Domů     Nemáte milence? Tak si ho vymyslete!
Nemáte milence? Tak si ho vymyslete!
7 minut čtení

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje.

Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší.

Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření vykonstruovala a že ty jeho služební cesty, záchvaty na chlapa až nebývalé čistotnosti, okamžiky roztržitosti či komické postávání před zrcadlem, že je to všechno jen nevinná shoda okolností.

A pak jednoho dne přiletěla, ano, to je to správné slovo, přiletěla moje sestra. Připomínala rozzuřené tornádo. Nechápala jsem, proč se tak mračí. Bylo pěkné sobotní ráno.

Když jsem své starší a mnohem temperamentnější sestře otevřela dveře bytu, vychrlila na mě: “Kde máš manžela?” Nechápala jsem, o čem to mluví. Zírala jsem na ni jako na zjevení. Pokrčila jsem rameny: “No přece na služebce. Co blázníš?” Ječela na mě:

“Tak na služebce, jo? Jak můžeš být tak strašně naivní?” Teď, když už to přede mnou někdo skutečně vyslovil, jsem věděla, že je to pravda. Svezla jsem se na židli a chtělo se mi umřít. Sestra mi přinesla sklenici vody.

Rozveď se!

Prudce oddechovala, pozorovala s přimhouřenýma očima, jak hltavě piju, a mírnějším hlasem podotkla: “Někdo ti to už prostě musel říct. Nemohla jsem se už koukat na to, jak si z tebe všichni dělají srandu.” Sklopila jsem oči.

Moje sestra Gábina byla vždycky mnohem průbojnější a energičtější než já. Ta by si žádné podvádění líbit nenechala. Udělala by z bytu kůlničku na dříví a nevěrníka by vyhodila oknem. “Jak jsi to jen mohla dopustit?” zeptala se nevěřícně.

Hluboce jsem se zamyslela. Nevím, opravdu nevím. Tehdy mi bylo dvaatřicet let, byla jsem čtyři roky vdaná za Roberta, svou životní lásku, a nějak mě prostě nenapadlo, že by byl schopen vést druhý život, o němž by mi nic neřekl. Že má tajemství.

To se nemělo stát. Moje sestra Monika, která neměla vůbec žádné sklony k diplomacii, mi řekla: “Rozvedla bych se s ním. Tohle se neodpouští.” Poctivě jsem se nad jejími slovy zamyslela. S tím výsledkem, že si něco takového zkrátka nedovedu představit. Prostě jsem za nic na světě nechtěla o Roberta přijít.

Co teď uděláš?

Ten večer se Robert nějakým zázrakem objevil doma. Řekla jsem mu, že ode dneška nebudeme chodit kolem horké kaše, protože už všechno vím. Bála jsem se, že bude zapírat, ale bála jsem se i toho, že řekne pravdu. Bylo mi hrozně, pekelně.

Robert naštěstí nezapíral. Sedl si ke stolu a vyhrkl: “Neplánoval jsem to. Vím, že ti ubližuju. Ale jsem v tom až po uši a bojím se, že to nedokážu ukončit.”

Tak to opravdu nebylo dobré. Skutečnost se ukázala ještě horší, než jsem očekávala. Mrazivě jsem se optala: “Dobře, a co teď uděláš? Odstěhuješ se?” Mlčky zavrtěl hlavou. Zjevně se nechtěl vzdát ani jedné z nás.

Trápil se, ale co to bylo proti tomu, jak jsem se trápila já! Hlavně jsem se snažila nebrečet. Řekla jsem mu, že se časem bude muset odstěhovat, protože na to nemám nervy, a šla jsem si lehnout do obýváku. Myslela jsem si, že budeme plánovat miminko, a ne… rozvod.

O deset let starší

Nedokážu říct, kolik nocí jsem proplakala, ale bylo jich hodně. Musela jsem ovšem chodit do práce, která vyžadovala soustředění, pracovala jsem totiž jako mzdová účetní. Tehdy jsem měla opravdu strach, abych neudělala nějakou chybu.

Kolegyně se na mě tak divně dívaly a ptaly se, co je se mnou. Tak jsem se jednou v denním světle odvážně podívala do zrcadla a zděsila jsem se. Vypadala jsem o deset let starší. A byla jsem neuvěřitelně zanedbaná.

