To, co jsem zprvu brala s nadhledem jako dobrou legraci, mi najednou začalo dost komplikovat život. Najednou jsem přestala rozlišovat, co je pravda a co jen má pouhá fantazie.
Paní doktorka si mě zkoumavě prohlíží. „Jste připravená na to setkání?“ Ptá se a znovu mě retgenuje svým pohledem. No, jak jí odpovědět. Jsem a nejsem. Strašně moc se těším na to, až zase uvidím svou nejlepší kamarádku.
Na druhé straně se ale bojím, jak se ke mně bude chovat. Tolik bych jí toho chtěla ještě říct, ale bude mě vůbec ochotna poslouchat. Po tom všem?
Známe se už léta
Elišku jsem potkala ve svém prvním zaměstnání po škole. Obě jsme tehdy začínaly a to nás spojovalo. Ale nejen to. Od prvního momentu jsme si dost rozuměly. Naše hovory byly čím dál tím víc důvěrnější.
Svěřovaly jsme se navzájem nejen s pracovními, ale i osobními problémy, radostmi a strastmi. Staly se z nás dobré a důvěrné kamarádky. Neměly jsem před sebou žádná tajemství.
Chtěly jsme to zkusit
Eliška jednou přišla s nápadem, že bychom se mohly objednat ke kartářce. Do té doby jsem těmto ezoterickým věcem vůbec nefandila. Považovala jsem to za podvod a dobrý způsob, jak z lidí tahat peníze. Když jsem to Elišce řekla, jen se zasmála.
„Vždyť půjde jen o takovou legraci. Nemusíme to hned všechno přece brát vážně.“ Ustoupila jsem tedy kamarádce a vydaly jsme se společně ke známé věštkyni.
Udělalo to na mě dojem
Vědma mě svým zjevem i vystupováním skutečně ohromila. Ještě víc mě pak dostal její výklad karet. Řekla mi toho tolik z mé minulosti, že jsem si byla jistá, že si to nijak předem nemohla zjistit. Nedokázal jsem si to proto racionálně vysvětlit.
Zároveň viděla i mnoho zajímavého v mé budoucnosti. Přímo mi popsala mého budoucího manžela, kterého jsem ještě samozřejmě v té době neznala. Eliška prožívala úplně stejné pocity ohromení jako já. Odešly jsme odtamtud jak v mrákotách.
Vysoký, štíhlý, blonďák
Asi za rok a půl po onom podrobném výkladu karet jsem byla na jednom společenském večírku. A tam jsem potkala Kamila. Ano, byl to vysoký, štíhlý blonďák. Přesně takový, jakého viděla v mých kartách ona vědma. A jí se do něj zamilovala.
Začali jsme spolu chodit a nakonec se i vzali. V té době jsme s Eliškou definitivně uvěřily, že karty nelžou. Rozhodly jsme se proto, že čas od času si od kartářky necháme napovědět, co nás čeká a nemine do budoucna.
Opravdu to fungovalo
Kartářka nám byla plně k dispozici. Předpověděla Elišce svatbu, mě narození syna i vážnou nemoc mého otce. Tehdy jsem se poprvé setkala od ní i s dost negativní předpovědí. Můj tatínek skutečně dostal rakovinu a po dvou letech marného boje zemřel.
Říkala jsem si tehdy, že kdybych o tom nebezpečí věděla dřív, mohla jsem s tátou jít včas na vyšetření. Třeba by se dala ta jeho nemoc ještě zastavit. To mě přimělo k tomu, že jsem začala kartářku navštěvovat ještě častěji.
Stala se nezbytnou součástí mého života. Mojí berličkou, o kterou jsem se vždy opírala, když jsem nevěděla, jak dál.
Přišly finanční problémy
Samozřejmě, že rady paní vědmy nebyly zadarmo. A laciné rozhodně nebyly. Utratila jsem za ně všechny svoje úspory. Když jsem musela sáhnout i na úspory rodinné, ozval se konečně manžel.
Do té doby mou podivnou zálibu v kartářce neřešil, i když ji vůbec nechápal. Já už ale byla naprosto nesoudná a hlavně na kartách závislá. Na rozdíl od Elišky, která dokázala včas zabrzdit.
I mně radila, ať tolik na karty nedám a raději se řídím svým rozumem a svou vlastní intuicí. To ovšem neměla říkat.
I já mám tu schopnost
Kamarádka mi tou radou nasadila pořádného brouka do hlavy. Začala jsem se víc soustředit na to, co vnímám a co si myslím já. A ejhle, objevila jsem v sobě nebývalé schopnosti.
Moje intuice mi například říkala, že nemáme jezdit o víkendu na chatu,protože bude ošklivo. Nejeli jsme a celý víkend propršelo. Samozřejmě, že jsem to nevyvěštila z křišťálové koule, zřejmě jsem někde podvědomě zaslechla předpověď počasí. Jenže mě má hra s intuicí přímo nadchla.
Měla jsem takové tušení
Každou chvíli jsem díky své intuici něco tušila. A pak to konzultovala s Eliškou. Loňského Silvestra naše rodina trávila společně s několika přáteli. Byla mezi nimi samozřejmě i Eliška se svým manželem Karlem.
Ten se podle mne příliš motal celý večer kolem manželky našeho souseda. Byla o dost mladší a velice atraktivní. Měla jsem ji celkem ráda, ale nějaké tušení mi napovídalo, že je v ní zlo, které ublíží mé kamarádce Elišce.
Místo abych si tuto „vymyšlenost“ nechala pro sebe, ihned jsem Elišku varovala. Netušila jsem vůbec, co tím rozpoutám.
Karty nám to potvrdily
Eliška se myšlenky, že ji manžel podvádí s o dvacet let mladší sousedkou, ihned chytla jako klíště. Podezření tedy bylo na světě. Teď zbývala ještě naše kartářka. Ta nám ten fakt jen potvrdila. Eliška vyrazila do boje a začala manželovi tropit žárlivé scény.
V tomto hloupém počínání měla moje kamarádka bohužel ve mně velkou oporu. Její manžel se ale vzepřel. Řekl nám oběma, co si o našich kartářských experimentech myslí. Elišce dal ultimátum. Buď s tím přestane nebo odejde. Eliška ale bla příliš pod mým vlivem a nepřestala.
Zakročil i můj muž
Eliščin manžel se nakonec vážně odstěhoval. A také můj Kamil měl už všeho dost. Naštěstí mě neopustil, ale přesvědčil mě, že bych se svou závislostí měla něco udělat. Věděla jsem, že mi už nic jiného nezbývá. Vždyť se mnou už nemluvila ani moje kamarádka.
Alena H. (53), Prostějov
