Hledání toho pravého bývá velká a komplikovaná šichta. Pátráte-li po někom dokonalém, nenajdete ho nikdy a skončí to osamělostí. Toho pravého jsem hledala nekonečně dlouho. Kamarádky už byly dávno provdané, vozily kočárky, a já pořád nic. „Protože neustále hledáš někoho, kdo bude dokonalý,“ vysvětlovala mi zoufalá máma. „Takového ale, holčičko, nenajdeš. To bys zůstala sama, a to ti opravdu

S manželem jsme si chtěli konečně užít klidného odpočinku. Pak jsme však jednou vyrazili pryč z domova. Po návratu nás čekal bolestný šok. Jak já si žila! A jak jsem si mohla žít dál. Jenže jsem byla velký bohém a leccos jsem dostala zadarmo, takže jsem si toho nevážila. Jako třeba bydlení. Rodiče zdědili byt po tetičce a ten mi věnovali. Nemusela jsem se starat, kam složím hlavu. Všechno je

V životě ji provázela smůla. Ráda sbírala kamínky a doma jich měla celou sbírku. Jednoho dne ale našla mnohem víc než obyčejný kámen. Moje kolegyně z práce, která neměla šťastné dětství a žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Obyčejné. Měla jich doma plno. Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, který náhodou našla při meditaci u potoka, bude pomáhat, nemá

Na chalupě u našeho prahu našly kočky vždy něco dobrého. Když manžel onemocněl, jeho kamarádky se odvděčily. Prababičky si přikládaly na nemocné místo s oblibou kočku, tvrdily, že tato zvířata mají schopnosti léčit. Moje tchyně na to věřila, a manžel proto kočky miloval. Já jsem ale tuhle teorii brala s humorem. Až v důchodu jsem se přesvědčila, že na tom zřejmě opravdu něco je. Chlupaté pří

Tu starou televizi jsme si nechali jako památku. Nefungovala. Jednou v noci se ale na obrazovce objevily záhadné obrazy. Nevysvětlitelné zážitky nám mohou přinést i zdánlivě nevinné a obyčejné předměty, do kterých bychom to vůbec neřekli. Jednoho dne jsme se s manželem Kamilem stali svědky toho, že památka po tetičce skrývá záhadnou energii. Dědictví po tetičce Stará televize nám přinesla

Nově otevřená prodejna na rohu naší ulice nabízela nejen ryby, ale i rybí pochoutky. Nejvíc mě ale zaujal prodavač. Nemohla jsem si pomoc, do rybárny jsem chodila snad každý den. Ne kvůli rybám. Zkoumala jsem prodavače, který mě svým vzhledem doslova fascinoval. I on po mně pokukoval! Podobal se mi. Jak je to možné? Když jsem navštívila prodejnu asi popáté, dodal si odvahy a oslovil mě: „

Kolega z práce si hrál na mého nadřízeného. Stále mě poučoval a nic mu nebylo dost dobré. Jeho kulatiny mi poskytly příležitost k pomstě. Byl to takový chytrák. O pár let mladší a o milion světelných let chytřejší. Tedy dle svého mínění. Byla jsem pro něho jen hloupou služkou. Nestyděl se chtít ode mě vařit kafe a mýt hrnek. O moje letité zkušenosti nestál. Všechno věděl lépe! Z oslavy dělal

Rodinný propletenec nabral nečekaný směr. Syn se zamiloval do manželky mého bratra. Musela jsem zasáhnout dřív, než by k něčemu došlo. Syna jsem měla téměř ve čtyřiceti a od začátku jsem si byla jistá, že není jako ostatní děti. Dělal si vždycky všechno po svém a veškerá výchova byla marná. Trochu jsem si za to mohla sama. Rozmazlila jsem ho! Těšila jsem se marně Po rozvodu se mi dlouho n

Jen malou chvíli jsem se domnívala, že to se mnou myslí dobře. Opak byl pravdou! Snažila se mě provdat, protože žárlila na mě a svého manžela! Moje kamarádka byla pěkné kvítko. Svému muži byla nevěrná ještě před svatbou a nijak ji to netrápilo. Prý to dělá pro upevnění vztahu, protože jinak by to nevydržela. Ten její Martin nebyl žádný krasavec, ale mně se líbil. Spolehlivý chlap, pracovitý

Svého manžela jsem kdysi poznala hodně netradičně. Můj smysl pro romantiku došel naplnění zvláštním způsobem. Byla jsem vždy vnímavá a citově založená, ale na partnerské vztahy jsem neměla příliš štěstí. Když už jsem si někoho pustila blíže k tělu, a hlavně k srdci, ukázalo se, že dotyčný není schopný smířit se s mojí romantickou povahou. Převlek dvorní dámy Jednoho dne mě kamarádka Agáta