Pracovala jsem sedm let v prestižní firmě. Kolektiv nebyl velký, stále ti samí lidé. Jeden z kolegů byl ale přece jen něčím jiný. Setkávali jsme se většinou ráno v autobusu. Nejprve jsme se jen zdravili, potom jsme spolu sedávali, prohodili pár slov. Byl ženatý a také měl dvě děti. Byl starší než já, pozorný a udržoval si odstup. Jednou jsme spolu jeli domů autem, ale to se po cestě rozbilo, tak

Chci vám vyprávět příběh svého známého. Jmenuje se Radek. Vzal si Martinu a měli dceru Janičku. Ta se velmi podobala tatínkovi a málokterý otec se tak radoval z dcery jako Radek. Na dvorku jí postavil houpačku, bral jí do lesa na houby a v neděli celá rodinka chodívala na procházky podél řeky. Ale dům chtěl své a tak Radek začal odjíždět na týdenní šichty. Vyučený zedník neměl problém najít si p

Když jsem byla v pubertě, měla jsem hodně vysněných idolů. Nejednalo se o žádné populární hvězdy, byli to lidí z mého okolí, se kterými jsem se kamarádila. Vždy na nich bylo něco, co mě k nim přitahovalo. Většinou mě nadchly jejich vlastnosti, ale samozřejmě také i jejich fyzická krása. Z takovýchto platonických pubertálních lásek jsem se jednoho pěkného dne „vyspala“. Myslela jsem si, že už jse

Chystala jsem se na přijímací pohovor, který mohl změnit můj život výrazně směrem k lepšímu. Oblékla jsem si to nejlepší, co jsem v šatníku měla. S líčením jsem to nijak nepřeháněla, spoléhala jsem na svoji přirozenou krásu. Vždyť práce, kterou jsem mohla získat, vyžadovala spíš určitou důstojnost než reprezentativní vzhled. Sebevědomí k tomuto pohovoru jsem sbírala několik dní předtím. Cítila j

Dlouhá léta jsem žila jen pro rodinu. Pak mě postihla menší mrtvice. Rázem jsem se stala pro moje nejbližší nepotřebná. Na štěstí tady máme tak krásnou zahrádku. Koukám se na rozkvetlé keře růží. Jsou nádherné a tak neuvěřitelně voní. A krásný je i bylinkový záhon. Někteří zdejší obyvatelé se o něj starají a já jim jen tiše závidím. Tak ráda bych zaklekla k záhonu, plela a přehrabovala se v hlíně

Ať tomu věříme nebo ne, někteří lidé umí vidět do budoucnosti. Nevěřit jim a nezařídit se podle jejich předpovědi může být někdy osudné! Moje švagrová Milena a já jsme měly jednu společnou zálibu: obě jsme se zajímaly o všechny tajemné věci mezi nebem a zemí. Mě osobně tenhle svět tajemna a magie přitahoval už odmalička. Už jako malá holka, když jsem jezdila na dětské letní tábory, tak jsme s k

Moje drahá Ilonka dokázala v krátké době nadělat tolik strašlivých věcí, že tomu nemůžu vůbec uvěřit. Bohužel následky poneseme všichni. Ještě jsem se z toho nevzpamatovala. Připadám si jako v naprosto neskutečném, špatném snu. Sedím v soudní síni a o tři lavice přede mnou sedí moje dcera. Vidím jen její blonďatou, na krátko ostříhanou hlavu, kterou má skloněnou snad až na prsa. Ani nevím, zda vn

Zdravá soutěživost je dobrou motivací. Ale nenaplněná osobní ambice rodičů je to nejhorší, co může dětské sportovce nebo umělce potkat. Zažila jsem hodně zmařených talentů jen proto, že rodiče nebyli k dětem dostatečně vnímaví a trpěliví. Jedna maminka kvůli tomu dokonce skončila u soudu. Pár let jsem dělala organizační a administrativní výpomoc trenérce začínajících tanečníků. Šlo o malý místní

Pokoušet se skoncovat s kouřením a dalšími zlozvyky, jsem považovala za zbytečné. Říkala jsem si, že přece na něco člověk umřít musí! Až úraz mě změnil, i když nedobrovolně. Dát si pořádně silné kafíčko a k tomu pár cigaret pro mě bylo nad všechny požitky světa. Bez této malé vášně bych si den ani neuměla představit! Dokázala jsem ušetřit na všem, ale na moje cigárka mi nesměl nikdo sáhnout! Neza

Přátelům, kteří stále jen šetřili a počítali úspory, jsme se smáli. Všem jsme tvrdili, že jsme skromní a peníze nepotřebujeme. Byl to omyl a nám zůstaly oči pro pláč! S manželem jsme shodou okolností odcházeli do důchodu společně. On trochu přesluhoval a já zase využila možnosti jít o rok dřív. Hned první ráno nově nabyté svobody jsme si začali říkat rentiéři. Jen tak z legrace, protože stesky na