Domů     Manžel mi byl nevěrný se sousedkou
Manžel mi byl nevěrný se sousedkou

Vždycky jsem si říkala, jaká jsme spokojená rodina. Tři děti dají sice zabrat, ale my to přece zvládneme! Ale pak se můj manžel zamiloval. Ve špatnou dobu a na špatném místě.

Dodnes nevím, jak se stalo, že se můj muž Jarda tak změnil. Když se narodila nejstarší Madlička, přímo zářil nadšením a doslova nás nosil na rukou. Co nejdřív chtěl další miminko, a když to byl chlapeček, byl ještě šťastnější.

V době, kdy začal Tomáška brát na hokej, jsme znovu zjistila, že čekám dítě, a byl to manžel, který mě přesvědčil, abych nešla na potrat. Měla jsem totiž různé zdravotní problémy a nakonec polovinu těhotenství proležela v nemocnici.

S dětmi manželovi pomáhala moje skvělá sestra. V té době nastal u manžela zlom v chování. Právě tehdy si musel něco začít se sousedkou z vedlejšího domu.

Výmluvy a pozdní návraty

Už když jsem se vrátila z porodnice, zarazilo mne, že Jarda byl roztržitý, moc si nás nevnímal a druhého syna zdaleka neobdivoval tak, jako tehdy Tomáška.

Byla to naše osmiletá Madlička, která se mi svěřila, že zatímco jsem byla v nemocnici, táta skoro nebyl doma, aby jí pomohl s úkoly. Všechno zastala moje babička a sestra.

Měla jsem dost práce s maličkým Robinem, tak jsem si zpočátku manželovu nepřítomnost moc nebrala. Až po měsíci jsem si uvědomila, že je doma mnohem méně než dřív. I ze zaměstnání chodí později.

„Něco jsem si v práci přibral navíc, když teď máme ty tři malé,“ pokrčil rameny a mně to stačilo. Jenže když jsem se na konci měsíce ptala, kolik tedy vydělal, ukázalo se, že se nic nezměnilo. Dal na společný účet stejnou částku, jako dával vždycky.

Vymluvil se, že přesčasy se budou vyplácet až na konci roku, tedy za dva měsíce. Zapamatovala jsem si to, říkala jsem si, že bychom si za ty peníze mohli dopřát nějakou hezkou dovolenou. Na to nám nikdy nezbylo, aby mohla vyrazit k moři celá rodina.

Jenže na účtu se zase neobjevila žádná kulatější částka a Jarda začal být nepříjemný. A začal chodit domů ještě později než dřív.

Nebýt jednoho trička…

Kdo ví, jestli bych se něčeho dovtípila, kdyby mi při věšení prádla vítr z ruky nevzal Tomáškovo tričko a neodnesl ho za roh domu, do zahrádky, která patřila k bytu v přízemí. Popadla jsem Robinka do náruče a běžela dolů.

Otevřela mi moc příjemná paní, já si došla pro tričko zachycené na keři a ona nedala jinak, než abych si s ní vypila kafíčko. Děti byly ve škole, Robin si hrál v trávě s autíčkem a mně bylo na sluníčku moc dobře.

Povídaly jsme si o všem možném a já si užívala výhledu do zeleně a na vedlejší dům, kam jsem z našeho bytu neviděla. Až do chvíle, kdy ve druhém patře paneláku na balkon vyšel můj muž a zapálil si.

Neviděla jsem mu úplně do tváře, ale ten pohyb, jak škrtal sirkou, mi byl tak strašlivě povědomý, že jsem vytřeštila oči.

Už jsem na něj chtěl zavolat, když se ve dveřích objevila štíhlá blondýnka v dlouhém triku, objala ho kolem pasu a vzala si od něj cigaretu. Seděla jsem tam úplně zkamenělá, až se moje nová známá optala, co se stalo.

Vyfotila jsem je mobilem

„Ten člověk vypadá jako můj muž,“ vypravila jsem ze sebe. „Hm, to je mu asi jen podobný. Vídám ho tam kouřit docela často, myslím, že tam bydlí,“ nasadí si brýle moje nová známá. „No ano, je to on.

Tu žlutou košili znám.“ Tu žlutou košili jsem mu koupila já, měla jsem chuť odseknout. Taky ji dost často peru. A žehlím. Místo toho jsem sáhla do kapsy po mobilu a dvojici na balkoně vyfotila.

Pak jsem popadla Robina, omluvila se udivené sousedce a vyrazila domů. Zkusila jsem vytočit manželovo číslo a ten to po chvíli zvedl. Má dnes zase práci navíc, utrhne se prý až kolem deváté. A děje se něco zvláštního? „No, jak se to vezme,“ odpovím jen a zavěsím.

Tváří v tvář

Přehrála jsem si fotku z mobilu do počítače a zvětšila ji. Nebylo pochyby, byl to můj muž. Zvedl se mi žaludek a rozbrečela jsem se. Pak jsem se musela sebrat.

Zavolala jsem sestře, jestli by mohla vyzvednout děti z družiny, naštěstí je v invalidním důchodu a má čas. Pochopila, že se děje něco hodně špatného, a sedla hned do auta. Ukázala jsem jí fotku a jí bylo okamžitě vše jasné.

Požádala jsem ji, aby zůstala doma s dětmi, a sama jsem se vypravila k druhému domu. Vchod měl z druhé strany, obrácený k lesíku na konci sídliště. Kousek od něj bylo pokroucené staré klepadlo na koberce. Sedla jsem si na ně a čekala.

Ve čtvrt na deset se otevřely dveře výtahu a Jarda si odemkl zevnitř dveře. Klíčem ze svého svazku, s přívěskem, který dostal loni k Vánocům od Tomáška. Křepce seběhl po třech schodech, mrkl na hodinky a pak mě uviděl.

Třeba jednou pochopí

Nic nezapíral, ale taky nic nevysvětlil. Jen řekl, že se to stalo, že to neumí vysvětlit a ví, že to není správné. A jestli mi to opravdu vadí, zkusí se napravit. Šli jsme domů, sestra odjela, aniž by na Jardu promluvila.

Uviděl na obrazovce počítače fotku z balkonu a už taky nic neřekl. Stáhl se do ložnice a dlouho tlumeně telefonoval. Já ani spát nešla. Věděla jsem, že jsem v pasti. Sama na mateřské a se třemi dětmi život nezvládnu.

Když mne ráno našel Jarda v obýváku a viděl, jak vypadám, řekl jenom: „Ukončil jsem to. Zkusíme to ještě spolu?“ A já přikývla. I když ve mně všechno křičelo: „Vypadni, nenávidím tě, ty špinavý lháři…“ Třeba jednou pochopí, co mi udělal.

Jana L. (43), Uherské Hradiště

Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr