Když mi zemřel manžel, měla jsem pocit, že je pořád někde kolem. Z rodiny jsem ale byla jediná. Bála jsem se, že přicházím o rozum. S Petrem jsme spolu byli více než čtyřicet let. Zažili jsme jak to dobré, tak to zlé. Jedno ale bylo jisté. Milovali jsme se. Byl pro mě kamarádem, manželem, přítelem i milencem. Stáli jsme si bok po boku celý život. Nikdy jsem si neuměla představit, že přijde d

Na dovolené jsem narazila na místní stařenku. Ta mi darovala jakýsi náramek. Hned po návratu domů se začaly dít samé dobré věci. Bylo mi přes čtyřicet. Neměla jsem muže ani děti. Bydlela jsem sama se svojí kočkou. Celé jsem to přijala jako svůj osud a přestala smutnit nad samotou. Jednou jsem se rozhodla, že pojedu na dovolenou, abych se alespoň podívala do světa. Vybrala jsem si Thajsko. Smutn

Moji prarodiče kdysi zdědili venkovské stavení. Rozhodli se, že si ho ponechají a opraví, ale neměli peněz nazbyt. Jedné noci zažili něco neskutečného. Dávná rodinná legenda celou naši rodinu dodnes fascinuje. Moji prarodiče prožili kdysi tajemný příběh, který měl naštěstí dobrý konec. Zdědili nemovitost Došlo k tomu ve starém mlýně. Právě tam se odehrály podivné a tajemné věci, které lid

Sedím sama a poslouchám, jak tikají hodiny. Ty mi daroval před lety můj Jarda. Každý pohyb ručičky mi připomíná, jak čas utíká. Jako mladá jsem se hodně natrápila. Moc jsem toužila po rodině, ale napřed jsem nemohla potkat toho správného muže, a když už jsem na něj narazila, zase jsem nemohla přijít do jiného stavu. Po třicítce už jsem si říkala, že zůstanu bezdětná, že to je můj osud. Závid

Když je vám osmdesát, přestanete mít iluze, že tu budete navěky. Na druhou stranu má ale člověk pořád dost sil na to, aby se dokázal pořádně radovat z maličkostí. Mám za sebou jeden obyčejný život plný drobných starostí i radostí. Potkal mě však velký zázrak: sedm sourozenců. Jsme staří, ale pořád jsme, byť nás život rozesel do celého světa. Na mé osmdesátiny jsme se měli zase všichni sejít

Snacha se tvářila jako neviňátko, mně ale bylo jasné, že hraje levou. Elektřina mi nejde zásadně v době, kdy jsme spolu samy doma. Zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu blátivou břečku do záchodu, znova zapnula rychlovarnou konvici a ani ťuk. Bohužel už jsem věděla, odkud vítr vane! Chtěla jsem rozsvítit, ale nic. „Hergot!“ zaťala jsem bezmocně pěst a počítala v duchu do

Hrubá síla je někdy lepší než pláč, výčitky a domluvy. Když jsem je načapala v objetí, vyřešila jsem to ručně a stručně. A bylo vymalováno! Napřed mi Dita brala hračky, pak milence. Byla to hodně protivná holka ze sousedství, která se soustředila na to, že jakmile jsem začala s někým chodit, ihned se snažila mi moji lásku přebrat. Nutno podotknout, že byla přece jen o něco přitažlivější než já,

Seděla jsem u kuchyňského stolu, zírala na prázdný šálek od čaje a snažila se pochopit, jak se to všechno mohlo stát. Kam jsem dala rozum? Byla jsem vždy opatrná a věděla jsem, že důvěra se nerozdává jen tak. Ale pak se mi vrátila do života má stará kamarádka z mládí a já udělala největší hloupost svého života. Konečně jsem už nebyla tak sama Po letech jsme se s Jitkou potkaly na trhu, za

Od rána to byl den blbec, ale pak se vše změnilo. Našla jsem svoji životní lásku a byla jsem alespoň několik týdnů opravdu šťastná. Moje velká láska začala kdysi v uplakaném a deštivém podzimním dni, kdy jsem měla už od rána špatnou náladu. Ta se ještě znásobila v práci, protože jsem zapomněla na jeden důležitý úkol. Dostala jsem kázání od šéfové, a dokonce mi bylo naznačeno, že v případě opako

Svátky jara si pro mě připravily opravdový zázrak. Přesvědčily mě, že láska skutečně existuje, ač jsem v ni již pomalu přestávala věřit. Velikonoce jsou časem zázraků. Na Velký pátek rozkvétá zlaté kapradí, otevírají se skály, tvrze, zříceniny a vydávají poklady, zvony odlétají do Říma a děje se zkrátka mnoho neuvěřitelných věcí. Není divu, že se naše láska narodila právě o Velikonocích, ač zro