý den po narození udeřila infekce. Vzhledem k rozměrům Kačenčina tělíčka a naší zkušenosti s Lukáškem  jsme se báli každého zazvonění telefonu a bezmocně čekali, jestli začnou zabírat antibiotika.

Ta naštěstí zafungovala rychle a malá tu těžkou zkoušku opět zvládla. Další týden se ale potvrdila bronchopulmonální dysplazie a začala nám kortikoidová kůra. Večer jsem se modlila, aby byla Kačenka stále tak statečná bojovnice.

Dceru jsme už měli doma, ale každý den ráno jsme ji vezli do nemocnice, a večery se vracela psychicky vyčerpaná. Nestěžovala si, ale já to na ní poznala. Ani slovem jsme si doma nepřipustili, že by to mohlo dopadnout špatně. Mluvili jsme jen pozitivně.

Bylo to ale hrozně vysilující. Měsíc po narození zkusili lékaři Kačenku odintubovat, na hodinu nebo dvě, než se unaví. My všichni jsme tam byli a čekali, jestli bude dýchat sama aspoň chvíli. Ale ona všechny neskutečně překvapila. I lékaře.

Začala sama dýchat a k intubaci se už nevrátila. To byla velká naděje. Pořád jsme se ale vnitřně báli, aby se to nezvrtlo.

Konečně v náručí!

Přesunuli nás na oddělení JIP,  a my všichni měli radost, že jsme pokročili dál… Pak už jsme se nemohly dočkat, až Kačenka dosáhne na 800 g a dcera si ji bude moct pochovat.

Až do té doby záviděla maminkám, které si svoje drobečky mohly vzít do náručí, lépe řečeno přitisknout na prsa. Začátkem února se konečně dočkala a držela svoji holčičku poprvé v náručí. Byl to nádherný pocit, i když hodně smíšený s obavami.

Ale na poprvé jim to šlo spolu nádherně a my byli konečně aspoň v jednom ohledu spokojení. Asi 14 dní na to ale zaútočila další infekce, tentokráte močových cest,  a my se báli zase. Ta se držela poněkud déle.

První antibiotika vůbec nezabírala, a my začali propadat opět panice . Já tedy víc, manžel vždy věřil v dobrý výsledek a uklidňoval mě, že to dobře dopadne. Musela jsem obdivovat dceru,, jakou sílu v sobě nacházela.

Lékaři nasadili další antibiotika, a ta konečně začala zabírat. Trvalo ale asi 2 týdny, než se Kačenka infekce zbavila úplně. Byl to nekonečný boj o život naší jediné vnučky, která se nechtěla dát.

A příroda, jak se říká, miluje statečné a někdy dokáže pro ně udělat výjimku nebo dokonce zázrak.

Dárek k narozeninám

A opravdu se zázrak stal. Najednou bylo vše v pořádku. Nemohli jsme se dočkat, až Kačenku přesunou z JIPu na normální lůžkové oddělení.

Ne, že by se tu o ni nestarali dobře, to naopak, ale za tu dobu, co byla na JIPu se na jejím pokoji prostřídalo mnoho dětiček, které vzápětí mířili na oddělení následné péče, a Kačenka stále nic. Nakonec jsme se ale taky dočkali.

Jednoho dne jsme se mezi dveřmi s dcerou dozvěděly, že je Kačenka přestěhovaná. Konečně! Byly jsem v tu chvíli nejšťastnější na světě. Byl to totiž už jen krok domů… Pak už se vše hnalo jen a jen k lepšímu a my jsme byly po 4,5 měsících od narození propuštěny.

Přesně na zeťovy narozeniny. Moc si toho považoval! Ten den jsme přijeli do nemocnice třemi auty, Já s manželem, dcera se zetěm a jeho rodiče s mladším bratrem.

Nesli jsme si Kačenku slavnostně domů, točili to, fotili, lidé, co chodili kolem, nechápali, proč s tím děláme takový „ohňostroj“. Oni ale vůbec netušili, jak dlouho jsme na tu chvíli čekali a co všechno jí předcházelo…

Co bude teď dál?

Odvezením Kačenky domů rozhodně vše neskončilo. Začala celá řada různých vyšetření, které musela absolvovat. S každou další návštěvou lékaře jsme s napětím čekali, co bude?

Stále jsme měli na srdci a v hlavě nepříznivou prognózu lékařů, že to dítě nebude nikdy zcela v pořádku. Po neurologické stránce je ale Kačenka naprosto v pohodě..

V růstových křivkách se také přibližuje „normálně“ narozenému dítěti , a to rychleji ,než by musela. Takže i když je drobnější, výškově dosahuje na svůj korigovaný věk. Co se týče psychologie, tam je v některých oblastech, jako je komunikace, dokonce napřed.

V jemné  motorice ale malinko zaostává – ale to ani dětičky narozené v běžném termínu se nevyvíjí všechny stejně. Takže z toho si nikdo z lékařů také nic nedělá.

Jinak nás sledují také na nefrologii kvůli infekci, kterou Kačenka prodělala ještě v inkubátoru, ale i tam máme zatím vše v pořádku. Vnučka je velice živá a neúnavná. Velice rychle se učí.

Samozřejmě se nejlépe chytá toho, co by se  učit ani nemusela, takže nás rozesmívá svými hláškami poměrně často.

Ona je prostě ten nejkrásnější vánoční dárek, který jsme dostali, a snad bude po celý život tak úžasně chráněná anděly, jako tomu bylo při jejím narození a prvních půl roku života.

Máme živé, naprosto normální dítě, ze kterého jsme každý den odrovnaní, ale šťastní, že ho máme!

Anna (57), Chomutovsko

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
21stoleti.cz
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší plan
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
epochaplus.cz
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
Svět zoologie přináší na jaře samé dobré zprávy! Pražská zoologická zahrada se pyšní hned dvěma novými gorilími mláďaty, z nichž nejmladší, samička Gaia, byla slavnostně pokřtěna ikonickou primatoložkou Jane Goodallovou. Zároveň se po desítkách let v české části Krkonoš objevil los evropský, a potvrdil tak dobrou kondici zdejší přírody. Tyto události nejenže ukazují na úspěchy
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
enigmaplus.cz
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
Na území bolivijských And v nadmořské výšce 4000 metrů se nachází místo, jehož existence je záhadou. Ruiny chrámového komplexu zvaného Pumapunku jsou tvořeny kamennými bloky tak inženýrsky přesných tv
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
nasehvezdy.cz
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
Otočily se v manželství Romana Vojtka (53) a Petry Vojtkové (37) role a tentokrát to bude on, kdo bude žadonit o pozornost své lásky? Jeho žena totiž údajně začíná víc stavět samu sebe na první mí
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
historyplus.cz
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
„Já jim dám. Kacíři jsou to, a navíc i zrádci!“ rozčiluje se Albrecht Habsburský a s očima zapíchnutýma do podlahy přechází z jedné části komnaty na druhou. Hlavní adept na uvolněný český trůn umí být velkorysý a má smysl pro spravedlnost, ale zdejší kališníci u něj kolaborací s polským princem překročili únosnou mez. Za to
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
skutecnepribehy.cz
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Moje sousedka mi začala dělat problémy
nejsemsama.cz
Moje sousedka mi začala dělat problémy
Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve