Nejspíš protože jsem byla starší matka, měla jsem o syna velký strach, který mě mockrát až budil ze spaní. Nespouštěla jsem ho z očí. Syn byl vymodlené dítě starších rodičů. Bála jsem se o něj až hystericky, v noci jsem se budila hrůzou, zdálo se mi o prázdné postýlce anebo o tom, jak ho kdosi odvádí. Dívám se za nimi, snažím se křičet, ale nevypravím ze sebe žádný zvuk, snažím se běžet, ale ne

Doma jsem byla sama, když mi hlas v hlavě náhle poručil, abych si došla pro mobil. Naštěstí jsem ho poslechla. Seděla jsem tenkrát na novém gauči a dívala se na televizi. Byl už večer. Před sebou jsem měla pistáciové oříšky a sledovala detektivku. Tipovala jsem pravděpodobného vraha. Dělávala jsem to tak i tehdy, kdy jsme ještě žili společně s manželem. Často jsme se u toho dohadovali, každý z 

Nechtělo se mi zaplatit peníze, které starý muž za tu cetku chtěl. Smlouval jsem hodně. A on možná ten kus divného náramku proklel, aby se mi pomstil. Amulet jsem si přivezl ze své dovolené v Egyptě. Fantastické pyramidy, kolosální pohřebiště faraonů, Velká sfinga, strážkyně planiny v Gíze, Údolí králů s bezpočtem skalních hrobů a spousta dalších zajímavostí. Vracel jsem se obtížen nejrůznějším

Čtyři prasátka se tam měla jako v ráji. Každý si je musel oblíbit, majitelé hospody proto nemohli pochopit, proč je někdo otrávil! Byla to taková příjemná místní hospůdka, vždycky čisto, pivo dobře chlazené a paní hostinská výborně vařila. V létě stály venku tři slunečníky, a byla tam taková pohoda, že se nikomu nechtělo domů. Růžová a baculatá Tu sobotu tam bylo rušno, protože se připrav

V zimě napadlo hodně sněhu a prudké jarní tání způsobilo katastrofu. Takovou spoušť jsme nezažili. Pozdě jsem litovala, že jsem zrušila pojistku. Je to už mnoho let, kdy se naším domem prohnala velká voda, tedy spíše bahno. Tu zimu napadlo hodně sněhu a na jaře začal rychle tát. A jako by to nestačilo, začalo navíc pršet. A ten déšť neměl konce... Přišlo to tak rychle, velká voda z okolních pol

S Andulou jsme byly skvělé kamarádky, rozhádaly jsme se kvůli chlapovi na život a na smrt. Pozdě se ukázalo, že to bylo zbytečné. Byl konec prázdnin, já a Andula jsme měly po maturitě, a ten víkend jsme spolu vyrazily do Tisé na severu Čech. Andula pocházela z vesničky nedaleko tohoto místa, a já byla z Ústí. Taky kousek. Chtěly jsme si užít poslední krásné dny, než nastoupíme do práce. Každá j

Vždycky jsem tušila, že můj muž Vilém někoho má. Vedl dvojí život. Setkání se životní sokyní ale nebylo tak dramatické, jak jsme si obě myslely. S Vilémem, mým druhým mužem, nebyl život lehký, já ale v sobě neměla sílu od něj odejít. Občas na nějakou dobu zmizel a já nikdy nevěděla kam. Tušila jsem, že v jeho životě nejsem jediná žena, ale důkazy jsem dlouho neměla. Byla jsem šťastná, když byl

Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč. Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je Vladimír, bude teď vaším spolužákem.“ Ve třídě všichni zmlkli a obdivně na něj h

Hlídání mé vnučky patří k nejhezčím chvílím, které znám. Ovšem to odpoledne tehdy jsem si opravdu sáhla na dno. Ale vybojovala jsem její život zpátky a jsem prý hrdinka. Pořád si říkám, že kdybych ten den své dceři automaticky neřekla: „Jo, jasně, přiveď ji!“, možná bych teď seděla na chalupě u televize a v klidu se koukala na Ulici. Místo toho, aby se mi hlavou stále dokola honily vzpomínky na

Jsme čtyři sourozenci. Naše rodina byla vždycky plná lásky, ale i těch malých škrábanců, které čas nezahojí. Žijeme v malém městečku. Můj bratr Karel, sestra Marie a náš nejmladší brácha Petr. Teď, když jsme všichni v důchodu, scházíme se pravidelně u mě. Měla by to být idylická setkání postarších sourozenců, ale ukázalo se, že to může probíhat úplně jinak. Každý na to měl vlastní názor V