Byla jsem v nemocnici nová. A vyděšená. Na radu od zkušené kolegyně nikdy nezapomenu. Duše zemřelého se nesmí zapomenout pustit na svobodu. Vždycky jsem si přála být zdravotní sestrou. Když jsem se dostala na zdravotní školu, byl to jeden z mých nejšťastnějších dnů v životě. Svůj sen jsem měla na dosah ruky. Jako zdravotní sestra jsem zažila mnoho zajímavých, a dokonce i záhadných věcí, zážitek

Nikdy to nepochopím. Měli jsme k sobě důvěru a on mi 25 let neřekl zásadní věc. Zatajil mi potomka, kterého vídal. Potkala jsem ho, když mi bylo padesát. Nikdy jsem nevěřila, že v tomto věku může přijít někdo, kdo mi úplně obrátí život naruby. On byl klidný, moudrý a zároveň plný energie. Byla to láska, která nepřišla přes noc, ale postupně se vkrádala do každého dne. Strávili jsme spolu 25 let

Už nemám pro co, a hlavně pro koho dál žít. Je tak těžké přijmout, že vám navždy odešel smysl vašeho života. Mé současné dny jsou plné vzpomínek, maličkostí a rutinních setkání. Bydlím v domově důchodců, kde žije spousta dalších seniorů. S některými chodím na kávu, s jinými na delší procházky, povídáme si o všedních věcech, o zdraví, o počasí nebo o zážitcích z minulosti. Na první pohled může v

Některá spojení mezi lidmi jsou silnější, než se může na první pohled zdát. Věřím, že se se mnou manžel přišel rozloučit. Už je tomu sice pět let, ale já mám stále pocit, jako by se to stalo včera. Petr často jezdil na služební cesty. Někdy nebyl doma tři dny, jindy se vracel ještě týž den. Sám to neměl rád, když spal mimo domov. Jedno takové rozhodnutí vrátit se ještě večer ho ale stálo život.

Některá setkání mohou změnit a ovlivnit náš život. Před třiceti lety mě oslovil neznámý muž a řekl, co mě v životě čeká. Před několika lety jsem zažila podivné setkání s jedním sympatickým mladým astrologem, které dočista změnilo můj pohled na budoucnost. Hvězdy skutečně nelžou Věděla jsem od té doby, kdy mohu čekat úspěchy a kdy pro změnu ztráty. Horoskop, který mi vyložil, nelhal v dobr

Nemohla jsem přijet na pohřeb svému strýci. V ten den jsem tedy alespoň uctila jeho památku a vzpomínala na něj. Někdy se v našich životech přihodí věci, kterým nerozumíme. V čase, kdy zemřel můj oblíbený strýc Miloš, jsem byla tisíce kilometrů daleko. Je tedy víc než zvláštní, že nám i tak bylo dopřáno poslední rozloučení. Smrtí to nekončí Nikdy jsem se nezajímala o to, co je po smrti. K

Moje rodina byla vždycky jako z reklamy na idylku. Dokud nedošlo k rozkolu kvůli penězům! Naštěstí jsme k sobě dokázali zase najít cestu. Manžel Karel je stavební inženýr, máme dvě děti: dvacetiletého Tomáše, studenta medicíny, a sedmnáctiletou Lucii, gymnazistku. Bydlíme v kouzelném domku se zahradou, kde si pěstujeme zeleninu, a každé léto jezdíme na rodinnou chatu k jezeru, kde se scházíme c

Rozvod přišel jako blesk z čistého nebe nebo spíš jako dlouho se táhnoucí bouřka, kterou jsem nechtěla vidět. Jako čerstvá padesátnice jsem zůstala sama. Manžel Jiří, obchodník s auty, se zamiloval do kolegyně, pochopitelně o dvacet let mladší holčiny. „Hano, nám to už dlouho nefunguje a já potřebuju začít znovu,“ řekl mi u večeře, zatímco já krájela chleba pro celou rodinu. Děti, osmnáctiletá

S Tomášem jsme spolu byli sedm let, z toho pět manželé. Každý den jsem vstávala v šest, vařila mu kávu, balila svačinu a líbala ho na rozloučenou. Věřila jsem, že to je láska. Ta pravá, hluboká, na celý život. Měli jsme domek na kraji města, dva psy a plány. Manžel pracoval jako projektový manažer v IT firmě a já jako učitelka na základní škole. Začalo to nenápadně Před rokem jsem si všim

S Pavlem nás seznámil známý. Hned jsme si padli do oka. Naše romantická idylka ale měla jednu vadu, a tou byla jeho bývalá přítelkyně. Od jejich rozchodu sice uběhl už rok, přesto o ní Pavel až podezřele často mluvil, a dokonce měl zarámovanou společnou fotku u postele. Bylo mi jasné, že citové pouto ke své bývalce ještě nepřetrhl. Fotku jsem aspoň nenápadně otočila, ale druhý den byla ve st