Seděla jsem u kuchyňského stolu, zírala na prázdný šálek od čaje a snažila se pochopit, jak se to všechno mohlo stát. Kam jsem dala rozum? Byla jsem vždy opatrná a věděla jsem, že důvěra se nerozdává jen tak. Ale pak se mi vrátila do života má stará kamarádka z mládí a já udělala největší hloupost svého života. Konečně jsem už nebyla tak sama Po letech jsme se s Jitkou potkaly na trhu, za

Od rána to byl den blbec, ale pak se vše změnilo. Našla jsem svoji životní lásku a byla jsem alespoň několik týdnů opravdu šťastná. Moje velká láska začala kdysi v uplakaném a deštivém podzimním dni, kdy jsem měla už od rána špatnou náladu. Ta se ještě znásobila v práci, protože jsem zapomněla na jeden důležitý úkol. Dostala jsem kázání od šéfové, a dokonce mi bylo naznačeno, že v případě opako

Svátky jara si pro mě připravily opravdový zázrak. Přesvědčily mě, že láska skutečně existuje, ač jsem v ni již pomalu přestávala věřit. Velikonoce jsou časem zázraků. Na Velký pátek rozkvétá zlaté kapradí, otevírají se skály, tvrze, zříceniny a vydávají poklady, zvony odlétají do Říma a děje se zkrátka mnoho neuvěřitelných věcí. Není divu, že se naše láska narodila právě o Velikonocích, ač zro

Dokud jsem měla peníze, točilo se kolem mě mnoho přátel a celá rodina. Až když jsem o vše přišla, poznala jsem, kdo je skutečný přítel. Tatínek získal v restituci značný majetek. Jeho bratr už nežil, neměl rodinu, také babička s dědou už byli po smrti, a já byla jedináček. Široko daleko jediná, která to všechno zdědila. Jako dítě jsem měla všechno, protože jsem neměla sourozence. Jen spoustu

Dcera našla toho malého chlupáčka v trávě, a nedala si ho vzít. Bylo to přesně na Velký pátek, a to se prý dějí zázraky. Ten zajíček nám opravdu přinesl štěstí. Když byly naše děti malé, jezdili jsme na Velikonoce k mým rodičům na venkov. Svátky jara tam byly mnohem krásnější a zajímavější, než ve městě. Tam se držely tradice vždycky, zejména běhání s pomlázkou po vsi byla oblíbená zábava mého

Nechtěla jsem ustrnout, i když jsem babička. Tak se jednoho dne stala vnučka mým učitelem. Už vím, že strach byl můj největší nepřítel. Z mobilu, počítače, internetu, sociálních sítí a podobných vymožeností jsem měla hrůzu. Asi jako každý člověk v mém věku. Na straně druhé mě vnitřně štvalo, že si dokážu na mobilu jen vytočit telefonní číslo a stěží napsat SMS zprávu. Při tom podle slov mých vn

Všem v paneláku dělala ze života peklo. Byla bezohledná a sobecká. Tak jsem vzala do ruky po letech housle. Jen jsme se nastěhovali do panelového domu na sídlišti, už vynadala manželovi, že zaparkoval před vchodem. Chtěl si jen z auta vystrčit krabici s nářadím. Ječela na něho jako siréna, že před vchodem je zakázáno parkovat. Jednou si počkala na mě u výtahu a spustila na mě, že ji můj syn nep

Jako malou holčičku mě nechali jednou samotnou ve starém domě. Nemohla jsem spát, ve tmě něco kolem mně chodilo, a dokonce vrčelo. Každý má nejspíš nějakou svou noční můru z dětství. Pro mě to bylo velké, chlupaté zvíře, kterému svítí ze tmy oči. Vrčí, funí a skřípe zuby. Do mých snů se takový strašlivý tvor vkrádá často, a to i v dospělosti. Jakmile se mi o něm zdá, vím, že se druhý den něco z

Po smrti manžela jsem ztratila radost ze života. Dcera si o mě dělala starosti. Pak se jí ale zdál podivný sen, díky němuž jsme objevili magické místo, které mi pomohlo. Když mě ta strašná událost postihla, už jsem nebyla nejmladší. S mužem jsme si společně užívali první roky v důchodu na naší chaloupce. Vím, že je mnoho žen, které ztratily partnera mnohem dříve, než se to stalo mně, ale přesto

Tolik bolesti a neštěstí naši rodinu provází. Nakonec jedna z nich zasáhla i to nejcennější, co jsem v životě měla. Mého syna. Když si vybavím rodinné příběhy, které se předávaly z generace na generaci, jsou plné smutku. Jedna prababička si vzala život, další prarodiče zahynuli při vážné autonehodě. Moje babička zase zemřela poté, co spolykala velké množství prášků na spaní. Dlouho jsem si říka