Když žena nemá partnera ani děti, žije jen prací, tak se z toho nakonec zblázní! Pohltil mě strach a těžké deprese. Nevěděla jsem, jak z toho začarovaného kruhu ven. Před patnácti lety jsem pracovala v zahraniční firmě jako manažerka a pobírala jsem fantastický plat. Nadměrná psychická zátěž, kterou toto zaměstnání přinášelo, se ale začala podepisovat na mém zdraví. Stále častěji jsem užívala l

Byl to největší sukničkář v okolí, těch srdcí, co zlomil, bylo už příliš. Bohužel mezi nimi bylo i srdíčko mé sestry. A Maruška to nenechala jen tak. Byl to zkrátka pořádný prevít. Vážně si nepamatuji, že bych za celý svůj život potkala většího. Zklamaných žen a pošlapaných dívčích srdcí byly nejméně dvě desítky. Když to začal Vilda zkoušet i na mou sestru Marušku, tušila jsem, jak to dopadne.

Nikdy nevíte, kde potkáte toho pravého. Vdávat jsem se nechtěla. Kolegyně mě požádala, abych jí šla za svědka, a nakonec se naše role obrátily. Svatby jsem nesnášela. Jednu jsem absolvovala, když mi bylo dvacet, a manželství se ukázalo jako totální fiasko. Něco takového jsem už nechtěla nikdy znovu zažít. Můj muž mě opustil, když byly synovi dva roky. Na čas jsem zavrhla všechny muže, na samotu

Vedoucí v naší prodejně vymyslel soutěž mezi námi prodavačkami. Musela jsem být nejlepší, třeba i podvodem. V důchodu jsem nastoupila na částečný úvazek jako prodavačka. Celý život jsem pracovala v tiskárně, moc mě ta práce bavila, mělo to ale jednu vadu – plat tam byl malý. V průběhu života mi to nevadilo, protože manžel měl výplatu slušnou. Jenže pak zemřel a já dostala vdovský důchod. Dodnes

Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to tak nenápadně. Nejdříve byla podrážděná, pak přišly úzkosti, nes

V našem městě panoval klid. Měla jsem sousedku, se kterou jsme si důvěřovaly. Jenže najednou se vypařila. S tím divným mužem. Eva žila sama. Její bývalý manžel ji opustil kvůli jiné ženě, a to ji sice ranilo, ale nikdy se tím nenechala zlomit. Naopak, stále byla usměvavá a zdálo se, že je silná. Měla své rituály. Ráno procházka, odpoledne nákup v místním obchůdku a večer tichá četba na balkoně.

Ztráta syna pro mě byla šokem, ze které jsem se nevzpamatovala. Ale tím všechno tragické neskončilo. Kdo by řekl, že bolest bude pokračovat? Jeho žena, Linda, se postupem času začala chovat, jako bych neexistovala. A spolu s ní se mi začala ztrácet i malá Sofie. Moje vnučka. Jediný člověk, který mi po Adamovi zbyl. Proč se to děje? Obě jsme prožily stejnou tragédii. Obě jsme přišly o něko

Tu paseku ze sna jsem dobře znala, ale nemohla jsem si vzpomenout, kde se nachází. Letní dovolená pak vše odhalila. Zjistila jsem, že to, co se nám zdá, může mít spojitost se skutečnými událostmi, třeba i s hodně dávnými. Krátce před důchodem se mi stalo něco neuvěřitelného. Díky tajemným silám jsme získali odměnu. Ve snu jsem totiž odhalila, kde se ukrývá poklad. Své sny jsem si pamatovala

Měl to být můj nový začátek. Ale krátce po nastěhování se v mém bytě začaly dít nevysvětlitelné věci. Těšila jsem se na klidný život v novém podnájmu, ale rychle jsem zjistila, že se v něm dějí divné věci. Předměty jsem nacházela jinde, než jsem je nechala. Když jsem přišla na to, co se v mém bytě děje, nemohla jsem zůstat. Jenom pouhá nepozornost? Když jsem se do toho bytu nastěhovala, v

Dostihla mě lehká mrtvice, která donedávna neměla vliv na mé zdraví. Po čase od příhody jsem však začala slyšet hlasy. Donedávna jsem žila normální život. Máme s Pavlem dvě děti, které jsou dnes už dospělé. Vlastně už jsme s manželem prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl. Bylo toho na mě moc Živím se jako mzdová účetní a konec měsíce je pro