Nikdy nemůžete vědět, co si pro vás život nachystá. Někdy přijdou situace, které se zdají být zcela neřešitelné. Naštěstí nic netrvá věčně. Čekám na svou dceru. Čekám dlouho a trpělivě. Co jiného mi také zbývá. Hana konečně dostala alespoň krátkou propustku. Na jedné straně jsem velice ráda, ale zároveň se také dost bojím. Chtěla bych s ní zajít na nákupy. Pořídit ji nějaké pěkné šaty na léto.

Hledání hub se změnilo v boj o život. Dostala jsem osmnáct žihadel a nebýt manželovy pomoci, už bych asi nebyla mezi živými! Obvyklá podzimní dovolená probíhala navlas stejně, jako jiné roky. Ubytování v malém rodinném penziónku, dobré jídlo a dlouhé vycházky po okolí. Poprvé jsme tam byli s manželem už před pár lety, když nám dal syn poukaz pod stromeček. Hledal na sobě stále nějaké nemoci „Ta

Celý život manžel poctivě sázel. Byl to jeho koníček, každý týden vyplnit sázkový tiket. Říkal, že jednou to přijít musí. A taky že to přišlo. Dobaluji poslední krabici a doufám, že dcera přijede dřív, než se vrátí můj manžel. Už zřejmě přistál na letišti, a tak mám na vše už jen hodinku času. Rozhlížím se po domě, ale opouštím ho bez jakékoli lítosti. Za ten rok a půl, co tu bydlíme, mi nijak

Před mnoha lety jsem během dovolené navštívila opuštěný kostel. Na onom tajemném a svatém místě jsem prožila nevysvětlitelnou příhodu! Stalo se mi to před lety na Slovensku, ale do konce svého života na ten zážitek nezapomenu. Byla jsem tam na dovolené s manželem Oldřichem. Ten je na rozdíl ode mě tak trošku pecivál a málokdy se mi ho podařilo vytáhnout na procházku, byť jen krátkou, a tak jsem

Byt vedle toho mého byl už delší dobu prázdný. Měla jsem mít radost, že je klid, ale neměla. Bála jsem se být sama na celém patře! Když se přistěhoval nový nájemník, popadl mě opravdový strach. Už dlouhé roky jsem bydlela v malém bytě v přízemí jednoho postaršího paneláku. Na patře byly vždy jen tři byty, ale na tom mém jen dva. V tom třetím byl nějaký sklad, ani nevím čeho. V bytě vedle toho méh

Svého muže miluji, ale rodinu nechci. Mateřské pudy necítím a vlastně ani nevím, jak se má správná matka chovat. Žila jsem sama s matkou, kterou otec opustil těsně po mém narození a dál už se o nás nezajímal. Utekl, aby nemusel celé noci poslouchat řvoucího spratka – mě. Matka se z toho zhroutila a celý život mě obviňovala, že jsem jí zničila lásku. „Kdyby nebylo tebe, neodešel by,“ řvala na mě.

Neměla jsem jí to za zlé, že je svému muži občas nevěrná. Dokonce jsme jí i trochu fandila. Ale jen do chvíle, než si políčila na mého manžela! Ženská krev a mlíko, spousta energie! A vedle ní takový mouchy snězte si mě. Člověk se nemohl divit, že svému muži kamarádka Evka občas, no vlastně dost často, nasadila parohy. Ten její si toho ani nevšimnul. Spolknul jí každou lež i s navijákem. Často se

Mohou se lidé na pokraji smrti podívat do budoucnosti a vidět, co nás čeká? Tato otázka mi dlouhá léta nedala spát. Nyní už odpověď znám. Vyrůstala jsem v celkem rozvětvené rodině, což pokračovalo i v dospělosti. Měla jsem čtyři sourozence a každý z nich se oženil nebo provdal, takže když se konala nějaká sešlost, byl to vždycky pěkný zástup lidí. Avšak nejblíže jsem po celý život měla ke své s

Dělat dobré skutky se mi nevyplatilo. Ze souseda, který dělal chudáčka a nechal si ode mě posluhovat, se vyklubal pěkný lotr! Na rozloučenou jsem mu pěkně zavařila! Po rozvodu jsem se musela přestěhovat do malého bytu na druhém konci města. Bylo to pro mě dost kruté období. Nikoho jsme neznala, zůstala téměř bez prostředků. S dospělými dcerami jsem také zrovna moc nesouzněla. Ne, že bychom se hád

Bylo to až děsivé. Vyšla jsem ze dveří bytu a potkala samu sebe! Sousedka změnila účes a koupila si stejné šaty jako já. Nikdo nás od sebe nerozeznal! Stěhování není nikdy žádná příjemná záležitost. Vždyť proto se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Já měla pocit, že mě změna bydliště úplně odrovná. Trvalo neskutečně dlouho, než jsem si zvykla na nové bydlení, nové sousedy a zcela nový ži