Když se mi doktor podíval do očí a řekl, že by se mnou rád mluvil, s napětím jsem čekala, co mi řekne. Ať už to bude cokoliv, bylo jasné, že se konečně zbavím pochybností. „Asi je vám jasné,“ začal doktor, „že se jedná o vaše těhotenství. Jste skutečně v jiném stavu. V jiných případech bych podobnou zprávu oznamoval rád, ale u vás, vzhledem k vašemu věku a riziku s tím spojeným, musím bohužel

Chtěla jsem mu udělat radost, ale místo chvály jsem se dočkala jen úšklebku. Můj nový účes se manželovi hnusil! Moje dlouholeté manželství se ocitlo na mrtvém bodě. Ať jsem udělala cokoli, mému protějšku to nebylo dost dobré. Myslela jsme si, že už nemůže být hůř. Ale opak byl pravdou. Přemek, ten příjemný a tolerantní mužský, se mi přímo před očima měnil  chladného netykavku. Podezírala jsem ho

Nebyl důvod nevěřit dlouholeté kamarádce, že je nemocná. Pomáhala jsem jí, jak to jen šlo. Až náhoda mi otevřela oči a zjistila jsem, že na mě hraje divadlo! Ztěžka se usadila do křesla a usedavě se rozplakala. Když se mi kamarádka svěřila, že je těžce nemocná, rozbrečela jsem se s ní. S Martinou jsme byly nejlepší kamarádky už celé roky. Vyměňovaly jsme si oblečení po dětech, společně pekly cukr

Být jedináček má své výhody i nevýhody. Rodiče mě odmalička rozmazlovali a současně hlídali. Snášeli mi takřka modré z nebe, jenže zároveň jsem byla neustále v jejich zorném poli. Musela jsem otce i matku informovat o každém svém kroku. I když jsem šla třeba jen o dva domy vedle ke kamarádce, stejně si to ověřovali – ne snad proto, že by mi nevěřili, ale jak sami říkali, protože se o mě báli. „

Je to strašný pocit, být vyčleněná ze svého okolí. Zejména tehdy, když vlastně vůbec nevíte proč. Na odpověď, co se stalo jsem musela čekat dlouho. Vypínám počítač a už přemýšlím, co si koupím cestou z práce k večeři. Než ale stačím vyjít z kanceláře, otevřou se dveře a v nich vidím své kolegy. Ještě jsem tu dost krátce na to, abych je všechny dobře znala. U některých si nedokážu ani vybavit křes

Bylo to pro velice ponižující. Propadla jsem zoufalství a nikdo se mi nemůže divit. Ale konečné rozhodnutí nebylo správné. Kamarádka Marta vyndavá Petříka z kočárku a posazuje si ho na klín. Je z ní opravdu hrdá babička. Sedíme v parku na lavičce a ona láskyplně krmí vnoučka dětskou výživou. I když je to moje nejlepší kamarádka, nemůžu se ubránit závisti. Stydím se za to. Ale musím přiznat, že

Moje nešťastná vážně nemocná dcera už svůj život pomalu vzdala. Pak jsme dostali s manželem dobrý nápad a přivedli jí do života Roniho. Marika sedí na zahradě ve svém invalidním vozíku a na jejím klíně je schoulený její nový, věrný kamarád. Vidím svoji dceru se zase po dlouhé době usmívat. Hladí rukou pejska a rozhlíží se vesele po okolí. Pryč je její nedávná apatie a doufejme, že i všechny zlé

Všechny dobré věci v mém životě mají společného jmenovatele. Věřím, že mě moje kouzelné číslo bude chránit až do konce života! Nikdy jsem na sudičky ani jiné tajemné věci nevěřila. Jedna zvláštní náhoda ale stejně celým mým životem prochází. Mám číslo, které mě ochraňuje. Přesněji řečeno je to dvojčíslí, které mi přináší skutečně jenom samé dobré věci. Jenom shoda náhod? Přemýšlela jsem,

Poctivost se někdy nemusí vyplatit. Zvlášť, když jde o nalezenou peněženku s větším obnosem peněz! Místo poděkování jsem se dočkala jen výhrůžek a obviňování. Doma mě vždycky učili, že mám být pravdomluvná a poctivá. Ve stejném duchu jsme vychovala i svoje tři děti a později i vnoučata. Přesto jsem se dočkala nevděku a křivého obvinění. Toho dne, kdy jsem peněženku našla, jsem se necítila dobře.

Vždycky jsem měla své děti pod kontrolou. Dbala jsem na to, aby byly dobře vychované. Stejně tak přistupuji i k vnukům. Jejich problémy mi nebudou nikdy lhostejné. Můj nejstarší vnuk Martin byl vždycky vzorem všech. Byl to rozumný, spolehlivý chlapec, který nikdy nešidil studování. Není divu, že se po střední škole dostal na vysokou v Praze. Našel si spolubydlení s kamarády, a tak se konečně osam