Výstup na rozhlednu nebo lanovka, to pro mě byla vždycky smrt. Ten sžírající strach jsem ale nakonec dokázala překonat. Neuvěříte, jak! Dodnes si pamatuji tu hrůzu, když mě manžel po svatbě nutil jezdit na hory. Copak svézt se po lyžích dolů, to bylo docela fajn. Úskalím pro mě byla ale cesta nahoru lanovkou. Vše bylo o to horší, že on nejraději jezdil na ty nejvyšší alpské štíty. Seděla jsem na

Část viny za to, co se stalo, nesu i já. Přesto nedokážu říct, co bych musela udělat, abych všem těm neštěstím nějak zabránila.
 Můj muž byl vždycky náramně šetrný. Neutrácel za zbytečnosti, když si chtěl pořídit něco dražšího, nebral si půjčku, ale na to, po čem toužil, si našetřil. Některé moje kamarádky ho kvůli tomu označovaly za suchara, ale mě se to líbilo. Připadalo mi to solidní a mile

Syn Michal je se svou ženou už pět let rozvedený. Mají spolu patnáctiletou dceru Milušku. Snacha ji nic nezakazuje a toleruje úplně všechno. Roste z ní dítě ulice. Záleží mi na vnučce, proto se zajímám, jak žije a snažím se jí pravidelně vídat. Ovšem nedávno jsem zjistila, že má přítele. Její matka o něm ví a nemá problém s tím, že s ním tak mladá dívka spí. Je to pro mě naprosto nepochopitelné.

V životě ji provázela smůla. Ráda sbírala kamínky a doma jich měla celou sbírku. Jednoho dne ale našla mnohem víc, než obyčejný kámen. Moje kolegyně z práce, která neměla šťastné dětství a žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Obyčejné. Měla jich doma plno. Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, který si našla při meditaci u potoka, bude pomáhat, nemám zdán

Objevili jsme cestu do podzemních chodeb nedaleké zříceniny. Doufali jsme, že najdeme poklad. Někdo tam ale přebýval a znal naše jména. Tento zážitek se váže k mému dětství, kdy jsem jako vesnická dívka šmejdila podzemními chodbami, jimiž byly propojeny tři hrady v okolí mé vesnice. Vstupů do podzemí bylo několik. Jeden z nich se nacházel v poli v těsné blízkosti domu, ve kterém jsme bydleli. Ros

Několik měsíců mi bylo hrozně. Bolelo mě celé tělo a přidávala se jedna nemoc za druhou. Nakonec se ale ukázalo, že mi navzdory věku není vůbec nic... Jsem už mnoho let rozvedená a radost mi poslední dobrou dělala jen má starší dcera. Ta se, na rozdíl od té mladší šťastně vdala a dovolila mi stát se babičkou dvou krásných vnoučat. Nic jiného už mi na světě nezbývalo. Chodila jsem třicet let do st

Za poslední rok jsem zjistila, že jsem mnohem silnější a schopnější, než by mě kdy napadlo. Ale radovat se z toho nedokážu. Že je můj muž Přemek workoholik, to jsem věděla, už když jsme spolu začali chodit. V té době studoval na vysoké škole a byl tam za hvězdu. Já měla po střední a nastoupila do prvního zaměstnání. Jeho zaujetí pro studia a později pro práci mi nevadilo, naopak, imponovalo mi.

Dávejte si pozor na silnicích, ať už jste řidiči, nebo chodci. Jaro totiž člověka úplně omámí, a tak může dojít k nebezpečným nehodám. Na jaře bývají lidé jakoby očarovaní, chovají se jak opilí. Připomínají vosy, které poletují nad spadlými hruškami a sají z nich šťávu, dokud únavou a opilostí nepadnou do trávy, kde se líně válejí, aniž se jim daří vzlétnout. Od jisté doby si zjara za volantem dá

Je to zvláštní, když dvě vlastní sestry nemají kromě své mámy a táty snad vůbec nic společného. Každá přemýšlí jinak, má jiný životí styl a bavit se spolu o něčem je takřka nemožné. I to má ale řešení! Právě toto je případ mě a mé o sedm let mladší sestry. Jako bychom byly každá z jiné planety. Jako malou jsem sestru zbožňovala. Bylo to veselé roztomilé dítko. Starala jsem se o ni jako máma a mož

Slušnost a poctivost se člověku nakonec vyplatí. I když někdy si musíte počkat opravdu hodně dlouho, než si vaše okolí uvědomí, že jste jednali správně.
 Předposlední vedoucí, pod kterou jsem tu pracovala, u nás na úřadě zůstala pět let, než si našla lépe placenou práci. Když odcházela, měla jsem samozřejmě obavy, kdo přijde místo ní. Přesto mi chování kolegyň na rozlučkové párty připadalo dost