Domů     Nejhorší na světě je bezmoc
Nejhorší na světě je bezmoc
5 minut čtení

Ublížit starému člověku není složité. Lidé, kteří toho mají hodně za sebou jsou křehcí a často je dokážou zlomit i úplné drobnosti. Najdou se i tací, kteří toho klidně zneužijí.


S bratrem Jirkou jsme měli hezké a šťastné dětství. Naši rodiče byli pohodoví, bylo nám s nimi fajn a nikdy jsme se nenudili. Jenže někdy mají pohádky špatný konec. Když mi bylo čtrnáct a bratrovi deset, zahynuli při autonehodě.

Prarodiče, kteří by si nás vzali k sobě, jsme neměli. Táta vyrůstal v dětském domově, mámini rodiče umřeli, když jsme byli docela malí.
Naštěstí tu byla tetička. Když si nás vzala k sobě, bylo jí necelých padesát.

Zamlada měla jednu velkou lásku, ale nedopadlo to úplně dobře. Otěhotněla ještě před svatbou. Na děťátko se moc těšili, jenže v pátém měsíci potratila. Její snoubenec to neunesl a nakonec ji opustil. Tetička už si pak nikoho nenašla.

Děti ale milovala a tak vůbec neváhala, jestli si nás má vzít k sobě.
Po smrti rodičů jsme na tom nebyli dobře. O to víc jsme k tetičce přilnuli. Byla jediný blízký člověk, kterého jsme měli a starala se o nás s láskou a porozuměním. 


Tetička se o nás obětavě starala


Pomáhala nám překonat ztrátu rodičů, ve svém domku pro nás vytvořila útočiště, kde jsme se zase začali cítit dobře.

Teprve když jsem měla vlastní děti, došlo mi, že přes veškerou lásku, kterou k nám chovala, pro ní určitě nebylo jednoduché začít ze dne na den vychovávat jednu puberťačku a jednoho skoro puberťáka.

Zhostila se toho úkolu se ctí a dala nám vše, co jsme potřebovali. Když jsem se vdávala,chtěla jsem, aby mě vedla k oltáři, i když se bránila, že to není zrovna podle tradice. Bratr po ní zase pojmenoval první dceru.

Jen málokdo pochopí, jak moc pro nás znamenala.
Jirka se hned po škole odstěhoval za prací a oženil se. Já se vdávala v pětadvaceti, a i když jsme s manželem bydleli na druhém konci města, byla jsem u tetičky skoro každý den,nejdřív s manželem, potom i s dětmi.

Tetička vedla klidný život, měla nás, kamarádky, svůj domeček a svou zahrádku. Její nejlepší kamarádka, paní Helenka, bydlela v domku hned vedle. Když před pár lety zemřela, byla z toho tetička moc smutná. My taky. A to jsme ještě netušili, že co tato událost odstartuje.


S domkem se dlouho nic nedělo


Domek po paní Helence byl nějaký čas prázdný. Tetička se občas smutně dívala přes plot.

„To je strašné, jak to tu pustne..“, říkala nám „když si vzpomenu, jak bývala Helča na tu svou zahrádku pyšná,chce se mi brečet.“ Syn paní Heleny bydlel v Praze, do domku zajel tak dvakrát, třikrát do roka.

S nikým se moc nebavil, trochu poklidil zahradu a zase odjel. Pak se na vývěsce realitní kanceláře na náměstí najednou objevil inzerát, že je domek na prodej. Hned nás s manželem napadlo, že bychom ho mohli koupit. Cena ale byla nesmyslně vysoká.

Oslovili jsme syna paní Heleny, rádi bychom se s ním nějak dohodli. Ale on nechtěl o snížení ceny ani slyšet.


Nový majitel byl divný

To bylo na podzim. Na jaře jsem jedno pěkné odpoledne zašla k tetičce. Na vedlejší zahradě stála zaparkovaná tři auta a mezi nimi pobíhalo několik psů.

Ten obrázek se mi moc nelíbil.
„Tak už se tam stěhuje nový pan majitel…“, z tetiččina hlasu byli cítit obavy. „Člověk by neměl soudit podle prvního pohledu, ale ten člověk se mi nějak nelíbí.

Vypadá hrubě,když jsem byla venku, tak mi ani neodpověděl na pozdrav…“ Uklidňovala jsem tetičku, že to určitě bude dobré, ale sama jsem z toho neměla dobrý pocit.

Během pár měsíců se ze sousední zahrady stalo něco mezi vrakovištěm a psincem. Tetička z toho byla nešťastná. Když soused „pracoval“ na autech, dělal hluk.

Psi pořád štěkali, navíc se snažili podhrabat plot.
Pro starého člověka je stres mnohem horší než pro mladého. Viděli jsme na tetičce, jak se trápí a schází, jakoby to už ani nebyla ona. Snažili jsme se sousedem domluvit. Jenže se nám vysmál do očí.

Nepomohlo ani, když jsme obešli další lidi v ulici a sepsali na něj stížnost na úřad. Měl známé na radnici, takže to všechno vyšlo do ztracena. 


Tetička měla strach


Tetička věděla, že bychom jí rádi pomohli, a možná právě proto nám ani neříkala všechno, co soused vyváděl. Takže to, že přestala chodit na zahrádku, protože se bála sousedových psů, kteří několikrát utekli a vběhli k ní, jsme se dozvěděli až po měsíci. Když jsme byli u ní, chodila ven s námi, proto jsme si toho nevšimli.


Přeji mu samé špatné věci


Nejhorší je, když musíte sledovat, jak někomu, koho máte rádi,ubližuje někdo silnější a úplně bezohledný. Zdálo se, že se soused tím, jaký má tetička strach, vyloženě baví. Netrvalo dlouho, a byl z ní hotový uzlíček nervů.

Už dlouho jsme jí nabízeli, že může jít k nám, ale to nechtěla. 
Nakonec ale přece jenom povolila. Ve chvíli,kdy už bylo vlastně pozdě.

Její srdíčko bylo tím, co se jí v poslední době dělo tak oslabené, že po dvou měsících umřela na srdeční selhání.
Nejsem nijak mstivá, ale od té doby doufám, že se tomu lumpovi stane něco strašného.

Musím přiznat, že jestli jsme na něj předtím poslali několik stížností, teď posíláme jednu za druhou. Za to, co naší tetičce udělal, by si zasloužil opravdu krutý trest. A jestli se mu ho nedostane, tak slibuji, že alespoň znepříjemníme život, jak to jen půjde.

Kamila O. (51), Plzeň





Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po