Zrcadlo ukázalo stárnoucí ženštinu s neučesanými, rozježenými vlasy, šedivým zmačkaným obličejem a obrovskými kruhy pod očima, oči měly červenou barvu. Jedno z nich zřetelně cukalo.

Když jsem, otřesena tím, co jsem viděla, vycházela z toalety, kolegyně, kterou jsem potkala na chodbě, se mě zeptala, jestli nejsem nemocná. To byl poslední hřebíček.

Rozhodla jsem se, že když už nejsem schopna udělat něco kloudného se svým životem, zapracuji alespoň na svém vzhledu.

Kdo to byl?

Několik dní nato jsem se objednala do kadeřnictví. Vedle v oděvech jsem si poté koupila nové letní šaty a začala jsem se zase líčit. Dost jsem tehdy zhubla, ale ne tak, abych vypadala vychrtle, jen tak akorát. Zírala jsem na sebe, jak mi to sluší.

Toho utrápeného výrazu jsem se sice nezbavila, ale jinak to bylo docela dobré. Po dlouhé době jsem byla spokojena s tím, jak vypadám. Ještě jsem to doplnila letními střevíčky s vyšším podpatkem. Hned mi ten život připadal hezčí, než byl ve skutečnosti.

Když jsem pak spokojeně připlula domů, otevřel mi Robert. Prohlédl si mě, do očí se mu vloudil divný výraz, a povídá: “Tobě to sluší.” Vypadal čím dál zachmuřeněji. “To je snad dobře, ne?” odpověděla jsem. Vtom se ozval telefon.

Robert k němu přiskočil, zvedl sluchátko, několikrát zvolal: “Haló? Haló? Kdo to je?” Pak sluchátkem praštil zpátky do vidlice a houkl: “Kdo to byl?!” Pokrčila jsem rameny. “To bylo pro tebe!” zařval. Upřímně jsem se podivila.

Jak mám vědět, pro koho ten hovor byl, když ten dotyčný na druhém konci drátu beze slova zavěsil? Robert ještě jednou zařval: “Kdo to byl?” Potom si vzal bundu a práskl za sebou dveřmi.

Tajemný milenec

Pustila jsem si televizní seriál a otevřela bonboniéru, nadbytečných kilogramů jsem se bát nemusela, byla jsem hubená jako lunt. Když pak zase někdo telefonoval, vymrštila jsem se z křesla a rychle vzala sluchátko. Byla to sestra.

Smála se a říkala, že schválně volá tomu padouchovi, čímž myslela mého muže, a hned to zavěsí, aby si myslel, že mi volá nějaký tajemný milenec. To mě rozčililo, nelíbilo se mi to. “Hned toho nech,” požádala jsem ji.

“Je to hloupé, nechci, abys to dělala.” Ujistila mě, že bude telefonovat dál, aby toho padoucha vytrestala. Praštila jsem telefonem.

Ve vzteku jsem snědla celou bonboniru a vzala jsem si ještě navrch prášek na spaní, protože jsem už několik nocí nezamhouřila oka. Když jsem usínala, napadlo mě, že mám příšerného manžela a bláznivou sestru a že jsme opravdu děsná rodina.

Krčila jsem rameny

Koupila jsem si ještě jedny šaty i boty, abych vylepšila svůj vzhled. Začalo mě bavit, jak to manžela znervózňuje. Navíc jsem měla pocit, že se zdržuje doma častěji než dříve.

A protože moje sestra i přes můj zákaz sem tam zatelefonovala a ihned pak položila telefon, jako by byla můj záhadný milenec, Robert šílel vzteky. “Takže ty někoho máš?” štěkal na mě. Jen jsem krčila rameny a tvářila se tajemně.

Robert pobíhal po bytě a vyl jako pes, který má vzteklinu. A když jsem se pak vrátila domů později a v povznesené náladě, protože kolegyně v práci měla narozeniny, obvinil mě z nevěry. Musela jsem se smát, i když hořce.

“Myslela jsem, že nevěra je tvoje parketa,” syčela jsem na něho. Zařval, že se s Ninou – takže se jmenovala Nina – před týdnem rozešel. Patrně k tomu skutečně přispěly i telefonáty mé sestry a moje dvoje nové šaty. Brzy nato jsem otěhotněla, takže Nina měla smůlu.

Marie S. (55), okolí Kutné Hory

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po